Recenzi napsal/a petr12
Představte si, že stojíte vedle svého rivala a pokoušíte se přesvědčit studenty v publiku, aby vám dali v nadcházejících volbách svůj hlas. Otočíte se, zakopnete a zachytí vás protivník, se kterým si během povinné otočky vyměníte milistné pohledy a počátek vztahu stvrdíte polibkem na podlaze. Každá správná pohádka potřebuje alespoň jednu negativní postavu - intrikující "snoubenku", aby zvítězilo dobro nad zlem.
Ne na první pohled, ale na první poslech, si mě Andrew Tong totálně omotal kolem prstu. Ve spojení s "bad (bett) boyem" Gregem Duffym utvořili velice zajímavý pár. V pohádce, kterou si můžete pustit i mimo vánoční svátky.
Tomu říkám "entrée". Padnou princi, v tomto případě jen baronovi, k nohám. Sice je od vstupu do školy vidět východ, ale prohlídka učeben je inspirativní a poučná. Oba průvodci se svých rolí zhostili na výbornou.
"Já ti Otto sdělím šokující verdikt, po tvém přiznání jsem by stejně překvapený jako u Kovyho. Jestli budeš ještě pokračovat, tak si ty tvé odbočky, jak by to mohlo třeba vypadat, strč do...pravé zadní kapsy."
Španělé seriály ze středo/vysokoškolského prostředí stále umí natočit. Sice woke vlna zalila i tento scénář, naštěstí nenapáchala mnoho škod. Síla sdílených emocí byla tak magnetizující, že mě od sledování na tzv. jeden zátah odradila "jen" smršť titulků k přeložení a potřeba každý díl vstřebat.
Dystopie ve své čisté podobě kolíkuje území v jehož mantinelech se odehrávají různé bitvy. Souboj mezi nadřazeností a totální podřadností. Láskou a bezbřehým opovrhováním. Svobodou a útlakem. Zkrátka MY a ti ostatní. Trochu to připomíná dělení naší společnosti na demokratickou a..., stojící na správné straně...Bohužel nejen na sociálních sítích. Podnětné k zamyšlení.
Úvodní scéna s čištěním fleku od vína na koberci, dává tušit atmosféru linoucí se nakonec celým filmem. Partnerské dusno se prolíná se sexuální frustrací a možným ohrožením třetí osobou. Napětí postupně nabírá na síle a exploduje formou, se kterou je těžké se ztotožnit.
Teprve nedávno jsem narazil na pojem Young Adult (YA) literatura. Dříve čtení pro dívky(chlapce). Témata zůstávají, obsah se pozměňuje. Zkrátka, zase se vynalezlo kolo. Heated Rivalry spadá do stejné kategorie. NJN...Ale co nového nabízí těm, kteří se už tzv. našli a nehledají se celý život? Přidanou hodnotu jsem nenašel, přitom jsem si každý díl pro sebe analyzoval. Zajímavý vizuál? K Hudsonu Williamsovi jsem si postupem času našel cestičku, spíše úzkou pěšinu. Connor Storrie mě bohužel neoslivil. Mé sympatie si nezískal. Za druhé...scénář? Stejně jako u některých asijských produkcí trpí vypuštěným úvodem, zajímavým vedlejším párem a konečně třemi...
Jeff London má svůj snadno rozpoznatelný rukopis režiséra ochotnického divadla, jehož snímky jsou nasáklé patosem. V tomto případě lze hovořit o hektolitrech. Vzhledem k námětu lze přivřít jedno očko, možná obě. U jedinců s brýlemi všechny čtyři. V rámci kategorie "točení pro radost do šuplíku" se jedná o lehce podprůměrný projekt.
"Škaredý zadek v samotném úvodu viděti, negativně ovlivněné vnímání při sledování míti." Taková UHO, bez chutě a vůně. S jedinou kuličkou pepře. Vymezení se feminního chlapce, byť s vyrýsovanými břišáky, vůči zženštilým gayům. Ale to jsem zase u zkreslené sebereflexe.
Důraz na vizuální stránku snímku se jednoznačně vyplácí. Hraje všemi barvami. Kalifornská pasáž je tak zalitá sluncem, že s naprostým klidem prominete místy přeexponovaný scénář.
Němci opět dokázali, že dokáží vytáhnout na denní světlo téma, které ostatní míjí mílovými kroky. Tentokrát optikou samotného pedofila, který během dospívání zjišťuje svoji pravou sexuální orientaci, se kterou po celou dobu zápasí. Není to starší chlápek v kabátu lákající na bonbóny malé děti na hřišti. Také jsem prožíval jeden virtuální zápas. S přiřazením mladých herců do správné škatulky....věkové. Na Dave-ovy sexuální objekty mi přišli "staří" a psychicky dost vyzrálí. Především v kontextu lovení mladého masa tzv. chlapů na chlapy.
Už během sledování jsem si říkal. Co by se stalo, kdyby ti otec řekl, že je gay milující jediného muže, se kterým si pouze psal? Rozhodl se pro tebe, miloval tě (i matku) a dal vše z toho mála, co měl.
Emanuel Soriano, vzhledově lehce připomínající Kryštofa Rímského, se v roli Ramóna, vydal na cestu do rodného domu předat strýcovi otcův popel. Se svým novým parťákem, spřízněnou duší Mateem, podnikli zároveň výpravu do minulosti spojenou s tradicemi, obavami, nejistotou a strachem.
Taková jednohubka, kterou sníte a díky nevýrazné chuti na ní rychle zapomenete.
Téma gay manželství uzavřeného z rozumu, ve kterém začíná láska postupně růst od prvních lístků, se usadilo v katalogu osvědčených témat zabírajících na diváky. Stejně jako prostředí vysoké společnosti s častým nešvarem...slámou trčící z bot. Tak nezbývá než experimentovat při obsazování hlavních postav. Ale i v této oblasti už existují prověření herci.
Na první dobrou se přímo nabízelo srovnání s Twilight ságou. Taková odlehčená gay verze...s přemírou šikany, vůči které bývám vnímavější. Jediným styčným bodem byla "pouze" láska mezi ne/smrtelnými, které jsem v průběhu sledování začal fandit.
Když se s pomyslnou mačetou v ruce prosekáte územím zapleveleným frázemi maskujícími realitu, vynoří se před vámi mýtina se studánkou pravdy a ryzích citů. Připravte se však na smršť slov, naštěstí vykoupenou oboustraně proudící chemií a ryzím člověčenstvím.
Na trůn gay vánočních romancí, produkovaných pro Hallmark channel, opět usedl Jonathan Bennett. Svátky by měly být kouzelné, ne umělé a laciné. Nemyslím finančně. Spojení s "hlasově výraznou" Eden Sher mě solidně iritovalo.
Trnitou cestou plnou Lun a Vlkodlaků si prošli "princezna" Luca s živočišným ochráncem Daltonem. Potkávali roztodivné osůbky kladoucí jim do cesty různé nástrahy. Někdy vtipné, jindy ze země, kam logika nikdy nevkročila. Fantasy se zajímavým námětem, ale typickým: "Chtěli jsme to udělat co nejlíp, a dopadlo to jako vždycky.“
