Recenzi napsal/a petr12
Anne Fontaine mě dostala přesně tam, kam chtěla, přímo na lopatky. Ze začátku jsem byl celkem skeptický, protože se snímek tvářil jen jako další francouzská tuctovka a neskutečně mě štvala kamera, která občas spíše zakrývala, čimž "zbytečně" podporovala mou představivost. Postupem času jsem přistoupil na hru stavící na postupném poodhalování a zcela jsem podlehl. Ale závěr... :-(
Docela zajímavá sonda do čínské společnosti, která je sice geograficky vzdálená, přesto její "problémy" přesahují hranice států.
Čtyři roky starý pořad ČT působí spíše jako exkurze do pravěku.
"Neuvěřitelně uvěřitelný" snímek o prostých lidských citech, životních chybách, sourozenecké lásce...
Rukopis Matta Riddlehoovera je už docela dobře rozpoznatelný a jde vidět, že točí pro vlastní potěchu a divákovo oko, které spočine na "mladém masíčku".
"Jak se žábák zalekl prince a raději ho od sebe odehnal, aby..."
Téměř nepřetržitý proud slov a nesmyslné dějové zvraty, které měly zřejmě restartova děj, působily během sledování dost rušivě.
Pomalý styl vyprávění sice chvílemi uspává, ale skvěle navozuje atmosféru končícího léta.
Pětidílný videodeník kluka, který řeší partnerské problémy.
Líně tekoucí řeka s minimem peřejí mnohé neosloví, ale pro věčné romantiky a snílky, kteří věří v dobré konce je Love Sick The Series dobrou volbou pro příjemné trávení dlouhých nocí.
Dokážete-li vnímat snímek především očima, stlumíte si zvuk a "vypnete" logické myšlení, dočkáte se velice příjemného vizuálního vjemu.
Fandím projektům, které jsou výsledkem práce "několika" nadšenců. G&T patří rozhodně k nadprůměru v oblasti (nejen) webových seriálů.
Univerzální téma přenositelné mezi různými kulturami, tentokrát na guatemalský způsob.
Dolana jeho démoni tentokrát přemohli. Tom na farmě mi připomíná plátno s barevnou šmouhou na sněhobílém pozadí, ve kterém "oduševnělí umělci" vidí "něco", přitom jde jen o šmouhu. Něco ve stylu císařových nových šatů. Rozehrál hru, během které zapomněl vysvětlit (opodstanit) chování postav, které nakonec působí chaoticky a neoduševněle (nepřítomně). No a dlouhé detailní záběry na jeho obličej snad nemá cenu komentovat. :)
Mám rád road movie. V tomto případě sice představitelé nenajeli moc mílí (kilometrů), ale urazili dlouhou cestu ve svých životech.
"Divadelní zpracování" ve spojení s tancem mělo snímku přidat zřejmě na umělecké hodnotě, ale v tomto případě bohužel forma zvítězila nad obsahem.
Krátké, vtipné...Připomnělo mi to dobu těsně "polistopadovou", kdy byly podobné kontejnery na ospočívadlech plné západních pokladů.
Silný vývar plný pravých amerických hodnot a sterotypů oděný v humorném kabátku s notnou dávkou cynismu.
Vždy, když něco končí, něco nového začíná. Jen si nejsem jistý, zda něco hezčího.
