Všechny recenze
Je mi líto, že nejsem tak sečtělý a většina citací a narážek mi kvůli tomu unikla. Film bych si tak jistě vychutnal ještě víc. Je to příjemná, místy vtipná, místy dojemná, místy jemně eroticky vzrušivá podívaná. Všichni herci jsou skvělí (Gea Martire v roli hrabivé zbohatlické domácí je naprosto dokonalá) a chytlavé melodie dokreslují atmosféru děje. No a poetické scény s Lucou Verolim, respektive jeho představitelem Andreou Boscou, mě dostaly nejvíc. Být na místě Pietra, asi bych se neudržel...
Hezký záměr konfrontace mládí a stáří, krásného mladíka a starého muže, ale bohužel podivně realizovaný, útržky vyprávěných příběhů, přeskoky v čase, hodně pomalé tempo...
Dost neoriginální příběh a zápletka, ale to by mi zas až tak nevadilo. Tenhle film padá na mizerných hereckých výkonech, a to hlavně v případě představitele Jacka, jehož vinou to mezi ním a Manem nijak zvlášť nefunguje, představitel Mana je o něco lepší (i když má ty nepadnoucí brýle). Příběhu by taky možná prospělo to trochu víc vyhrotit.
Celkem jednoduchý milostný příběh odehrávající se převážně na velké nákladní lodi převážející kontejnery, v závěru pak na ostrově Martinque, kam loď dopluje. Film vynikne spíš minimalistickým zpracováním, než samotným příběhem. Dokumentárním způsobem zachycuje loď, práci na ní, přístavy, moře i život na ostrově. Některé scény a dialogy se odehrávají normálně, některé jsou popisovány pouze formou Markova komentáře v pozadí - a to bych viděla asi jako nejslabší bod filmu, ubírá to už i tak na malém množství společných scén.
Poslední třetina patřičně dojemná, předchozí dvě bohužel trochu nuda, řekla bych hlavně zásluhou neskutečně nesympatického představitele Timothyho. On ani jeden z hlavních hrdinů není žádný extra herec a moc to mezi nimi v této části nefunguje a nebudí žádné emoce.
Trailer a popis příběhu podle mě dělají z filmu něco lepšího, než to pak doopravdy je. Na ten film jsem se opravdu těšila, protože to znělo jako něco jiného a ono to vlastně jiné je, akorát se toho moc nového nedozvíte. V jednom traileru proběhne komentář, že to je něco mezi Xavierem Dolanem a jedním režisérem, kterého si teď nevybavuji, a to je přesně co v tom vidím. Nevím, jestli to je kanadský styl natáčení queer filmů :) nebo se režisér nechal inspirovat Dolanem, ale pokud jste viděli J'ai tué ma mére (Zabil jsem svou matku), tak tento film je...
Tento erotický film je příběhem prakticky o ničem, ale to je tak u většiny takovýchto snímků. Kdo má rád ale ptáčky, především obřezané, a pěkná těla, tak si chvilkově jistě přijde alespoň trošku na své.
Dle mě muž ve věku Lievena by měl mít už jasno ... alepoň uvnitř sebe samého. Průměrný kraťas, který neurazí.
Další snímek na téma vzájemné přitažlivosti dvou zcela rozdílných lidí, který sice nepřináší nic nového, nezaujme příliš ani filmařským uměním, neoslní hereckými výkony, přesto se na něj hezky dívá.
Přesto, že neznám švédské reálie a s vědomím, že komediie nelze brát vážně, připadá mi tento příběh s podsouvající politickou korektností přitažený za vlasy. Politika s gay tématikou jsou tak nesourodé věci, že se v jejich prolínání těžko věří, a nebo mě má přízemnost v takových představách omezuje. Nicméně v polovině filmu ve scéně na toaletě jsem si představil Kalouska se Sobotkou a s kamarádem jsme se tomu smáli ještě hodinu poté. Do hlavních rolí komediálního příběhu bych asi volil i jiné týpky, ale třeba až budu jednou režisérem...
