Všechny recenze
Prolínání časových linií ve stylu:"vždyť my se už známe,"mám docela rád, pokud minulost odhaluje postupně jednání postav v současnosti. V tomto případě jsem jen nepochopil dokončení dialogu Dong Wooka s Do Hyunem pod deštníkem při odchodu ze střední školy. Do děje hodil totiž pomyslné vidle. Jinak je děj docela jednoduchý. Vzhledem k časovém rozsahu více než vhodné. Škoda dlouhé úvodní znělky. Oba působili sympaticky. Do Hyun mi přišel zajímavější. V Ji Hanově tváři se dalo lépe číst. Jeong Yun mi přišel studený.
Na menších a lokálních festivalech mnohkrát oceněný film o filipínsko-čínském studentovi Kenovi (hraje Rowi Du), který objevuje svou pravou identitu a vyznává lásku svému velmi sympatickému kamarádovi a příteli z dětství Mikovi (Raphael Cruz). Příjemné, hluboké, na mě až moc dlouhé holení hlavy, ale chápu, že to takto autor chtěl sdělit a že je to tou pravou podstatou filmu. Hezké sdělení ...
Nie vždy všetko ide podľa našich predstáv, v krátkosti ukázané v tejto snímke. Z tejto trojice mi sedel najviac Lorenzo.
Kuroba Mario je k zulíbaní, sympatický japonský herec a rola Momoseho mu sadla aj so sluchátkami na ušiach a drsnou hudbou, ktorú počúval. Jemnejšieho a roztomilého Yashira vierohodne zahral Yokota Ryugi. Momose si dokázal priznať a vidieť koho chce a šiel priamo za cieľom, zatiaľ, čo neistý Yashira sa snažil utekať a schovať pred sebou a všetku podivnosť a inakosť zo začiatku hádzal na Momoseho. Riadny emočný guláš a veru nie je ľahké chovať sa a ukázať vo svetle a svete tak, ako na tom naozaj sme. V snímke sa im to podarilo. Pekné japonské dielko.
Ak sa dokážete prebrodiť cez prvé scény a dáte príbehu šancu na rozvinutie sa, tak vás môže osloviť. Na jednej strane odpadky, špina, hádky a hneď vedľa uzriete kvet, krásu. Súdržnosť otca a synov, ktorí ten jemný rozvíjajúci sa kvet - Maxima (Nathan Lopez) - chránia a starajú sa oň. Svet očami dospievajúceho dieťaťa, hry, zaľúbenosť ukryté za závojom jemnej duše, ktorá odkrýva závoj drsného života. Možno jednoducho no priam dýchajúc človečinou zachytila táto snímka ukážku života, kde sa občas javí, že niet východiska a potom zase rozprestriete krídla a letíte ďalej. Všetko z pohľadu 12.ročného mladého človiečika. Dostávalo ma...
Čas od času zakopnu o tenhle film na disku a vždycky se bavím. Skvělá komedie na sobotní odpoledne.
Kraťas pěkný, trochu moc se tlačilo na tu snovost, roztouženost pomocí tklivé hudby, scény, kdy chtěl fotit sám večer na pláži a hrabání se ve vlasech na mě až moc zdlouhané, ale jinak jistě nadprůměrný snímek.
Člověk by čekal zase nějakou chudinskou čtvrť, ale ta se nekonala. Shirley byla zezačátku nepřeíjemně afektovaná a oba představitelé hlavních rolí to zahráli přesvědčivě, film se mi ale velice líbil.
Pěkný zajímavý film, který mě bodl do srdce tím, jak žije chudina ve velkých filipínských městech a také, s jakou lehkostí zahrál svou roli předtavitel Maxe.
Postavy a události jsou zde vykresleny hodně realisticky. Úplně mě dostal ten artový nádech a celkově ta atmosféra s dějem zasazeným do staré hongkongské čtvrti a do starého činžovního domu. Pochválit musím výbornou kameru s citem pro detail a také oba herce v hlavních rolích.
