Všechny recenze
Tentokrát kolekce sice jen čtyř, ale delších krátkých filmů a jsou zde jen samé výborné kousky, kterým vévodí Fishbelly White a Late Summer …
Jistě má tento kraťas dobrou myšlenku a je proložen vyprávěním mladíka. Nicméně tentokráte mě černo-bílá snaha o zachycení mladické a mužské krásy moc nezaujala.
Tato kolekce krátkých filmů je jen tak tak průměrná, se slabým kraťasem Bumping Heads a naopak zajímavě udělaným snímkem This Car Up.
Civilně a citlivě zahraný příběh o oťukávání, "hře vedle sebe" typické pro děti hrající si v MŠ na písku a hledání hranice mezi kamarádstvím a přátelstvím.
Poučný dokument o člověku, který ze svých průměrných tělesných dispozic dokázal svým umem a schopností zaujmout vytěžit maximum z maxima v oboru, který jej vždy lákal. Narodil se za války v Německu (na území dnešního Polska) a přes Berlín, kde prožil mládí se nakonec dostal do San Francisca (SF). Běžnou, spíše hubenou postavu, „obohatil“ o chlapecký blond účes, využil tehdejší módy, rozkrok u kalhot si sešil ještě daleko více, takže se mu totálně análně zařezával (dole kalhoty do zvonu), ale hlavně si vyrýsoval vepředu svého ferdu (žádná obrovská hadice či kobra, jen...
Jako herec Chudík patrně nikdy nikomu neuřízl nohu, tak Dean nejspíš ve skutečnosti nebyl "rebelem bez příčiny" - pragmatický tah za kariérou na to neukazuje. Role, které z něj stvořily generační idol, napsal někdo jiný, on jim jen poskytl tvář, ovšem s talentem a inteligencí. Vznikající (a dodnes žijící) kult pak dotvořil tím, že zahynul. Matthew Mishory ve filmu zachytil krátký úsek Deanova života před odchodem do New Yorku, kdy už bylo zřejmě pohromadě vše, co Deanovi umožnilo útok na postavení v první lize. O herecké práci se ale dozvíme jen málo, dominuje soukromý život, a v něm vidíme...
Tento celovečerní dokument má sice už rovných 20 let, ale drag festivaly se pořádají každý rok a stále žasnu, co muži, kteří se zřejmě cítí ženami a já to stále vůbec nemusím, dokážou. Ale naučil jsem se za posledních pár let toleranci i v této oblasti. „Hraje“ zde i Alexis Arquette, který zde v několika filmech ztvárnil na GT role mužů, ale stále méně tohoto herce-herečku mám rád, protože při hraní mu už nemůžu věřit ani nos mezi očima. Zde hraje takového průvodce společně s jednou obézní mužoženou. Ale jinak podívaná, ke konci...
„Oh Jonathan“, co k tomu v jinak převážně ateistickém státě jako Česko dodat? Jinak slušný průměr s horší kvalitou obrazu a zvuku …
Myslet, vzpomínat na zemřelého přítele, se kterým jsme byli svázáni všemi možnými silnými pouty, musí být hodně těžké. Ale jednou … jednou si řekneme (nebo nám to ten zemřelý našeptá), že musíme jít dál …
dobře zahrané, dobře natočené a ozvučené.... ale celý film je o tom, jak se jeden chlapec vzteká kvůli čemusi před patnácti lety. Je rozervaný, je rozhněvaný, je cynický, je krutý ke svému okolí, je tááááááááááááák rozervaný.... a ten druhý je tak prázdný, tak smutný, tak odháněný, čumí do kouta.... a my máme být ohromeni tím, že se v tom ti hňupi plácaj... asi nemuseli nikdy makat na nájem, protože mají čas být rozervaní, táááááááááák rozervaní..... šmarjá.... Oceňuji titulky....
Určitě nejsem sám, v kom film zanechal ohromně rozporuplné pocity. Pro zcela neinformované a nenáročné lidi je rozhodně dobrým uvedením do problémů, jimiž se zabývá, od významu kryptologie i Turinga samého, až po nedůstojné postavení homosexuálů, zbytnělou moc represivních orgánů za studené války a nevděk a necitlivost k těm, kdo se vrcholně zasloužili o (nejen) Británii. Je-li ovšem divák jen o málo informovanější, nemůže přehlédnout, jak jsou skutečnost a logika filmem zkresleny, a zejména, jak vyčpělé triky jsou v zájmu poutavosti a sdělnosti použity. Při scéně, v níž je uměle vykonstruováno mravní dilema, zda zachránit loď, na níž - jaká...
