Zečji nasip / Sandbag Dam / Přehrada z písku (2025)

Já ti nevím, Františku...

Akože už to tu niekto spomínal: Vidiecke kulisy (dom zariadený v štýle našli sme na bazoši, dvor plný neporiadku a sliepok, strhané ženy... pohreb na pozadí... zajace...) sú už dosť ťažko uveriteľné.
Čo sa týka samotného filmu: Prekáža mi, keď je veľa scén tmavých, vidno len kontúry, rozmazané... Ten "sex" vo filme - ten záber na dve stískajúce sa ruky... to tiež zostalo niekde v roku 1987.
Zvuk: Nepríjemne pôsobil šum rieky - chápem, že išlo o umelecký zámer... Ale nebolo to príjemné.
Čo ma dostalo, to bol záver.

Ako mne sa takéto filmy páčia, napriek mojej kritike. Prečo nie... Sobrance alebo Balkán... Možno je to naozaj podobné...
A chlapci v pohode... A ten motív chlapca s Downom oceňujem...

Marko už není dítě, sice žije na vesnici, ale přece jen máme 21. století, kdy zejména mobil je prodloužená ruka této generace. Zde to není tak markantní, tvůrci se snažili zachovat ráz vesnice v tradičním obraze, takže Marko tráví hodně času venku. Fajn, proč ne. Bylo by ale zcestné si myslet, že takový člověk nemá přístup k informacím. Snaha dělat ze sebe heteráka až tak, že budu chodit s holkou, je proto úsměvná. Scenáristi by si měli uvědomit, že tento styl patří spíš do století minulého, aspoň tedy v našich končinách "západního" světa (kam převážně řadím i Chorvatsko). Dneska toto gay na vesnici opravdu nemá zapotřebí. Scénář bohužel pokračuje v tomto stylu i v ostatních aspektech. Až na linku s bratrem (ta se opravdu povedla) se tak děj dá snadno předvídat, nějaký vzdor (no, dobře, na konci cosi...) nebo aspoň argumenty člověka myslícího čekat nelze. Příběh je založen především na pocitech, emocích. Tomu odpovídá často i kamera, kdy je situace v obraze nepřehledná nebo zmatená, ale divák může počítat chlupy na bradě. Podivná je práce (zkušeného) střihače. Opravdu směšně pak působí scéna naznačující něco jako sex. Tu měli radši vypustit. Naopak herci se snažili a jejich výkony jsou uvěřitelné. Škoda, že jejich potenciálu nemohlo být využito. Když to shrnu, další film podle zavedené šablony, kde forma vítězí nad obsahem.

Říká se, že před vodou neutečeme. A co naše vlastní city, dá se utéct před nimi?
Reálný příběh s hloubkou a stejně divokou řekou jaká proudila v žilách Marka i Slavena...

Tam bylo prakticky všechno, co bych od výborného filmu mohl čekat. Dost dobře nechápu to nízké hodnocení na IMDb a ČSFD. Hloubka příběhu, pravdivost, přesvědčivé herecké výkony v čele s hlavní dvojicí, dobře vykreslená vesnice z bývalého "sovětského bloku". Nebudu tady vypisovat romány ... k filmu se určitě někdy vrátím. Skvělé dílko.

Při sledování balkánských snímků na mě padá často tíseň a pocit návratu do našich devadesátek. Období hledání vlastní identity a budoucího politicko-společenského směřování. Tamní vesnice působí jako skanzeny, do kterých teprve nedávno natáhli kabely s internetem. Gay námět působí jako invaze z velkoměst. V tomto případě mají naštěstí kluci už zkušenosti z minulosti. Scénář i herecké ztvárnění působí opravdově a uvěřitelně. Zajímavým zpestřením je mladší brách s Downovým syndromem, který je až moc sociálně adaptovaný.

Nenápadný "civilný" film ktorý bol pravdepodobne najzaujímavejším prekvapením FFI 2025. Bez štylizácie, bez intenzívneho brnkania na struny, očaril ma najmä autenticitou prostredia - vnútrozemskej chorvátskej dediny, ktorá svojim ľudským ekosystémom aj každodennými rituálmi evokuje dôverne známu atmosféru. Mohol by sa odohrávať kdekoľvek na Slovensku či v Česku - pocit familiarity človeka až zamrazí. O to silnejšie "obyčajné" výjavy z domáckeho života zaliezajú pod kožu, o to nepríjemnejšie je tušenie všetkého čo by sa mohlo stať a zbehnút - pretože tie reálie dobre poznáme, vieme ako ich dynamika funguje, čo je možné a čo nie. A o to milšie je pozorovať keď sa tvorcom do ponurej reality podarí vniesť trochu nehy alebo nenásilnej hravosti (ako scény simulovanej jazdy zo zastávky - pretože pekné momenty si v tomto prostredí musí človek vysnívať vlastnou imagináciou).

Herecké podanie je výborné, nič ma nevyrušovalo. Aj ako celok pôsobí film konzistentne tempom i náladou. Kdesi v nerozoznateľnom preľnutí jari a jesene, sychravosť podčiarkuje bezútešnosť i uviaznutosť, túžbu čím skôr vypadnúť "kamsi na Západ". Akýkoľvek náznak nostalgie či hľadanie dedinskej pohostinnosti naráža okamžite na realitu rigidných sociálnych väzieb a zvyklostí. Je to presne tá dedina, kde pre gay sny nakoniec nie je miesto, lebo zaťatosť a zadubenosť. I bez náznakov "divokého balkánu", domácke peklíčko vytvára prostá obyčajná ľudská zloba kdesi medzi susedskou výpomocou, dedinskými zábavami, bezvýznamnými športovými turnajmi, ambíciami sedliackých otcov, a zákernosťou sedliackych matiek.

Kontext povodne na pozadí, bez tlačenia na pílu doslovnosti, zosilňuje podprahový pocit ohrozenia - alebo možno naopak zvádza prísľubom možného prielomu situácie, pretečenia emócii, preusporiadania terénu. Hoci film neponúka žiadne magické riešenia, nie je bezvýchodiskový ani ubíjajúci - páchne z neho nádej, aj keď taká tuzemská, "realistická", uveriteľná a dôverne známa. Ešte stále je kam odísť...