Recenzi napsal/a chonrec
krátké, úderné. doslova.
Co to mělo být? Přistihl jsem se, že v některých chvílích se za ty herecké "výkony" opravdu stydím. Hloupoučké dějové linky, které končí stejně blbě a zmateně jako začaly, jedno klišé za druhým a naprosto tragický casting (za obsazení Fabiana Freistühlera do role Jana by si měli autoři nafackovat).
Krátké, intenzivní, dojemné. Hodnocení na různých webech kolem 60%, za mě rozhodně nadprůměr a důvod vyhlížet s očekáváním další Kreuserův počin. Edit: Režisér Kai Kreuser je ročník 1993. Na filmu to opravdu není znát, že by ho točil (a scénář k němu napsal) 26letý klučina.
Dolane, Dolane... vykašli se na filmy a toč reklamy... A to hodnocení zde... Jako vážně?! Říkal jsem si, že tohle bude ten film, kdy mě Dolánek přesvědčí, že hudbu a zpomalené záběry neužívá jen na efekt a je schopný odvyprávět strhující příběh a že snímek Les amours imaginaires nebyl jen náhoda. Bohužel nestalo se.
Film ve stylu "rozhoupáme kameru, ukážeme tam pár ocasů, budeme se tvářit děsně oduševněle, a komu se tohle nelíbí, tak tenhle art nepochopil..." Hlavní hrdinové by spíš než přes dvě hodiny dlouhý film, měli dostat pár facek. Sestříhat ze scén s milováním se přes zeď v hotelu krátký film, tak mu dám plný počet. Jinak ztráta času.
Au, tak to bolelo. Rosamunde Pilcher pro menšiny. Příběh fakt debilní. Nutno ovšem říct, že Peter Paige vypadá líp jak za mlada.
Než se ty dvě k sobě začnou mít tak se film neskutečně vleče. Začátek mi dost připomínal film Piano. Kamera, lokace, kostýmy a hudba jsou ale famózní. Za Vivaldiho na konci a za Valerii Golino (ta ženská snad nestárne) body nahoru.
Pejsek s kočičkou tentokrát nevařili dort, ale krevety. A protože ty krevety nebyly nic moc, tak je zabalili do líbivého, lesklého a dost prvoplánového obalu.
Při prvním záběru, kdy kamera zabere dokonalou tvář Chino Darína v detailu, jsem si chvíli opravdu nebyl jistý, jestli jsem si omylem nepustil nějakou dokonalost od Pedra Almodovara. Někomu bude připadat scénář trochu slaboduchý a místy přitažený za vlasy, ale dle mého vše běželo jak na drátkách. Rozhodně nejsem u jihoamerických filmů s homo tématikou zvyklý na tak dobrou výpravu, zvuk a kameru (u scény s koňmi ve městě mě doslova spadla brada). Navíc atmosféra mezi strážníkem Gomézem a detektivem Chavezem by se dala krájet. Pro mě tedy velmi příjemné překvapení a po prvním shlédnutí je to pro mě...
Podle ostatních komentářů jsem asi viděl jiný film než ostatní. Při větách, které černobíle napsané postavy pouští z úst, se mi protáčely panenky. Příběh vrství jedno klišé přes druhé a klouže po povrchu ve snaze zavděčit se všem. Celé to působí jako snaha žijících členů kapely postavit si líbivý pomníček a vykreslit se v co nejlepším světle. Divím se, že herci kteří je hráli neměli v rámci role k hlavám přidělanou svatozář. Freddie Ramiho Maleka je uvěřitelný jen při scénách z vystoupení kapely. Scény z koncertů, a toho posledního především, je to jediné kvůli čemu stojí film vidět.
André Aciman dokázal napsat neskutečnou knížku. Jeho vylíčení citů Elia k Oliverovi Vás vrátí do doby, kdy i Vy jste byli v jeho věku a prožívali si v sobě to samé. Tam kde filmové zpracování jen klouže po povrchu nebo jen naznačí nějaký fyzický akt, jde Aciman na dřeň a čtenáře nešetří. Překlad Lucie Podhorné je výborný, škoda jen lacině vypadajícího paperbackového obalu.
Výborná televizní minisérie, kterou nešlo nedat na jeden zátah. Nesentimentální, nepřeslazené, s postavami, které rozhodně nejsou vykresleny černobíle. Za vypíchnutí stojí výkon Hugh Granta v pro něj nevšední roli. Scéna z posledního dílu, kdy spolu před vyřčením rozsudku, mluví Jeremy Thorpe, v podání Granta, se svým obhájcem, mi zůstane v hlavě opravdu dlouho.
Opravdu hezky se na ty chlapce kouká. Nabízí se ovšem otázka, co tenhle snímek tady dělá, protože dle mého se jedná sice o vkusný, byť stále jen pornografický snímek.
Chemie mezi hlavními postavami je neskutečná. Atmosféra během začátku filmu, kdy se Elie a Oliver během prosluněného léta seznamují, by se dala krájet. Proměna Elieho z klackovitého puberťáka v milující a milovanou osobu, kterou se stane na konci filmu, musí chytnout každého I když pro někoho může být tempo děje zdlouhavé, tak za mě to byl jednoznačně jeden z nejlepších filmů s gay tématikou loňského roku a nenechám si ho ujít i na plátně.