Vánoční pohodě předchází shon a stres, který může přetrvat až do štědrovečerní večeře. Zvláště, pokud se dostaví nečekaně rodina, jste postaveni před nezvratitelnou životní změnu a nebo čekáte na dodělání kuchyně, či příchod dítěte/dětí. Ve třech dekádách, ve stejném domě, ve stejný vánoční čas, se odehrávají tři zdánlivě paralelní příběhy, které později odhalují vzájemné vazby. První dvě třetiny připomínají zdánlivě neřízené rojení s pořádnou verbální smrští. Až v poslední třetině dochází k uklidnění a opadnutí hysterie. Konec jsem si fakt užil.
Jak už zde zaznělo, japonská tvorba není pro každého, to však neznamená, že nevylezeme ze své ulity či komfortní zóny a úplně ji zavrhneme. Já jsem se vrhla na první a druhý díl tohoto výjimečného díla a i přes smutek, který ve mě po zhlédnutí zůstal, nelituji.
Reálnost přímo prýští, ze začátku filmu stylem dokumentárním (jak nuzně žijí nejchudší vrstvy obyvatelstva na předměstí Manily), později přidána složka mladého policisty, do kterého a se Maximo zamijule a kriminální zápletky a především výborných hereckých výkonů téměř všech v čele s ani ne čtrnáctiletým (v době natáčení) Nathanem Lopezem. Ta reálnost byla patrná přímo v Maximově rodině, kde bratry i otce bezva zahráli typově dobře vybraní herci a za nimi se v těsném závěsu držel i manilský policajt Victor. To, že se gay někdy více kroutí a dává si do vlasů třeba kytky, je pro východní a jižní...
Divadelní představení patří k americké středoškolské produkci. Dosadit do hlavní role šprta, už tak obvyklé není. Typ starého-mladého mi zpočátku vadil, ale nakonec vše do sebe tak nějak pěkně zapadlo.
Zajímavý film o dospívání teenagera, který žije v syrovém prostředí chudinské čtvrti s otcem a dvěma staršími bratry. Pěkně zobrazuje postupné dospívání od dětských zábav přes první zamilování až do uvědomnění si tvrdé reality života. Hlavní hrdina Maxi je krásný kluk téměř s dívčí tváří, který v rodině zastává roli mámy, která zemřela. Od vaření, praní a žehlení až po uklízení. Na pozadí příběhu Maxiho se odehrává střet policie s nezákonnými praktikami místních obyvatel a určitě stojí za podívání.
Příběh z prostředí, kde by asi běžný Evropan nechtěl pobývat. Vyprávění pohledem několika osob mi v tomto případě sedlo. Transvestita je jako obvykle terčem slovních nadávek, ale spousta lidí je za něj pochopitelně rádo. Kamera je opatrná, zřejmě aby divák nebyl až moc znechucen. Ke konci pokulhává scénář.
Tak jsem si rozšířil znalosti o výraz Molly. Super kamarádku pro příjemně prožitý víkend, třeba dvou nejlepších kamarádů z dětství, kteří se setkali po více než dvou dekádách v domku u oceánu. Společně se svými partnery utvořili zvláštní partičku holdující také panákům, Marušce a lízátkům.
Je to dost netradičně udělaný povídkový film. Jde o prolínání gay fantazií s realitou místního života. Obojí je zajímavé. Turista vidí jen to ukázkové, ale tady se dostáváme do reálného města, kde žijí reální lidé a mají své fantazie. A v těch je možné všechno.
Po shlédnutí tohoto filmu jsem si musela nechat nějaký čas, abych ho rozdýchala a vstřebala. A celý čas se mi honilo hlavou proč?!. Proč jsem byla tak slepá a neviděla co přijde. Retrospektivně, když jsem si film přehrávla znovu a znovu v hlavě, tak to tam přece bylo a nejen v náznacíchn ta až fanatická posedlost. V tomhle filmu je mnoho bolavého, no na druhou stranu je tu i mnoho hravé radosti a štěstí. Tak možná proto jsem měla klapky na očích. A možná proto se za nějaký čas k tomuto filmu znovu vrátím.
