Všechny recenze
Jen pro silné povahy! :-) Tenhle film v sobě kombinuje pathos antické tragédie se stavebními prvky pekingské opery a tradiční japonskou hereckou školou. Všichni účinkující ještě navíc svou fyziognomií silně připomínají manga komiksy. Jak se na Japonsko sluší, všechny postavy zadržují své emoce tak dlouho, až se z kotle musí upustit pára nebo dojde rovnou k explozi. V takové chvíli se všechno přehrává s trojnásobnou intenzitou. Všechno má svůj předepsaný herecký výraz: strach, lítost, vášeň, touha, poslušnost, vztek, bezmocnost, síla, submisivita, dominance, kázeň i nekázeň. Pokud máte vztah k japonským filmům (Kurosawa), určitě si to užijete....
Film se mi líbí víc než předchozím recenzentům. Na zdánlivě standardní americkou citovku má střídmé, obsažné dialogy a působivou zvláštní atmosféru. Pomalý temporytmus, který ale zůstává celou dobu nosný a poutavý. Je to i díky hercům: všichni čtyři mají své osobité kouzlo. I jejich zásluhou se do jednoduchého příběhu nedostala banalita: za chvíle dojetí se tu divák nemusí stydět :-)
Film jaký lze natočit snad jen v Evropě. Fred svým sucharstvím mi připomínal Angličana. Humánní snímek - překvapil.
Když jste Palestinec a gay, nezbývá vám nic jiného, než požádat o azyl v Západní Evropě. Rodina se vás v nejlepším případě zřekne. V horším klidně i zabije. Pro izraelské úřady jste bezpečnostní riziko. Proto vás při nejbližší příležitosti deportují zpět. Pro Palestince jste kolaborant a zrádce. V této nezáviděníhodné situaci se ocitli i tři hlavní protagonisté dokumentu, kterým se podařilo vycestovat s pomocí dobrovolných organizací do "třetí země" díky udělení azylu. Jinak by dokument nemohl být kvůli bezpečnosti účastníků zveřejněn. Rozhodně stojí za zhlédnutí, protože nastavuje zrcadlo naší komunitě řešící pseudoproblémy.
Většinu filmu tvoří tréninky, ale budiž. Jinak pěkný, líbil se mi konec, nelíbila se mi kamera.
Pokud přijmete fakt, že je film především o nacvičování taneční choreografie a jen okrajově o probouzejících se citech a nejistotě, tak vás Five Dances osloví stejně jako mě.
Vtipné.
Taková klasika "made in USA".
Tento film udělal z debutující devatenáctileté Rity Tushingham přes noc hereckou hvězdu první velikosti a založil celý žánr britské nové vlny, označovaný jako "realismus kuchyňského dřezu". Tushinghamová i Murray Melvin v roli homosexuála Geoffreyho získali v Cannes 1962 ceny pro nejlepší herečku a herce. Neméně skvělý je ovšem i výkon Dory Bryan v roli matky. Už jenom sami tito herci učinili z filmu jedinečný zážitek, o zbytek se postarali režisér Tony Richardson a výborná hudba Johna Addisona. Dnes z časového odstupu oceníme i jedinečný realistický pohled na britskou realitu na počátku 60. let, kdy ještě nikdo...
Umne a citlivo zvládnutý živý dokument s typickým suchým britským humorom, šokujúcimi výpovedami, náladovou muzičkou, ale aj s nekompromisným odkrývaním a poukazovaním na nespočetné prípady ľudskej nenávisti, zloby, pestovanej homof´obie, teda ide o reálne, aktuálne priblíženie života glbt komunít jednak v Británii, USA, Brazílii, Ugande, Rusku a Indii posledných rokov.
Naše (tj. evropské) filmy nás ujišťují, že mateřská láska je silnější než nějaká ideologie. Tento film nicméně ukazuje, že jsou na světě místa, kde je tomu naopak. No jo, život je drsný a nežijeme jej proto, abychom v něm byli spokojení. P. S. Proč deset hvězdiček za herecké výkony? Jak jinak ohodnotit, že postavy filmu nic nehrají, ale prostě jsou - to žádný herec nemůže napodobit.
Hezky vystavěný příběh o návratu dětí do rodného domu za matkou na smrtelné posteli. Pomalé tempo umocňuje smutnou náladu a pomáhá zjemňovat neotesanost a topornost obou mužských představitelů.
Závěrečná práce jedné berlínské filmové školy. Žádný maistrštyk, žádné úchvatné herecké výkony, žádná velká dramata a přece je film sympatický. Minimálně dáním naděje, že se dva dokáží sblížit i bez FB, iB a jiných vymožeností, které tak dokonale dokáží zabít právě ty nicotné vibrace ukryté někde hluboko v nás.
3 příběhy mladých lidí, kteří si prošli nejen soukromým, ale hlavně veřejným coming outem.
Dějově průměrný film a toporné herecké projevy některých herců, oživují zajímavé exteriéry.
Když se setkají dva nesmělí kluci, tak je zázrak, že si najdou k sobě vůbec cestu.
Nevím, kdo zas viděl v tomto filmu nějaký gay obsah. Opět pouze přání bylo otcem myšlenky.
Hloupost pro děcka podle tisíckrát otřepaného scénáře.