Další rodinné drama, kdy během setkání jejích členů vyplavou na povrch různé utajované skutečnosti. Ten tají to, a ten si nese v sobě roky zase něco jinýho, a další neřekl pravdu o onom, všichni jsou svým způsobem ublížení. Bylo to tu stokrát, tentokrát je to z Indie, ale nepřináší to vůbec nic zajímavého ani nového. Já jsem si to pustila v očekávání rozsáhlejší gay zápletky, která se nekonala, ale to je moje chyba. O komedii se moc nejedná, vtipnej je dědeček, to je milá postava a nesnesitelně vtipná je Tia, jinak to moc legrace není, spíš lehké drama.
Mám tenhle typ příběhů docela ráda, ale tady scénář občas trochu pokulhával. Způsob jakým se Thomas vyskytne v Damianově domácnosti mi přijde příliš uměle vykonstruovaný a moc mi to nedává smysl, proč by se k nim stěhoval, proč by někdo nechal bydlet svoje dítě u naprosto cizích lidí, proč by si k sobě někdo nastěhoval cizí dítě, které to zas až tak vážně nepotřebuje, navíc potřebovali doma jeho pomoc, když maminka nemohla pracovat, soudě podle počasí tam musel být docela dlouho, to nejezdil domů ani na víkend? Trochu to postrádá logiku, celé se to vyvíjí moc zkratkovitě, Damian se chová...
Jemný, melancholický příběh dvou chlapců s krásnou hudbou, kamerou a naprosto vynikajícím výkonem Alexe Lawthera v roli Elliota.
V prvé řadě na nás dýchne osobitost Kuby - vybydlený a oprýskaný dům s vrzajícími dveřmi a okny. A teď to podstatné, co tím chtěl básník říci... to si musí každý přeložit po svém. Hezká výprava a herecké výkony této filmové minitaktovky...
Člověk by řekl k námětu: "no a...?" A přitom je to tak hezké, kouzelné, možná i tím, že je to zasazeno právě do začátku šedesátých let ...
Silvio Nacucchi - režisér, scénárista a producent v jedné osobě, natočil snímek dle americké filmové školy. Filmu chybí opravdovost a hlavně uvěřitelnost, tolik typická pro italskou produkci. Vše bylo nepřirozeně umělé a strojené.
Tak někde na hraně doporučuji/nedoporučuji. První polovina filmu je nádherná, doslova vás pohltí vhled do intimního soužití dvou mužů středního věku, kteří žijí na okraji Vídně v krásném domku se zahradou. Společníkem je jim nádherný domácí mazlíček, kocour. Jenže v půli se film zlomí do nesmyslného psycha a vy do konce čekáte na vysvětlení, proč jeden z partnerů udělal to, co udělal. Čekáte a čekáte, ale nedočkáte se. Tak trochu promarněná šance, protože první polovina je mimo jiné věrohodným obrazem toho, jak spolu dva muži v té vyspělejší západní části světa dnes žijí, jak bezproblémově jsou vnímáni okolím, kolegy v...
Zajímavý film nejen z historického hlediska, ale hlavně pro jeho netradiční zpracování Tehdejší neveselá situace viděná s nadhledem a nebývalým humorem. Úžasná tetička a honící skříňka na kliku.
Příběhy s prostitutama nepatří zrovna k mým oblíbený, takže jsem od tohohle filmu moc nečekala. O to víc jsem byla mile překvapená, už od prvních minut jsem z filmu cítila takovou tu jemnou, křehkou, niternou atmosféru. A ta, za pomoci kamery zaměřené na detaily, prochází celým příběhem o dvou hercích. Dvojice toho moc nenamluví, což mi někdy přišlo trochu nepřirozené a násilné, že ten autorský záměr s mlčením už byl moc, že přece každej by v takový situaci něco řekl, ale třeba to tak bylo zamýšleno, těžko říct. A i těžko říct co měly některé ty věci vlastně znamenat, například...
