Všechny recenze
Tenhle seriál mě chytil, omotal a už mě nepustil. Intriky, pomluvy, drama, akce, láska i romantika – prostě kompletní balíček, kde nic zásadního nechybí. No… vlastně možná jedna věc. Upřímně? Ten samotný „Reset“ bych klidně oželel. Já vím, já vím, bez něj by to byl „jen další seriál o herectví“… ale ruku na srdce – opravdu by to někomu vadilo? Já si ho dokážu úplně v pohodě odmyslet a pořád mi vyjde skvělý příběh. Co se týče hlavních postav: Peterpan Tadsapon (Thada) herecky bez chyby, přesvědčivý, přirozený – radost se dívat. U...
Miluju vanilkové rohlíčky. Bohužel mi je už nemá kdo udělat. No a já trefím spíš do haly na hokej než do kuchyně, kde by mi stejně nepomohla ani ta nejlepší GPS navigace. Naštěstí pro mě, jsou i jiné sladkosti. A jednu takovou jsem si teď rozbalila. Jestli mi něco dokáže přidělat rohlík na obličej, tak rozhodně japonští kluci. To jejich zvláštní osobité kouzlo, jejich příběhy, jejich přátelství i jejich lásky mají u mě zvláštní místo. A i když se zrovna tady vlastně nic neděje, já si prostě to svoje vždycky najdu. "Čtyři králové" a...
Mám ráda korejské BL a hlavně manhwy, ty jsou nejlepší. I tento příběh je podle stejnojmenné manhwy. Jen mi občas vadí, když jsou ty postavy, až moc sdílné na své city. Ale to je asi můj problém, jinak v celku příjemná jednohubka.
Korejský seroš s herci všemi přes třicet let (31, 33, 34) a všichni, jako mnohdy ve východní Asii, vypadali o deset let mladší. Byl jsem na projekt zvědavý. První díly byly ponuré a přitom svůdné, drsné. Herce Jeong Ri U, představitele Jeonghana, jsem už někde viděl a zprvu jsem nevěděl, zda jej mám nenávidět či milovat, neboť z despoty a hrubiána se postupně vyklubal nešťastný milující beránek. Každopádně mě v průběhu okouzlil nejen jak postavu ztvárnil, ale i svou aurou, zjevem, vysokou postavou, dlouhými prsty. V temném začátku ve svém bytě vypadajícím jako málo osvětlená lékárna pohlavně...
Výborné herecké výkony. Nesmírně mě překvapil Machida Keita, kterého již znám a působil na mě ze všech čtyř (počítám i partnerky) nejtanečněji. Palec nahoru! Rovněž Takeichi Ryoma se snažil, ten to měl ale obtížnější, neboť latina přeci jen potřebuje větší pohybový rozsah, a tak to tvůrci tak jemně zaobalili, že z tance ča ča udělali slow cha cha a z rumby slow rumbu, aby Ryoma všechno stíhal. Rovněž palec nahoru. Takováto tempa by na soutěžích neuspěla, kde je předepsané i tempo-rytmus (počet taktů za minutu). Myslím, že tak, jak to tvůrci celé vyrobili, to bylo akorát včetně příběhu, vkusná kamera...
Tolik japonských BL filmů a seriálů už jsem spolykal. Tolik recenzí už jsem napsal a nyní se přiznám ... nevím, co napsat, což se mi snad ještě ani nestalo. Na tento školní seroš bych se ani nedíval, nebýt jeho tak vysokého hodnocení. Rozhodně oceňuji jeho kvality a hodnocení nepíšu proto, abych projektu nějak ublížil. Japonský až na půdu. Jen jemná roztomilost, pěkné zpracování a žádné velké drama v podobě hádek, bitek a podrazů, kdy se konečně u poslední epizody dobereme k pusince, mi ale v dnešní době na velmi vysoké hodnocení nestačí. Naivita, lehký...
