Recenzi napsal/a petvad

Taková trochu extrémní studie homofobie, pramenící z potlačované homosexuality. Impulzivně agresivní skrytý homosexuál tajně miluje heterosexuálního boxera, který má jednu bizarní zvláštnost: v klinči bůhvíproč pravidelně dostane erekci, a ta mu vzápětí umožní vyhrát zápas. V tajném milenci tahle skutečnost vyvolává záchvaty neovladatelné žárlivosti. Docela vypečená zápletka, ale pokud stejně jako já nemáte k boxu žádný - natožpak pozitivní - vztah, nadlouho nevydrží :-)

Koukám, že si do této chvíle stáhli titulky kromě mě jenom čtyři další zájemci. Je mi to docela líto: nejen, že se jedná o poutavý, pěkně natočený i zahraný příběh, ale jako přidaná hodnota je tu i docela fascinující pohled na pozoruhodnou schizofrenickou životní realitu NDR těsně před pádem berlínské zdi. Zejména početné scény z buzního klubu vynikají naprosto jedinečnou bizarností: kdo by si kdy uměl představit, že něco takového v bolševické Dederónii vůbec existovalo?! Tak mi přitom došlo, jaká je to škoda, že nemáme podobný náhled do pražských buzinců z oněch dob,...

Chlapci jsou opravdu krásní, takže se člověk na ně vydrží dívat tak dlouho, dokud se té krásy nenabaží, což bude u různých lidí různé. Výsledkem je ovšem podobný zážitek, jako když sledujete hezké rybičky v akváriu a těšíte se pohledem na to jejich hemžení - na rozdíl od rybiček se však aktéři filmu hemží povážlivě pomalu. Já jsem s nimi po celou dobu vedl vnitřní dialog, tvořený jedinou donekonečna opakovanou větou: "Tak už mu přece něco řekni, ty vole!". Chlapci mě ovšem slyšet nemohli, tím jsem si jist, a tak mlčeli dál. Mrzí mě...

Tenhle film si můžu kdykoliv pustit znovu, z mnoha pohledů se mu žádný jiný nevyrovná. Příběh je velice jednoduchý, přímočarý a pořádně kontroverzní. Homosexuální kluk se tak trochu zamiluje do útlé dívky, hubené a ploché jako prkno. Jeho partner na ni nepříčetně žárlí. Když ji málem zabije, romance končí a oba hoši odjíždějí. Do toho jedna venkovská tancovačka ve stodole s obludným amatérským striptýzem, jedna krvavá bitka s homofobními mládenci a mezi tím se bůhvíproč potuluje úchylný homosexuální zoofil, kterého si s gustem zahrál mladý Gérard Depardieur. Co z něj dělá jedinečnou záležitost, jsou...

Připojuji se k předchozí recenzi, seriál považuji za velice kvalitní. Jen ta desetiminutová délka jednotlivých epizod je dost atypická - děj je natolik poutavý, že by určitě snesl i dvojnásobnou metráž, aniž by cokoliv ztratil na dynamice. Ale když si pustíte všechny epizody za sebou, dostanete skvělý dvouhodinový film se silným zážitkem.

Fascinuje mě odvaha a nekompromisní syrovost, s kterými Shane Bitney Crone předložil svůj bolestný příběh homofobní Americe. Fascinují mě významní lidé, kteří využili svého vlivu k tomu, aby tenhle film pronikl do všech amerických domovů: třeba Bill Clinton, když na vlastní žádost osobně uvedl jeho světovou premiéru, nebo Oprah Winfrey, která se postarala o premiéru televizní na svém velmi sledovaném celostátním kanálu OWN. Fascinuje mě tupá zatvrzelost Tomových rodičů, kteří dodnes i přes to všechno na obrovský ohlas nijak nezareagovali. A i když jsem nevěřící, tak děkuju Bohu, že žiju v...

Tři důvody, pro které stojí za to vidět: 1. Je to první a možná jediný film, ve kterém je homosexuální láska ústřední dvojice pojednána tak přirozeně, že nepotřebuje ani slovo komentáře. 2. Nominace na Oscara (nejlepší původní scénář, 1987), 100% "fresh" rating na webu Rotten Tomatoes. 3. Poprvé zde na sebe výrazně upozornil Daniel Day-Lewis, dnešní herecká superhvězda (3x Oscar za hlavní roli: Moje levá noha, Až na krev, Lincoln + 2x nominace: Ve jménu otce, Gangy v New Yorku). A ve svých sedmadvaceti je tady vážně hodně sexy! :))...

