Recenzi napsal/a petr12
Největším triumfem Juliána Hernándeze jsou oba hlavní představitelé. Největší slabinou pro mě scénář, hlavně v době po podezření na HIV a silné tlačení na pilu promítající se především v Orlandově postavě zmítající se v neustálém napětí. Jeho tanec připomínal silové cvičení (i v sexu), bez ladnosti, procítění...Změna z prohlubující se lásky v nevím. No a konec...Realita nebo sen?
Umění má vyvolávat emoce. Se scénářem můžeme souznít, nesouhlasit...Na výsledku ale nic nezměníme. U více časových linií mívám problém s vyměřeným prostorem pro jednotlivá období. Osmdesátá léta mi přišla místy příliš popisná. Opět postava gaye - outsidera, téměř na pokraji společnosti. Přitahující se protipóly, šikana. Jaké pohnutky vedly agresora k tak silným útokům? Díky vzhledu se lze domnívat, že...Zase jsme ale u stereotypů. Současnost uspěchaná. Tolik otázek a tak málo času k odpovědím.
Rozšířená "kancelářská romance" o vnější (a vyšší) prvek. Nedorozumění jsou klasickými hybnými dějovými silami. Vzájemná komunikace zase klíčem k úspěchu.
Aktivisté jistě rozeznají facku do tváře macho mužům. V jejich řadách zavládne nadšení z nového woke člena. Oprávněně(?) Když odhlédnete od boření starého a tvoření nového, za každou cenu, budete se také bavit. Obě polohy jsou zábavné, ne zesměšňující. No, záleží na úhlu pohledu, že?
Otto je NUDNÝ. Zřejmě největší handicap při seznamování. Obrovskou změnou je miniaturní vytetované B...jako Boris, který ho po návratu z expedice opouští. Jedinou "jistotou" tak zůstává kamarádka Lente, která se ale rozhodla s partnerem usadit v domečku, mimo Brusel. Stejně, jak jistoty zdánlivě mizí, otevírají se mu nové obzory...Online seznamování, sauny...Nic výjimečného. Další variace na otřepané téma.
Lourenço plný ideálů, se během čekání na návrat přítele, setkal s Mauricem, rodilým Američanem, stojícím oběma nohama na zemi, který se chystal přesídlit do Angoly. V Princetownu se zastavil s přáteli jen na pár dnů. Vzájemná chemie zažehla plamínek lásky, který se změnil v solidní fatru. Lourença, v podání naprosto přesvědčivého Marca Pigossiho, nadále brzdila naděje na obnovení původního vztahu. Pomyslnou misku výběru partnera vychýlila v samém závěru informace, které měl být ušetřen. Stejně...Trajekt už nenávratně odplul.
Typický americký scénář naroubovaný na japonské reálie, ano, opravdu se natáčelo v Zemi vycházejícího slunce, působil jako "pěst na oko". Nesoulad místy silně bil do očí. Pomyslnými očními kapkami se pro mě stal samec Christopher Nishizawa.
Leitmotiv..."Co by se stalo, kdybych...byl odvážnější", je hnací silou příběhu, který se vrací do minulosti. Zároveň ale i brzdou, díky přemíře záběrů z dobové analogové techniky. Malé plus za konec, který se nepodbízí divákům.
Scénář Raula Guardanse a režijní vedení alá Ferzan Özpetek, bez zbytečného patosu. Výborná kombinace.
Android - přítel, který vás neodmítne a snaží se vždy vyjít vstříc, zní velice lákavě. Již dnes pomáhají lidem v sociální oblasti, ale nemají emoční rozměr. Nedávno jsem slyšel názor jednoho z pionýrů AI, že nás zahubí, pokud jí nepřidáme mateřský, ochranitelský pud. Seriál sice působí povzbudivě a nesmírně růžově. V době zakládání vztahů s chatboty by měl být spíše varováním.
Ve vztahu duchovního s dětmi bývá většinou ten starší, kdo je obžalován a mladší obětí. I zde dělí hlavní protagonisty od sebe pár desetiletí. Na citlivé téma je ale nahlíženo jinou optikou, která tak trochu klame tělem.
Další příspěvek z kategorie - tolerance.
Jedním slovem...majstrštyk.
Incidenty se stávají i dobrým lidem. S touto myšlenkou se opravdu nedá ztotožnit. Stejně jako s jistotou, že USA nevydávají své občany k trestnímu stíhání do cizích zemí. Na první pohled sehraný gay pár odlétá do Itálie oslavit výročí vztahu. Během pobytu čekají, zda se konečně stanou otci. Poznávací romantika, okořeněná letmými náhledy do jejich niter, se mění v sérii nešťastných náhod - díky horkokrevným Italům. Ti jsou zde vykreslování ne zrovna lichotivě. I díky pomyslné tečce na závěr
Sice se děj odehrává v netradičním prostředí, přesto nabízí klasický vzorec zaručující úspěch seriálu. Proč také měnit osvědčenou sestavu. Přenášení těl v pytlích bylo jednou z mála odboček pevně vytyčené trasy.
Další vertikální drama natočené pro Dramabox. Potřeba plnit databázi za každou cenu, i na úkor kvality, je znát. Jejich Know-how je patrné ve všech mnou zhlédnutých produkcích. Zřejmě se osvědčilo a jejich cílové skupině vyhovuje. Při castingu měli opět šťastnou ruku. Michael Naizu je sexy sameček.
Tak to dopadne, když se snoubí přílišné ambice s nedostatkem praktických zkušeností.
Být roky zamilovaný do někoho, kdo vás bere pouze za nejlepšího kamaráda a ničí vás to zvláště, když s danou osobou trávíte mnoho času, je dobrý námět, se kterým se mnozí diváci mohou ztotožnit. Hvězdné manýry vs. oddaná umírněnost, perfektně korespondují s oběma hlavními postavami. Dan Löwenstein ale stále ve svých hercích nedokáže zažehnout alespoň malou jiskřičku přirozenosti. O vhodnosti hudebního podkresu raději pomlčím.
Dan Löwenstein nám servíruje další vertikální drama z mafiánského prostředí. Obsazení opět typově na výbornou. Uvědomuje si, že většinu informací vnímáme zrakem. Děj znovu postupně graduje. V závěru bohužel až překotně, na úkor uvěřitelnosti. Zdá se, že má diváckou cílovou skupinu nastudovanou a hrne na trh jeden kus za druhým.