Japonské seriály mám moc ráda. Většinou je to něčím speciální a toto nebyla výjimka. I přesto však mě to nějak 2x nezaujalo. Herci byli fajn, soulad mezi sebou měli. Ale nevím, možná kdyby bylo více dílů a bylo to více rozpracováno. Je to taková krvavá jednohubka pomalu na jeden zátah. Vracet se k tomuto seriálu asi nebudu a myslím, že kdybych to neviděla, tak by se zase tolik nestalo. Ale pokud máte náladu na něco trochu jinačího než naše věčné vtipné, romantické a klasické školní/kancelářské zápletky, tak si myslím, že The Journey to Killing You by vám mohlo trochu zpestřit...
Pocit, že sleduju neobvyklý seriál se ve mě usadil od prvního dílu a chvíli jsem ani nevěřila, že se dívám na BL. Je to tak lidský a živý odraz své doby, kolikrát jsem si říkala PROČ?!!!... Vysokou úroveň si drží ve všech ohledech zpracování. Klobouček před režisérem za práci s herci a za bravurní hudbu, která nejen dokresluje atmosféru 70. let, ale také plní roli vypravěče. To byla čistá nádhera. Závěrečná scéna pak už byla něco jako Ibalgin na bolest.
Příjemné, oddechové dílko. Příběh, který si vystačil s pěti hooodně sympatickými kluky, střechou a miskou plnou voňavých a horkých jjajangmyeon.
Nádherný film, čo sa týka umenia, užila som si, že v tomto nie sú žiadne nadávky, noblesný, mierne provokatívny. Vybrali perfektných hercov a to, čo stvárnili, zatancovali - klobúk dole. Začalo to parádne, od stredu a ku koncu ??? Možno zámer tvorcov , nechať divákov prahnúť po ďalšej časti v spoločnosti týchto dvoch šarmantých mužov. Démon i anjel, ktorý je ktorý. Ku koncu som nevedela, či ide o fantáziu oboch, alebo o ich realitu. Príbeh : možno keby viac odtancovali z mangy a pridali vlastné kroky... Užila som si to celé a som rada za dielo bez vulgarizmov. PS:...
spoiler: poslední dvě části jsem proplakal.
Na filmy se běžně moc nedívám, jsem spíš seriálový typ. Ale 10DANCE? Na ten jsem se těšil už od chvíle, kdy se objevily první ukázky. A nelituju ani vteřiny. Film má skvělou energii a silnou atmosféru. Postavy jsou zajímavé a působí přirozeně – aspoň na mě rozhodně. A pokud herci před natáčením neměli pořádné zkušenosti se závodním tancem, tak klobouk dolů. To, co předvedli na parketu, nevypadá jako „jenom naučené kroky“, ale jako poctivě odtančené hodiny a hodiny dřiny. Možná se na to dívám trochu zaujatě… možná. Jenže já vím,...
Ano, podivný film. Nevím, zda to bylo zfilmováno dle knižní předlohy či byl námět vytvořen jen pro film, ale přes větší snahu jsem postavám a celému vyznění moc nevěřil. Hodnotím především vůli něco vytvořit a vše to pozitvní na tomto snímku ...
Tři dědicové, ale jen jedna nemocnice, pomsta... a hlavně soutěž o největší kotel v pekle... Celý příběh je zbytečně přeintrikovaný, no asi to tak mělo být. Už od začátku mi ale chybělo něco pozitivního, světlého, co by tu drsnost a černotu života aspoň trochu vyvážilo. Každopádně DaouOffroad (Than/Pheem) je úžasný pár. Od "Century" hodně dospěli. Jsou vyzrálejší a jejich interakce je čím dál lepší a intenzivnější. Daou opět ukázal to svoje charisma. Chyběl mi Offroad-ův úsměv. Ale smát se tady prostě nešlo. Jinak malý Jet mi přišel lepší než velký...