Zarazila mě nepřetržítě deprimující atmosféra, málem jako by ten příběh byl o pedofilii, což není ani omylem. - Ale to dělá ta Amerika, hystericky posedlá sexem stejně jako katolická církev, která ji drží pod krkem. Schválně jsem se podíval - v Evropě máme pro sexuální zletilost úplně jiná měřítka: ve dvou zemích je hranice 18 let, ve dvou 17, v osmnácti 16, ve třinácti 15, ve čtrnácti 14 a ve Španělsku dokonce 13 let. A platí vždy místní zákony, takže když si 30letý Turek dopřeje na Kanárských ostrovech prázdninový románek s 13letým Turkem, bude to ok, ačkoliv...

Jedinečný svět Jeana Geneta leží v krajině mezi sexem, násilím a smrtí a je plný lásky, zobrazované jako neustálý střet dominance a submisivity. Ti, pro které má láska převážně romantický rozměr, by se do Genetova světa dívat neměli, leda že mají mimořádně odolný žaludek. Toto budiž pro jedny varováním, pro druhé pobídnutím :)) Genetovy romány i divadelní hry už byly zfilmovány mnohokrát, často za účasti režisérských a hereckých hvězd z nejvyšší ligy, ale mnohokrát se zároveň prokázalo, jak se Genet filmovému zpracování vzpírá. V tomhle případě mám ale pocit stoprocentní...

Typický nízkorozpočtový snímek, technicky velmi slušně zpracovaný, včetně původní hudby, herecky na úrovni námětu. Zpočátku příběh vzbudí zájem, ale s postupem času se téma rozplizne do té míry, že ztratíte stopu smysluplného obsahu. Zdá se, že tu režisér sám sebe podrazil jako autor scénáře. Pokud vás baví protahované mudrování o tom, kdo koho chce a kdo koho nechce a proč jo a proč ne, sem tam prokládané postelovými intermezzy, tak to asi vydržíte do konce. V opačném případě škoda času.

Hrůza, stísněnost, úzkost, beznaděj, šerosvit, prázdnota. Mimořádně silný film s minimem dialogů a strhující atmosférou. Když vás dostane, budete ho sledovat bez dechu. Když ne, bude vás nudit. Je v něm tolik zamlčených věcí, že se neobejde bez vaší spoluúčasti. Vlastně jsem nic podobného dosud neviděl. Nor'easter: kontinentální bouře, přicházející od severu, schopná postihnout celé atlantické pobřeží Kanady a USA. Stockholmský syndrom: láska oběti únosu k únosci. Na konci mě přepadlo prvních pár veršů z jedné básně Ivana Diviše: "Tajemství je nezměrné naše odkryvačská práce nepatrná, zahrávající, ...

Když se pornohvězda postaví do role herce, má to tu výhodu, že se můžete podívat, jak to má se sexem, čímž se obvykle snadno vysvětlí nevysvětlitelné. To jsem učinil a toto jsem spatřil: lehce narcistická pusina na steroidním výkrmu, karikatura zbloudilých snů o mužnosti, panáček Michelin nadívaný kvalitním hovězím, sexuální IQ odhadem 75. Nejvíc sexy chlap na světě, psali tam o něm odborníci, rozmlouvat jim to nebudu. Tohle všechno bezelstně vložil i do své filmové role. Kdyby jeho postavu hrál nějaký herec, možná by vznikl i prostor pro úvahu, že se tenhle podivný spektákl zabývá nějakým obskurním...

Tenhle film jsem sežral i s chlupama. Ačkoliv by se dal považovat i za hraný dokument, má všechny náležitosti velmi dobře - a s vynikajícími herci - natočeného fiktivního příběhu, který se ke konci stane téměř thrillerem. Troufám si proto odhadnout, že se bude líbit i mnohým divákům, kteří o reálných předobrazech jeho postav ví jen málo nebo nic. Ale k tomu se budou muset vyslovit oni, je možné, že mě k takovému dojmu jen strhlo mé nekontrolované zaujetí. I když obsazení Daniela Radcliffa vzbuzuje na první pohled dojem, že v centru filmu bude Allen Ginsberg, z...

