Recenzi napsal/a petr12

Při sledování balkánských snímků na mě padá často tíseň a pocit návratu do našich devadesátek. Období hledání vlastní identity a budoucího politicko-společenského směřování. Tamní vesnice působí jako skanzeny, do kterých teprve nedávno natáhli kabely s internetem. Gay námět působí jako invaze z velkoměst. V tomto případě mají naštěstí kluci už zkušenosti z minulosti. Scénář i herecké ztvárnění působí opravdově a uvěřitelně. Zajímavým zpestřením je mladší brách s Downovým syndromem, který je až moc sociálně adaptovaný.

"That's so gay“...trefně vystihuje tento "vysoce obohacující" počin, který vznikl nejspíše jen proto, aby se utratily peníze z několika kinemografických fondů a ty si mohly odfajfknout podporu queer produkce. Dotační tituly mívají v požadavcích mnoho kolonek k odškrtnutí. Úvodní fráze na první pohled působí celkem nevinně, ale zlidověla tak moc, že ztratila svůj původní význam. Z hanlivého označení gayů se stala synonymem slov blbé, trapné...Přidal bych ploché a šíleně klišoidní. Zkrátka...Další medvědí služba komunitě.

Vertikální dramata jsou primárně natáčena pro mobilní streamovací aplikace. Sází na pěkný vzhled herců. Vše se podřizuje líbivému vizuálu. Může to na první pohled působit prvoplánově, snad i povrchně. Ruku na srdce. Do kin chodíme především na děj a nebo našeho oblíbeného herce, režiséra...I ty v sukních? Je to pohádka. Proč se ale občas nenechat konejšit příběhem o hledání prince, byť v hávu vlčím?

Artový snímek k jehož pochopení se potřebujete naladit na frekvenci meziplanetární komunikace. Nebo být divák, který v neřízeném chaosu nalézá smysl jednání. V ideálním případě dokáže ze strouhanky poskládat minimálně rohlík. Uf...

V hektické době je potřeba občas zpomalit a vychutnat si detaily, které při rychlé jízdě po dálnici jednoduše přehlédnete. Stačí sjet na nejbližším exitu a objeví se před vámi zcela jiný svět. Se situacemi a místy, které nenajdete v žádném průvodci. Vysoká míra neokoukaných situaci, mě velice mile překvapila, stejně jako postupné sblížení, na první pohled, i ten druhý a třetí, zcela rozdílných bratrů. Vzájemná interakce byla bravůrní.

Úvodní monolog, na téma absolutní paměti, jsem si, pro "velký úspěch", musel po pár dnech znovu pustit. Tentokrát s odhodláním zhlédnout film do závěrečných titulků. Už jen kvůli lokacím. Třeba záběry do noci. Samotný příběh bych shrnul jako urputný boj sněhové vločky o kluka, kterému vadila nonstop online dokumentace.

Scénář, jakoby z pera aktivisty, útočí především na lidský soucit. Je známé, že city dokáží zablokovat rozum. Vidíme to i v naší (politicky) rozdělené společnosti. Vy máte povinnost pomáhat nám...menšinám různého druhu. Nejlépe se na nic neptat, natož cokoli konfrontovat. Tento tón znějíci od samotného začátku, do úplného konce, mě iritoval.

Kombinace herecké přípravky pro úplné začátečníky a mírně pokročilé, se seznamkou, ve mně vzbuzovala naději zařazení různých (nových) poznávacích aktivit, ale i obavy, že se zájmy účastníků upnou na vytvoření tzv. hvězdného páru za každou cenu, aby si vítězové odnesli hlavní cenu. Kluci se navzájem oťukávali, někteří své objekty zájmu měnili, jiní zůstali věrní celou dobu. Vznikala ale především přátelství ve stylu...Zůstaneme spolu v kontaktu i po skončení show. Nakonec vykrystalizoval jediný pár. Možná se mi to jen zdálo, protože se velké finále...nekonalo. Herectví si ale mnozí vyzkoušeli při četné propagaci sponzorských produktů.