Asijští herci mají mnozí krásné tváře, když máme možnost vidět celou konturu obličeje a seriál se hemžil jedním sympošem vedle druhého. I dámy, Risa, její asistentka s tělíčkem jako žihadélko a žasl jsem nad asistentčiným lesbím komandem v posledních dvou dílech. Když si vzpomenu na hrncem znetvořeného Pooha v Goddess, tak je mi zle. Jeden z mých miláčků z To Sir - Tongtong zde hrál Jeta, težko jsem si zvykal, ale zvykl. Daou je zvláštní, ale jeho styl hraní je mi příjemný a postavu Thana zahrál bezvadně, miloval jsem ji. I ostatní se snažili. Příběh - překombinovaný, v...
Božská hudba, nádherní herci, dechberoucí taneční kreace plné noblesy a vášně. Herecké výkony, které vás chytnou za srdce… ale jen na chvíli. Film totiž ponechává divákovi až příliš velký prostor k tomu, aby popustil uzdu své fantazii. A člověk si nevyhnutelně klade otázku: proč? Množství nevyplněných a nevyjasněných mezer nepůsobí jako záměrná otevřenost, ale spíše jako nedotaženost, která nad hlavami diváků hromadí jeden otazník za druhým. V jednu chvíli prožíváte radost – hlavní protagonisté si konečně uvědomují, že k sobě něco cítí. Vzápětí však přichází zklamání v podobě dlouhého odloučení...
Tanec, pohyb, vášeň, vzrušení... Žhavost, hudba, krásná těla... Ctižádost a rytmus proti divokosti a energii... Uhlazenost proti slunci, vášni... Ďábel proti andělovi... Obdiv, nakopnutí, pomoc jeden druhému... Příběh tady nevyprávějí slova, příběh je tu vložen do tance. Tanec je blízkost, smyslnost, jsou to doteky, tanec je součástí namlouvání. Je to odevzdání se jeden druhému. Je to splynutí těl v jeden celek. A tady se to povedlo všechno spojit do, aspoň pro mě krásných, dvou hodin. Oba kluci spolu byli úžasní. Dostali mě oba. Jejich sdílení....
Je to dílo plné rozpaků a neustálého schovávání tváře do dlaní (z diváckého pohledu) :-D. Jednoduchý příběh zasazený do módního prostředí a hlavně do stylu Punk, což dodávalo jako celku určitý šmrnc. Bohužel jsem se celý seriál nepřenesla přes postavu Chiakiho, který mi v každé, ale opravdu v každé scéně silně výrazem připomínal Mr. Beana...Slovo "roztomilý" asi jen těžko uslyšíte v nějakém seriálu častěji než zde..(možná méně je někdy více..působí to pak, jako když celý štáb hledal vhodnou náhradu tohoto slovíčka, ale nějak se nezadařilo...). Pokud chcete oddechovku díky které vypnete a zlepšíte si náladu, tak se zakousněte do tohoto...
The Boy Next World je příběh, který je na první pohled hezký, ale zároveň dokáže některým divákům lehce zamotat hlavu. Není to úplně seriál na „koukám jedním okem do mobilu“, protože spousta věcí se vysvětluje až ke konci. Tam teprve dostaneme odpověď na otázku: Tak jak to vlastně bylo? A ano, dává to smysl… jen to chce vydržet. V hlavních rolích se objevuje oblíbená herecká dvojice, která funguje naprosto skvěle. Chemie šlape, emoce fungují a není pochyb, proč si je diváci tolik oblíbili. Druhý vedlejší pár rozhodně nezaostává – naopak. Musím říct, že byli extrémně roztomilí a často...
Seriál Zobáci jsem zhlédl poměrně rychle a upřímně chápu, proč si získal tolik fanoušků. Do jisté míry se líbil i mně. Je to příběh o přátelství, posouvání osobních hranic a také o tématu, které bylo dlouhá léta tabu – homosexualita v armádě, o které se prostě nemluvilo a zametala se pod koberec. Jenže… právě ta armáda je pro mě kámen úrazu. Osobně k ní mám odpor – hlavně kvůli způsobu myšlení, který podle mě dokáže lidi semlít a zbavit je empatie. A přesně to je v seriálu vidět. Výcvik je vyloženě odporný, instruktoři se chovají hůř než bachaři...
