Recenzi napsal/a petr12
Pomalu plynoucí příběh, odehrávající se v podzimní přírodě hrající všemi možnými barvami, staví do záře reflektorů dva nevýrazné kluky. Žádné protiklady, které se přitahují. Přesto mezi oběma proudí pomocí tělesných dotyků chemie.
Nízkorozpočtové vertikální drama, které nabízí 2 pohledy na vyplnění času zbývajícího do apokalypsy. Vedle milostné linky i načrtnutou agresivní variantu. Vzhledem k rychle odbíjejícím hodinám, kluci šli "na věc" celkem v klídku.
Požadavek na úplnou nahotu, s detailními záběry mužských přirození, musel zúžit výběr potenciálních herců. Za mě...Chlap v pěkném spodním prádle vypadá lépe, než odhalené křoví připravené na elektrický vyžínač. Pokud jde o příběh, tak ten je rozkročen mezi "realitou" a scifi. To si tak jedete, bez přilby, na motorce. Bum, prásk...Z nebe spadne televize. Stroj rozsekaný na maděru. Ne, přečkal nehodu bez jediného škrábnutí. Dějový zvrat, chvíle napětí...Do řeky vstupuje s partnerem a jasným úmyslem...Posun v čase o pár desítek let. Z vody vylézá jen jeden zralý muž. O druhém se pouze mluví v nepřítomnosti, pouští se hlasový záznam,...
Příběh plně vystihuje úvod písně "Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé"... Místy náhoda hraje hlavní roli, ale celek působí kompaktně. Herecké výkony plně odpovídají tzv. rychloobrátkovému zboží. Za chvíli se uvede na trh další produkt, následně další produkt...Až do doby než opadne poptávka.
Zastavit se a provést rekapitulaci dosavadního partnerského vztahu zní jako bezvadný nápad. Klidně i s herci kočovného divadla objíždějícími zapadlé vesnice. Co by ale dělali, kdyby jim vypadlo čtecí zařízení? Byli by zcela ztraceni.
Sneak Me in Your Closet My Prince sice nabídl dějové větvení typické pro daný žánr, v tomto případě bez větších scénáristických přešlapů. Fitness model a příležitostný herec Ramiro Leal mi tentokrát přišel mnohem uvolněnější a přirozenější. S parťákem Benem Ubiñasem vytvořili správnou dvojku.
Krátký film nasáklý ryzím člověčenstvím. Plný smutku, ale i naděje.
Jeden z mála snímků, který ve mně rezonoval dost dlouhou dobu po zhlédnutí.
Se streamovacími platformami se roztrhl pomyslný pytel. Nabídnout BL divákům obsah z kategorie "West", je jasně zřetelný. Modré šortky nahradili mafiáni. Z gay porna si vypůjčili "Broke straight boys" v soft verzi. Škoda scénáristického zacyklení hned po výstřelu startovací pistole. I zde není o různá překvapení (za každou cenu) nouze a logika občas pokulhává. V tomto případě hlavně v závěrečné části. Co si budeme nalhávat. Jde především o snahu zaujmou především vizuální stránkou.
Mafiánské prostředí se stává věčnou, zřejmě i v vděčnou, inspirací ke psaní scénářů BL vertikálních dramat. Snímání na výšku nabízí jiný pohled na scénu. Jde o sílu zvyku. Na cestování...ideální.
Středobodem děje jsou dva zcela protikladní gayové, kolem kterých ostatní postavy obíhají jako satelity kolem hvězd. Jejich city získávají, ale i ztrácí na intenzitě. Vzájemná interakce nabízí celou škálu emocí. Od nucené zdrženlivost, po sekundy před výbuchem. Chtějí být spolu, ale zároveň toho druhého nechtějí svazovat pevnými závazky. Solidně vystavěný děj nenabízí moc míst k vydechnutí.
Někde jsem četl výstižnou reakci, že je Andrei Prunila vycházející hvězdou vertikálních dramat s BL námětem. Více, než na herecký projev se spíše sází na vzhled protagonistů. Je jasné, že je potřeba platformu naplnit obsahem - téměř za každou cenu.
Pokud máte rádi ostrovní, zde Irský, humor, čaj o páté...jistě si najdete humorné pasáže, které místy rozjasňují oblohu plnou šedých mraků.
Vysoký, toporný a emočně chladný idol je přesným opakem citově nezralého učitele, po kterém ředitel vyžaduje jediné - nevyčnívat. Tým je dán, cíl je jasný. Teď jen vyplnit čas mezi oběma vytyčenými body... většinou vatou.
Snímky o lidech v tranzici jsou často pojaty jako střet nové, milující "rodiny" s (ne)chápavým okolím. Zajímavá je zde linka sledující vztah expartnerů. Zatímco do sebe zahleděná Feňa, by ráda vstoupila do téže řeky, její expřítel tápe. Vnímá změny, které není schopen akceptovat. Škoda, že se děj více nevěnuje jeho pohledu na rozchod.
Může se stát, že se podaná ruka dotkne "přímo srdce". Jako v případě Han Tua, kterému Jun XI nabízí v dětství kamarádství. Spolu s Lin Xiao Yang tak vytváří nerozlučnou trojici. Sliby se mají plnit a po dvou dekádách nastává čas jejich realizace. Jedná se o další variací na osvědčené téma. S příjemnou změnou. Zdáním, které na první pohled klame.
Čtyři variace na jedno téma. Od klasiky, po sci-fi. Všechny příběhy byly vypointované.
Touha po lepším životě, téměř za každou cenu, byla téměř hmatatelná. Stejně jako kontrast mezi bídou a relativním komfortem. Hlavní postavy jsou ohromně přesvědčivé a vztah mezi nimi, no...problematický. Vzhledem k jejich prvnímu účinkování před kamerou, předvádí nadstandardní výkony. Mám morální dilema z poslání, které má být mně, jako divákovi, předáno. Přilni k zaopatřenému partnerovi - jízdence ke světlým zítřkům. I za cenu možná předstíraných citů. Prací se totiž z marasmu sám nevyhrabeš?!?
Největším triumfem Juliána Hernándeze jsou oba hlavní představitelé. Největší slabinou pro mě scénář, hlavně v době po podezření na HIV a silné tlačení na pilu promítající se především v Orlandově postavě zmítající se v neustálém napětí. Jeho tanec připomínal silové cvičení (i v sexu), bez ladnosti, procítění...Změna z prohlubující se lásky v nevím. No a konec...Realita nebo sen?
Umění má vyvolávat emoce. Se scénářem můžeme souznít, nesouhlasit...Na výsledku ale nic nezměníme. U více časových linií mívám problém s vyměřeným prostorem pro jednotlivá období. Osmdesátá léta mi přišla místy příliš popisná. Opět postava gaye - outsidera, téměř na pokraji společnosti. Přitahující se protipóly, šikana. Jaké pohnutky vedly agresora k tak silným útokům? Díky vzhledu se lze domnívat, že...Zase jsme ale u stereotypů. Současnost uspěchaná. Tolik otázek a tak málo času k odpovědím.