Francis Bacon byl londýnský bonviván, kvartální alkoholik, perverzní homosexuální masochista a figurální malíř. "To je ten, co maluje ty příšerné obrazy", řekla o něm Margaret Thatcherová. Na podzim 2013, 21 let po jeho smrti, byl jeden jeho obrazový triptych v New Yorku vydražen na víc než 142 miliónů dolarů, což je nejvyšší částka, jakou kdy někdo na aukci zaplatil za umělecké dílo. Jedné noci roku 1964 malíř ve svém ateliéru přistihl lupiče. Lupič George Dyer byl o 25 let mladší a tak neodolatelný, že ho Bacon bezodkladně zatáhl do postele a vzápětí i do "pozlacené žumpy"...

Z romance do pekla. Lhát se nevyplácí a s pomstou je to ještě horší. Tohle je téma filmu. Předchozí dvě jednověté recenze proto tak docela nechápu. Caleb podle mě není psychopat a spodní prádlo může intenzivně vnímat jen divák, kterého příběh nezaujal. Fajn, proč ne? Thriller je takový ošemetný žánr: umění a filozofickou hloubku od něj většinou nečekáme - takových thrillerů, které přesáhnou hranice napínavého příběhu, opravdu moc není. Co chceme, je poutavý příběh, dramatický zvrat, gradující rytmus a efektní finále. V těchto ohledech na tom Truth není nějak zvlášť špatně: pokud se necháte lapit do úvodní...

Na tomhle filmu je asi nejzajímavější jeho vznik: v roce 1967 zpěvačka Bobbie Gentry složila stejnojmennou píseň. Ta se stala celosvětovým hitem a vynesla jí 4 ceny Grammy z celkem 9 nominací. Protože píseň působila jako reflexe skutečné události, celá Amerika tehdy usilovně řešila, proč se vlastně Billy Joe zabil a co že to o den dříve hodili spolu s vypravěčkou z mostu do řeky Tallahatchie. Autorka jenom mlžila a mlžila a tvrdila, že sice ví, ale nepoví. V roce 1976 najali Warner Brothers Hermana Rauchera, aby na téma písně napsal román a filmový scénář. Tehdy mu Bobbie Gentry...

A víte co? Mně se tenhle příběh umanutého pozdně pubertálního fracka, který nedá pokoj, dokud nedostane, co chce, vážně docela zamlouvá a nebudu se za to stydět! :-) Je to příjemný komediálně dramatický kousek k oddechu a dá se strávit i s tím charakteristickým americkým přístupem k tématu. Možná to dělá ta Kanada, ale je to natočené hravě a se zlehčujícím nadhledem. Herci jsou úhlední, upravení a je na ně pěkný hled. Což na rozdíl od recenze na US verzi Queer as Folk tentokrát ani nemyslím ironicky. Pokud byste dostali chuť na trochu nenáročné...

Uff!! - Nejsa v této oblasti nikterak obšírněji informován, jaksi automaticky bych očekával, že transsexuální žena bude po změně pohlaví jako muž vyhledávat ženy. Z tohoto hlediska bizarní proměna dívky v homosexuálního chlapce mě zasáhla s nečekanou emotivností: oceňuju jak originální příběh, tak psychologickou věrohodnost, podpořenou velmi slušnými hereckými výkony. Film je opravdu poutavým náhledem do světa, do kterého my, kteří jsme nikdy nemuseli řešit svou sexuální identitu, normálně nenahlédneme, natož tak hluboko pod povrch. Pustil jsem si ho bez nějakého předběžného očekávání z pouhé zvědavosti: nakonec jsem moc rád, že...

Všechny, kterým se tahle série líbila (a není vás málo!), upozorňuji na druhou sérii od téhož režiséra: De Halvt Dolda. I když je odlišná, není ani o trochu slabší: stoprocentně doporučuji!

Kritický ohlas Kushnerovy dvoudílné divadelní hry, která ve své době proletěla jako lavina všemi největšími světovými jevišti, podle mého jednoznačně svědčí o její vyjímečnosti a síle. Na jedné straně okázale zaujaté nadšení a superlativy všeho druhu, Pullitzerova cena a spousta dalších významných ocenění, na straně druhé (a dlužno podotknout, že jen ve skromném počtu recenzí) okázale zaujaté znechucení, slova o morálním kýči a pokryteckých orgiích homosexualistické politické korektnosti. Nic mezi tím - což bývá odnepaměti charakteristickým průvodním znakem pro ta nejsilnější umělecká díla. Protože svou hru autor přepsal do filmového scénáře téměř doslova a beze zbytku, je...