Všechny recenze
Klasická US produkce, kde lze konec odhadnout už někde ve třetině. Plusem budiž aspoň nevykroucené postavy.
Rozhodně se neřadím mezi milovníky amerických sitcomů, které se snaží za každou cenu působit vtipně, ale většinou vyznívají trapně. Na začátku jsem si říkal: "Jak může fungovat spojení postav, které zosobňují zažité stereotypy? Gay - mamka (Bryan), druhý gay - taťka (David), ke všemu se jim do cesty připletla Little Miss Sunshine (Shania), její téměř nesvéprávná matka (Goldie) a starší kopie Cameron Diaz - (pra)babička (Jane)?!?" Kupodivu může a funguje perfektně. Jen je škoda, že se s natáčením nepokračovalo a stanice podlehla tlaku matek (organizovaných zřejmě v nějaké církvi), které tlačily na zastavení sitcomu, jenž úžasně nastavoval, hlavně v prvních...
Je zázrak že si k sobě dokázali najít cestu dva introverti a i když jim to činilo nemalé obtíže, láska si přesto svojí cestu našla. Jen nevím, zda by takový vztah měl dlouhého trvání v reálném životě. Jde však o vcelku pohodový snímek s dobrou myšlenkou, který určitě stojí za tu hodinku a proto určitě doporučuji.
Možná ten film měl něco říct. Ale protože španělsky neumím, tak jsem vůbec nepochopil, o čem to je. Pro mě škoda i těch 14 minut času, co jsem vydržel/přetrpěl koukat.
Ojedinělý film se skvělým výkonem japonského herce Kena Ogaty nám přibližuje nejen život, ale i dílo u nás neznámého spisovatele, který byl ovšem už za svého života japonskou národní ikonou a světovou celebritou. Jeho dílo je přitom velice zvláštní a stejně zvláštní byl i jeho život, předčasně ukončený v roce 1970, kdy mu bylo teprve 45 let. Reálným časem příběhu je den jeho smrti, do kterého jako flashbacky vstupují epizody z dětství a dospívání. Stejně výmluvně však o Mishimovi vypovídají i zdramatizované fragmenty jeho díla. Stylizovanými dekoracemi a hereckým výrazem v lecčems připomínají tradiční japonské divadlo, což ve spojení...
70. léta 20. století. Patrick Braden je mladý muž, který je ve společnosti oblíbený, ale marně si hraje na drsného chlápka. Již jako dítě si byl vědom si toho, že je jiný než ostatní kluci. Trpkým urážkám ze svého okolí čelí pomocí důvtipu a šarmu a nedovolí, aby jeho vlastní život kdokoliv nebo cokoliv změnilo. Nový film Neila Jordana, oscarového režiséra snímků Hra na pláč, Interview s upírem a Hranice lásky. Film obnažující svět transsexuální proměny mladého muže v reáliích Londýnských undergroundových kabaretů v období, ve kterém sexuální revoluce hipies už ovládla i konzervativní britskou kulturu.
Mezi rivaly dojte během výcviku, tedy teambuildingu, ke zvratu a počáteční nevraživost se změní v...nepřipadá vám začátek filmu nějak povědomý? Sice se jedná o další variaci na nesčetněkrát zfilmované téma, přesto stojí Capital Games za zhlédnutí.
ako už z názvu vyplýva bolo to "silent" .... s textami si príliž roboty nedali, ale inak taká oddychovka kto nemá čo robiť hodinku nech si pozrie.
Neskutečný americký kýýýýýýč!!!! "Určitě doporučuji" jen jako odstrašující příklad!!!!
Žasnu...tohle vážně natočili Poláci... dobrý snímek, jen tak dál.
Tady se sešly 2 dost zajímavá témata. Každé by vydalo na samostatné zpracování. Jejich propojení mi ale přijde ještě víc zvláštní než ony samotné.
Že by už i v Polsku se schylovalo na lepší (gay-kinematografické) časy? Bylo by na čase. Ale souhlasím... příjemný snímek.
"Odkládám svůj život ze dne na den"...I tak by se dal popsat snímek o koncích, které jsou nutné, aby něco nového mohlo začít. Příjemný snímek, který donutí přemýšlet.
Aspoň kamera bola ok a film nevypadal ako dokumentárny film (ako vačšina US produkcie). Inak ani ako zvukové pozadie k mojim cestovinám to nebolo dobré. Nehovoriac o tom konci...režiséra poslať do továrne za pás.
Tento typ filmů mě už nudí. Pořád dokola stará písnička, rádoby okořeněná "vypjatou situací" - dítětem v ohrožení. Ach - jak originální! Mé oko tedy bez uzardění zůstalo suché. Snad jen ty exteriéry stojí za pohled.
Klíč, podle kterého se vybírají herci do většiny amerických filmů s LGBT tématikou, mi zůstává i nadále utajen. Hlavní protagonisté by možná obstáli na prknech školního divadla, ale před kamerou působí bohužel jen jako "odříkávači textů".
Na první pohled by se mohlo zdát, že si Jon Garcia ukousnul příliš velké sousto, kterým se místy dávil. Je ale teprve na začátku své profesní kariéry, proto si zaslouží shovívavost ze strany diváků. Až na zvuk, díky kterému trpí mnohá místa. Přesto vytvořil poměrně zajímavé, sice ne moc originální, pokračování loňského snímku o zakázané lásce, ve kterém se snaží vše vysvětlovat. Někdy až zbytečně polopatisticky a nenechává divákovi prostor si domýšlet. A konec? Není zase tak otevřený, pokud se člověk zblízka podívá na záběr "lístku"...
Obávám se, že Jon Garcia na tenhle sequel loňského filmu The Falls příliš pospíchal. Příběh je nepromyšlený, několikrát se láme v podivných zvratech, konfliktní situace občas překročí hranice zdravého rozumu a herci v nich přehrávají až k hysterii. Ještě víc se spěch odráží v postprodukční práci: poněkud bezradný střih nepomáhá rytmu ani napětí, přímo trestuhodný je však nezájem zvukaře: kontaktní zvuk jako by nikdo barevně nekorigoval, v jediném dialogu často slyšíme dvě nebo tři úplně odlišná akustická prostředí. Občas jsou jednotlivé utopené věty kvůli srozumitelnosti zesilovány tak lajdácky, že s nimi skokem vyjedou i šumy a hluky pozadí. Tohle...
Tento dokument by měli vidět všichni, aby si uvědomili v jak volné zemi, ve vztahu ke gay komunitě, žijeme. A také, jak "úžasná" je ta slavná Amerika.
Velké rozčarování! V ČSFD má film hodnocení 81%, což nedovedu pochopit. Snažil jsem se dokoukat do konce, ale bylo to dost utrpení. Opravdu, ale opravdu, jsem se ani jednou nezasmál. Špílce jsou trapné až křečovité. A gay-obsah? Tak 10%. Karikatura starých mužů mi přišla dost nevkusná. Co závěrem? Kdo se chcete kouknout, koukněte se, ale jinak "Spíše..."