Na IMDb jsem našel mezi zařazením filmu "Feel-Good Romance". Zřejmě od nějakého aktivního vyznavače těchto sexuálně sociálních rolí, které kolidují s většinovým pojetím vztahů a jsou "odsouzeny" existovat na jejím okraji, ne však v ilegalitě. Sledování pro mě bylo malou exkurzí do mnou téměř neprobádaných vod. Zatímco Colin, ztvárněný téměř geniálním Harry Mellingem, procházel vývojem od fascinace, přes lásku, až k závislosti, která mu naštěstí nebránila chtít od vztahu více, držel Ray (Alexander Skarsgård) až do téměř samého závěru "poker face". Zda se jeho postoj ke Colinovi změnil po záměrném sebepoškození, kvůli možným citům nebo strachu z omezení servisu, jsem...

Tchajwanská verze jihokorejské seznamovací reality show His Man, ve mně ze začátku vzbuzovala rozporuplné reakce, díky konceptu, který se mi zdál už vyčerpaný. I casting proběhl dle stejného klíče. Bobo - uzavřený kluk s heterosexuálním vzhledem, skrývající se za svá četná tetování, který během šesti dnů rozkvetl. Shihfeng - extrover milující zpěv. Nio - umělec, který pojal účast jako self promo. Gino - nejstarší účastník, ale ne zájezdu, nejvíce experimentující a všeobjímající. Eri - nejlepší "kámoška" pokukující po kamerách. Guanyu - kuliočko, týmový fyzioterapeut. Susu - pro mě jedna velká záhada. JiaHang - silně raněná duše. Široký výběr individualit, ze...

Vertikální bl seriály jsou často jako bujón. Scénáristicky zhuštěná verze "horizontálních" kolegů. Bez zbytečné vody, tedy vaty. Za mě bych pár ingrediencí, scén, klidně vynechal. Hlavně v závěru, kdy se dohání to, na co se jakoby zapomnělo. Tento pocit mám ale i u jiných seriálů. Nemocniční prostředí je vděčné, ale co by dělali, pokud by hercům vzali vatové tyčinky a desinfekci? Sice bychom byli ochuzeni o dotyky a výměny pohledů, nejspíš by museli změnit prostředí. Smějící se smajlík.

Jedním slovem...oplodňovák.

Zvířátka se ve volné přírodě setkávají u vodních zdrojů. U těch chlorovaných spíše lidé. Stejně jako tito dva kolouškové, kteří se rozhodli vzájemně otupovat vnitřní bolest jinak, než pomocí prášků...láskou.

Počáteční souboj dobra se zlem postupem času smývá pomyslnou dělící hranici. Naháněč sice stále nahání kořist, ta se ale přestává bát a nakonec se postaví čelem ke svému protivníkovi s pootevřenou pusou.

Třetí do páru může být osvěžením na různě dlouhou dobu, důvodem k přeskupení v rámci skupinky, nebo k rozpadu. Zde způsobil explozi, kterou rozpoutal sérii konfliktů.

Když si "stojíš na kabelu" chvíli, může to působit roztomile. Pokud vydržíš až do samotného závěru, tak je to na ban pro scénáristu/y. Cením si snad jen kreativity při vymýšlení popírání očividných skutečností...Jako u mnohých politiků, vědců...

Začátek ve stylu: "S chutí do toho, půl je hotovo" nasadil rychlé tempo, které udržel do samotného konce. Míru mezi oťukáváním a obtěžováním úspěšně překonal krátce po startovním výstřelu. Pro mě: "zu viel".

Od bazénu se osvědčená dvojice přestěhovala na hřiště amerického fotbalu. Declan Clifford dostal o malinko větší trenýrky a chránič ramen. Sky Kawai opět rád vystavoval svoji svalově objemnější postavu. Crystal Liechty přizpůsobila scénář novému prostředí.

Představte si, že stojíte vedle svého rivala a pokoušíte se přesvědčit studenty v publiku, aby vám dali v nadcházejících volbách svůj hlas. Otočíte se, zakopnete a zachytí vás protivník, se kterým si během povinné otočky vyměníte milistné pohledy a počátek vztahu stvrdíte polibkem na podlaze. Každá správná pohádka potřebuje alespoň jednu negativní postavu - intrikující "snoubenku", aby zvítězilo dobro nad zlem.

Ne na první pohled, ale na první poslech, si mě Andrew Tong totálně omotal kolem prstu. Ve spojení s "bad (bed) boyem" Gregem Duffym utvořili velice zajímavý pár. V pohádce, kterou si můžete pustit i mimo vánoční svátky.