Všechny recenze
War Requiem je těžce uchopitelné dílo. Za prvé nabízí několik možností jeho chápání: můžete ho vnímat jako hraný a střihový dokument o bezdůvodném zabíjení ve jménu nesmyslných idejí, nebo jako celovečerní videoklip podkreslující Brittenovo veledílo. Osobně se stavím za druhou možnost. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že obrazy, ač plné a silné, plní pouze podpůrnou funkci hudbě. Za druhé je těžce uchopitelné z hlediska skladby. Mnohdy až jevištně esteticky hraná část je pospojována archivními záběry z válečných konfliktů, ke konci jako by už Jarman vybíral jen ty nejsilnější výjevy. Obrazy tedy putují od nesmlouvavě tvrdého realismu až po surreálno. Celé...
Jednoduchá komedie na pohodové odpoledne opepřená magickou Fanny Ardant, která svou úchvatnou a doufejme že i přirozenou ženskostí mezi těmi všemi vykroucenými homosexuály působí jako balzám na nepokřivenou duši. Mohla to být zábava v odkazu Klece bláznů, ale Pédale Douce si místy bohužel až moc hraje na citové drama. "A teď se půjdu schovat a kdo mě najde, tomu něco dám. A kdyby mě někdo nemohl najít, budu za dveřma."
Narozdíl od vášnivého Bowling for Columbine je Elephant až mrazivou obžalobou kultu krvavých počítačových her a systému, ve kterém si můžete palnou zbraň objednat na dobírku. Nesouhlasím s názorem, že Gus Van Sant diváky od hrdinů udržuje v odstupu. Naopak - herce nejčastěji z jednoho úhlu a v dlouhých jízdách sleduje kamera-hráč, divák se tak sám stává hráčem, je tedy vtažen do nejbližšího možného spojení mezi fiktivní postavou a reálným člověkem. Ví jen své jméno a chtěný cíl, tedy zhruba to samé, co se o sobě dozví při hraní jakékoliv akční hry. Zatímco v roli střelců se divák cítí neohroženě,...
Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a...
Svatý Martin ve své hlodavčí inkarnaci, svatá Tereza jako symbol, autorka libreta ke Čtyřem svatým ve třech aktech Gertruda Steinová a skladatel téhož díla Virgil Thomson - to jsou průvodci Greysonovým veledílem, dokumentární operou o diametrálně odlišných bojovnících s HIV - Zackieho Achmata a Tima McCaskella. Hlavní linií Greysonova bohatě symbolistického díla je palindromický boj obou aktérů proti společnému nepříteli. Jejich cesty, ač odlišné, je možno z obou stran interpretovat stejně a uprostřed vždy dospějí ke střetnutí. Mimo hlavní linii se Greyson projevuje jako kritik, ač ne slovy vlastními, nýbrž slovy zpovídaných osob, začíná s až Moorovským zápalem zbrojit proti...
Příjemně mnohovrstvý film o podivných zákrutách života. Žádné šablony, žádné agitace, co se má a nemá. A když Israel navrhne, že bude chodit v sudé dny, to už jsem se nahlas smál.
Na filmu jsem byl dnes (v pátek) v Lucerně na festivalu Mezipatra. Je to skutečně krásný film, plný napětí, zajímavých zvratů a hlavně je to vcelku docela vtipný kousek. Na závěr měl slovo režisér filmu, který osvětlil spoustu zajímavých momentů filmu. Gratuluji k natočení:)
tý jo...nečekal jsem, že mě tento film tak pohltí....krásně natočené, OSCARA by zasloužil...
Krásný film. Já se až někdy divím, že tihle seveřani vůbec můžou mít sex a rozmnožují se, protože ten chlad z nich jde už od pohledu. Ale zdání klame, o čemž svědčí třeba tenhle film. Skvělá hudba, zajímavý příběh, možná bych ho trochu víc rozvinul.
moc krásnej film.
Film ukazuje poměry v Číně. Není to žádnej med, chápu, že to nemaj jednoduchý, ale jinak je to film typu skouknout a smazat.
Zajímavé téma historie a lásky dvou kluků.
Filipínci...ach :-)
Rimbauda miluju. Lea nesnáším, ale to, jak ztvárnil Rimbaudovu povahu, to je úžasné. Ta podoba je fakt skvělá. :)
Hele, nejkvalitnější film to fakt není. Přijde mi to jako slabé dlouhé péčko. Nuda.
Tento starší Jarmanův film je obrazovou oslavou krásy mužského těla. Bylo těžké najít kategorii - pod romantickým filmem si obyčejně představujeme červenou knihovnu, ale drama to taky není. Prostě sonety - báseň nejen slovy, ale i obrazem. Bezdějový film, podložený Shakespearovými sonety je postavený na náladách, přinášených filmovými obrazy a není ho potřeba ani překládat, stačí magická barva hlasu.
Film nejen plný krásy asijské přírody i snědých těl. Hezký film o tom, že sláva nenahradí vztah, film o odchodu, zklamání i hledání cesty dál. Režie odvedla dobrou práci, lehká erotika vůbec neodvádí pozornost od citlivého vylíčení pocitů a přerodu hlavního hrdiny.
Nesmírně působivá transformace Marlowova dramatu do "bezčasu", plná provokujících obrazů a skrytých i otevřených vášní. Drama zakázaných vztahů i boje o moc. Jeden z nejdějovějších Jarmanových filmů.
Jarmanovy filmy jsou obrazovým dobrodružstvím. Nejsou pro každý večer a každou náladu, ale někdy, když budete mít chuť na něco nekonformního, zkuste to.
Na jiném místě jsem si postěžoval, jak pořád ještě čekáme na pořádný český gay film. Tak být tento film třikrát delší, pořád by byl "o něčem" - myšleno o životě bez šablon, kde není předem jasné, co bude řečeno v příští větě. Film plný postřehů (a některé může o Romech říci jen Rom), překvapivých zvratů a hravého prolínání kultur. Skvělé byly i herecké výkony ve stylu civilního herectví slavných šedesátých let, navíc opět hravě oscilující mezi hraním a hraním si na hraní. Celé vtipně okořeněné multijazykovým prostředím s titulky. Přidám i osobní vzpomínku - jedna z besed, které...
