Všechny recenze

Rozhodně se blýská na lepší časy. Gay film už nemusí být ukřičený, uplakaný a ukřivděný srdcerváč, přeexponovaný do směšna. A nemusí už být ani didaktickým dílkem, v němž mezi záběry slyšíme šustění papíru. Mi mejor amigo je velmi jemný a zároveň zcela realistický příběh o životě zdánlivě běžné rodiny v odlehlém koutu Argentiny. Do světa syna Lorenza, teenagera, který si teprve postupně uvědomuje svou homosexuální orientaci, vstupuje o maličko starší Caíto a vzniká přátelství, která oběma klukům pomáhá najít sebe samy: Lorenzo nakonec ví, kým je, a Caíto pochopí, že pohodlné zázemí musí pro kamaráda obětovat....

Svižná komedie o přátelství, pro které občas porušíte zákon. Milý, odlehčený film, nezatěžkaný aktivismem, přesto účinný v emocích a v pocitu hrdosti být gay.

Za me je to top film za rok 2018 spolu s Bohemian Rapshody (jeste jsem nevidel Boy Erased ke kteremu mam velke ocekavani). Ano, bylo to dost zidealizovane, ano, ten konec prehnali (i v knize byl ten konec "civilnejsi" a "realnejsi"). Ano, nebylo to "umelecke" (ale nemusim prece po shlednuti kazdeho gay filmu hledat ziletky a bojovat s depresi :) ) Celkovy dojem po shlednuti toho filmu byla totalne pohodova nalada. Hodne je tomu vycitana naivita, ale nesouhlasim. Ja se v tom filmu nasel v hodne scenach, hodne tech filmovych situaci...

Kus pravdy je ve všech recenzích přede mnou na tento film. Jsou to tři pohledy na věc a všem jim rozumím. Já jsem byl nejříve při sledování tohoto filmu roztrpčený, co to vlastně je (film nefilm zahodit nebo zkrátit na 10 minut), až mi došlo, že je to režisér filmu Lichtes Meer, jak píše Václav. Teprve s odstupem doby cítím "dopad" tohoto filmu na mě, protože původně jsem mu chtěl napálit velmi podprůměrné hodnocení. Je to pomalý "dokument" o Extremaduře a donutil mě si přečíst historii tohoto španělského málo zalidněného, hornatého a vesměs vyprahlého...

Těžko se mi snímek hodnotí, ale jedno se mu upřít nedá - i když jsem chlapcům nerozuměl jediné slovo, dokázali si mou pozornost udržet.

Děj filmu je vystavěn jako záznam posledních dnů Oscara Wilda. V četných flashbacích se seznamujeme s jeho životem po propuštění z vězení a letmo i s předchozí dráhou literární a společenské star. Filmová řeč vyprávění je pro dnešního diváka, uvyklého převážně civilnímu pojetí, trochu složitěji přístupná, protože je na mnoha místech stylizována do divadelních, leckdy patetických poloh. Už v názvu, a dále mnoha citacemi ve filmu samém, je ke zdůraznění kontrastu mezi snem a realitou, nádherou a utrpením, slávou a pádem, použita pohádka Šťastný princ, metafora, jíž Wilde už v počátcích dráhy naznačil svůj osud. Geniální...

Obrovské zklamání. Film by chtěl být jakousi poctou Caravaggiovi, velkému umělci, ale místo toho se stává nechtěnou a snobskou parodií na sebe sama. Nemluvě o tom, že si na umění pouze hraje, nic víc. A ani opět neskutečně pohledný a nádherný Harris Dickinson to nezachrání, protože do půli těla je svlečený pouze párkrát a kompletně nahý je vidět pouze na pár sekund a to ještě v rozmazaném záběru. Naprosto promarněná příležitost a ztráta času.

Pro mě velmi hodnotný film, výborné herecké výkony, je tam cítit hloubka a kus příběhu ve mě zůstal v mém nitru. Opravdu film náročný, nutí k přemýšlení, hezká hudba, citlivá a umocňuje dotyčné scény a jistě se k němu vrátím. Osobně mě okouzlil Pierre Deladonchamps v roli Jacquese, ale ani ostatní hlavní postavy nebyly vůbec k zahození. I já bych uvítal lepší časovou souslednost, ale zřejmě to byl záměr a přičítám jej k celkové náročnosti tohoto snímku na diváka.

Ano, je to naivní, sladké, výkony občas až přehnaně melodramatické, ale stejně jako u předchozích HIStory jsem se u toho pobavila, odpočinula si a prohloubila svou závislost na asijských BL filmech a seriálech. Už aby se objevilo zase něco dalšího :)

Vyloupl na mě příběh tak lehký, krásný, oddechový a úplně jsem cítil potřebu jej hltat a odpočinout si od těch filmů plných hlubokých dramat, láskybolných přejícností, hororů nebo přiblblých komedií, a to se mi snad ještě nestalo, díval jsem se v průběhu, kolik filmu mi ještě zbývá (se strachem, že už bude brzy konec). Tak moc jsem už potřeboval tento typ filmu a tak dobře skloubeného a že jich tady není moc. Prostě totální oddechovka se zápletkou, sympatickými herci, příjemnou hudbou, dobrou kamerou a zpracováním a navíc zralé a postarší udržované dámy (což gayové...