Tohle snad není ani možné nazvat "podívanou". Bodování zde je velmi komplikované: pokud jde o Alexandra, je to příběh na 1000 bodů, ve filmu však velmi plytký. Amerikánský kýč, drahé amerikánské vyprávění dějepisu pro ignoranty, s detaily útočícími na nejnižší pudy. Dlouho jsem odkládal, nakonec však shlédl. Ztráta času. Zlatá Kleopatra s Taylorkou či dokonce i polský Faraón.
The Imitation Game - snímek, ve kterém exceluje Benedict Cumgerbatch, patří mezi snímky s poselstvím, kterým mnohé prominu.V tomto případě přílišnou uhlazenost, někdy zbytečnou popisnost, trochu pověstné vaty a někdy až kýčovitou kameru...
Moc se mi to líbilo, na takového něco jsem čekal, vždy mě lákaly tyto příběhy z nedávné historie, a toto téma Boba Mizera obzvlášť. Krásně propojený dokument, kdy hovořili i někteří tehdejší „aktéři“ v čele s Joe D´Allesandrem (jak ten čas letí a na obrazovkách vidíme obličeje starců, ale z některých to „něco“ stále vyzařovalo, a jak byli krásní „za mlada“…), vše propojeno hraným dramatem a proloženo cennými dobovými reáliemi (video, foto) a některé scény z těch dobových reálií, co chyběly, byly bezvadně dohrány. A všechno bylo zahráno, i když se...
Z Berlína, přes Paříž, do New Yorku...vede dějová osa zachycující jednotlivé protagonisty hledající "odreagování"...Ve své podstatě jde pouze o několik dohromady slepených útržků ze života roztodivných postaviček.
Na film jsem se řádně připravil, osvěžil si Deanův životopis, pročetl celou řadu recenzí na různých serverech. Mě se snímek velmi líbil (taky díky jedné z dam tohoto serveru, překladatelce kalerme), protože už jsem předem věděl, co mohu očekávat a nejsem rozladěn jako někteří z toho, že se vlastně ani tak nejedná o životopisný film. Já nepotřebuji vědět u Deanova života každý detail, a že v pátek třináctého byl na obědě už v 11,00 h a ve 14,07 h se šel vykakat. Přeci je to jasné už z názvu filmu a...
Nemám rád filmy, ve kterých je od začátku jasné, jak to asi dopadne. Film ocení zejména milovníci sadistického softporna. Magor, co neví, co se svým testosteronem a má mindrák, že ho má asi malého, si primitivně vybíjí nenávist na svém konkurentovi. "Herecké" výkony vůbec neřeším. Kamera prvoplánově kýčovitá, vlny se dají vždycky hezky natočit. Příběh plytký, škoda práce překladatele titulků...
Mě film zaujal několika směry, i když úplných superlativních výšin dílko nedosahuje. Jednak to, že si na nic nehraje a muže, kteří mají rádi muže, prezentuje zcela „normálně“, potom, že některé z postav jsou vykresleny z pohledu diváka hodně psychologicky, herci sympatičtí. Dost rozruchu tam způsobí postava Steva a i když tvůrci vybrali herce menšího vzrůstu, tak tvářičkou už zcela eféba nepřipomínal a čekal jsem, kdy bude plně rozhozen vztah hlavního páru Philippe a Jean-Marc. Nakonec i postavy Nathalie a Christiana nejsou jen vedlejší. Film končí vcelku...
Omlouvám se za poněkud osobnější komentář, jenž jsem napsal po projekci filmu, jež se konala v rámci festivalu Mezipatra. Dokument Putinovy "Děti 404" je silným a emotivním diváckým zážitkem. 45 ruských teenagerů v něm vypráví o svých coming outech, o zážitcích se šikanou, pokusech o sebevraždu a hlavně snahách o útěku z Ruska a seberealizace v tolerantnějším zahraničí. Naštěstí to není tak depresivní, jak jsem se původně obával, je tam i několik vtipných momentů, někteří teenageři si i přes všechen tlak zachovali duševní nadhled. Příjemná byla i beseda s oběma režiséry, kteří rozebírali pokračování toho, co se v Rusku děje...
Já mám jedno kritérium. Čím menší míra tolerance, tím vyšší míra buranství, primitivnosti a vymatlanosti národa jako takového. Co dodat, je mi líto takových lidí, co musí žít v této pokřivené společnosti s nynějším kultem osobnosti bývalého „agenta“ KGB, a i přesto alepoň někteří z nich neztrácejí naději. A také jsou velmi pěkné recenze na ČSFD v čele s Diskem, stálo by za to, aby ji překopíroval i sem. Zde zatím tento snímek neprávem paběrkuje, hned bych mu dal palec nahoru ...