Přirozenost, věrohodnost, nenápadnost, při tom všem ale i nepochybné kladné poselství, které se nedere manifestačně do popředí, ale nevtíravě se vine příběhem. Závěrečný závan osudovosti můžeme vnímat jako dobrou pointu, stejně tak ale i jako již trochu zjevnější zdůraznění moralizujícího zacílení filmu. Takové zacílení naznačuje i to, že ačkoli část diváků považuje Félixe za bisexuála, s velkou pravděpodobností jde o empatické hátéčko, které se vlídně snaží převést Toma přes složitosti dospívání gaye, jak odhaduje petr12. Bratrství nikoli pokrevní, příbuzenské, ale velmi lidské. Touhu po životní opravdovosti ukazuje už režisérova prvotina, krátký film The Modern Adventure z roku 2015 - https://youtu.be/zTrsD6uOJJo....

Pěkně spracované. Jako v životě.

Nečekaně milé překvapení! To, co začíná jako lehce průměrný sitcom, se lepší téměř každým dílem a třetí série je už opravdu výborná. Skvělý casting, vtipné a romantické situace, a příběh, který vás dokáže vtáhnout a v jednu chvíli i nečekaně dojmout.

Pokus o komedii se nepodařil. Více není, co dodat.

Ze všeho trochu. Někdy "nuda" (olmn), zpestření života (The Trouble), výstižná poslední věta od olinciny. A teď já. I starší člověk, než představitelé hlavních rolí, se může chovat jako mladý a nebo dokonce jako dítě. Na druhé straně znám několik mladších, ale při osobním setkání mluvím se starci. Příběh (scénář) utrpěl dle mě hned na začátku, kdy pár, bezmezně zamilovaný do sebe, to nakonec zkouší (fyzicky) s jinými protějšky. Přeci když se někdo zamiluje a chce s tím druhým být až do smrti, absolutně ztrácí zájem i jiné bytosti, proto mi ten začátek připadal nepřirozeně otočený. Tak to...

Z diváckých reakcí na CSFD: "Poplakala som si. Keď to bolelo, aj keď to bolo krásne. A že to bolo krásne." ... "... horko těžko se tohle klišé dalo dokoukat. Závěrečný globální oteplování na ruským kole už bylo přes čáru." ... "Tvůrci to totiž strašně přehnali. Z pohodového pozitivního filmu, udělali ke konci přeafektovaný kýč ze zábavného parku. Klíšé, klišé, klišé!" Před časem zazněla v jednom gay fóru myšlenka, že problém "jak to říct doma" už si všichni zúčastnění vyřešili, takže zaměření fóra by se mělo posunout jinam. Stejně tak my zde se můžeme cítit comingoutovými příběhy...

Film mě zaujal svou jinakostí. Je na hony vzdálen běžné produkci. Filmový hlas a dva herci, kteří ve svých rolích řeší svůj vztah. Ale co, až se zase vrátí do velkoměsta. Dal bych tomuto lehce erotickému snímku i vyšší hodnocení, ale jaksi na mě působil díky tomu vypravěčství a hudbě v jedné rovině, i když se řeší jedna z nejsložitějších věcí mezi lidmi - láska a lidské vztahy.

Sblížení se s milovanou osobou lze mnohými způsoby. Některé jsou však na mé gusto dost podivné. I s přihlédnutím k faktu, že objekt zájmu působí dost nedostupně.

Jistě záslužný film snažící se seznámit s lidmi trpícími Parkinsonovou nemocí by si zasloužil detailnější pohled do nitra nejen hlavní postavy Judy, ale hlavně syna Jamieho bojujícího s vlastní sexuální identitou. Většinu doby jen klouže po "zamrzlé vodní plaše".

Byl jsem k filmu zpočátku dosti nedůvěřivý, ale nakonec si mě Střed mého světa získal. Je to fantastické rodinné drama s parádními hereckými výkony a skvěle vystaveným scénářem. V centru pozornosti se objevují dvě dvojice, konkrétně matka (skvělá Sabine Timoteo) a dcera a syn a jeho přítel. Právě druhá jmenovaná dvojice je sice na vedlejší koleji, nicméně oba herci jsou jsou úžasní a jejich chemie je absolutně přirozená. To potvrzují i jejich četné kontaktní scény, kde jsou Louis Hofmann a Jannik Schümann viděni, jak je Pánbůh stvořil. Musím říci, že na oba byl nádherný pohled, hlavně Jannik Schümann se nenechal...