Recenzi napsal/a petr12
Tchajwanská verze jihokorejské seznamovací reality show His Man, ve mně ze začátku vzbuzovala rozporuplné reakce, díky konceptu, který se mi zdál už vyčerpaný. I casting proběhl dle stejného klíče. Bobo - uzavřený kluk s heterosexuálním vzhledem, skrývající se za svá četná tetování, který během šesti dnů rozkvetl. Shihfeng - extrover milující zpěv. Nio - umělec, který pojal účast jako self promo. Gino - nejstarší účastník, ale ne zájezdu, nejvíce experimentující a všeobjímající. Eri - nejlepší "kámoška" pokukující po kamerách. Guanyu - kuliočko, týmový fyzioterapeut. Susu - pro mě jedna velká záhada. JiaHang - silně raněná duše. Široký výběr individualit, ze...
Vertikální bl seriály jsou často jako bujón. Scénáristicky zhuštěná verze "horizontálních" kolegů. Bez zbytečné vody, tedy vaty. Za mě bych pár ingrediencí, scén, klidně vynechal. Hlavně v závěru, kdy se dohání to, na co se jakoby zapomnělo. Tento pocit mám ale i u jiných seriálů. Nemocniční prostředí je vděčné, ale co by dělali, pokud by hercům vzali vatové tyčinky a desinfekci? Sice bychom byli ochuzeni o dotyky a výměny pohledů, nejspíš by museli změnit prostředí. Smějící se smajlík.
Jedním slovem...oplodňovák.
Zvířátka se ve volné přírodě setkávají u vodních zdrojů. U těch chlorovaných spíše lidé. Stejně jako tito dva kolouškové, kteří se rozhodli vzájemně otupovat vnitřní bolest jinak, než pomocí prášků...láskou.
Počáteční souboj dobra se zlem postupem času smývá pomyslnou dělící hranici. Naháněč sice stále nahání kořist, ta se ale přestává bát a nakonec se postaví čelem ke svému protivníkovi s pootevřenou pusou.
Třetí do páru může být osvěžením na různě dlouhou dobu, důvodem k přeskupení v rámci skupinky, nebo k rozpadu. Zde způsobil explozi, kterou rozpoutal sérii konfliktů.
Když si "stojíš na kabelu" chvíli, může to působit roztomile. Pokud vydržíš až do samotného závěru, tak je to na ban pro scénáristu/y. Cením si snad jen kreativity při vymýšlení popírání očividných skutečností...Jako u mnohých politiků, vědců...
Začátek ve stylu: "S chutí do toho, půl je hotovo" nasadil rychlé tempo, které udržel do samotného konce. Míru mezi oťukáváním a obtěžováním úspěšně překonal krátce po startovním výstřelu. Pro mě: "zu viel".
Od bazénu se osvědčená dvojice přestěhovala na hřiště amerického fotbalu. Declan Clifford dostal o malinko větší trenýrky a chránič ramen. Sky Kawai opět rád vystavoval svoji svalově objemnější postavu. Crystal Liechty přizpůsobila scénář novému prostředí.
Představte si, že stojíte vedle svého rivala a pokoušíte se přesvědčit studenty v publiku, aby vám dali v nadcházejících volbách svůj hlas. Otočíte se, zakopnete a zachytí vás protivník, se kterým si během povinné otočky vyměníte milistné pohledy a počátek vztahu stvrdíte polibkem na podlaze. Každá správná pohádka potřebuje alespoň jednu negativní postavu - intrikující "snoubenku", aby zvítězilo dobro nad zlem.
Ne na první pohled, ale na první poslech, si mě Andrew Tong totálně omotal kolem prstu. Ve spojení s "bad (bed) boyem" Gregem Duffym utvořili velice zajímavý pár. V pohádce, kterou si můžete pustit i mimo vánoční svátky.
Tomu říkám "entrée". Padnou princi, v tomto případě jen baronovi, k nohám. Sice je od vstupu do školy vidět východ, ale prohlídka učeben je inspirativní a poučná. Oba průvodci se svých rolí zhostili na výbornou.
"Já ti Otto sdělím šokující verdikt, po tvém přiznání jsem by stejně překvapený jako u Kovyho. Jestli budeš ještě pokračovat, tak si ty tvé odbočky, jak by to mohlo třeba vypadat, strč do...pravé zadní kapsy."
Španělé seriály ze středo/vysokoškolského prostředí stále umí natočit. Sice woke vlna zalila i tento scénář, naštěstí nenapáchala mnoho škod. Síla sdílených emocí byla tak magnetizující, že mě od sledování na tzv. jeden zátah odradila "jen" smršť titulků k přeložení a potřeba každý díl vstřebat.
Dystopie ve své čisté podobě kolíkuje území v jehož mantinelech se odehrávají různé bitvy. Souboj mezi nadřazeností a totální podřadností. Láskou a bezbřehým opovrhováním. Svobodou a útlakem. Zkrátka MY a ti ostatní. Trochu to připomíná dělení naší společnosti na demokratickou a..., stojící na správné straně...Bohužel nejen na sociálních sítích. Podnětné k zamyšlení.
Úvodní scéna s čištěním fleku od vína na koberci, dává tušit atmosféru linoucí se nakonec celým filmem. Partnerské dusno se prolíná se sexuální frustrací a možným ohrožením třetí osobou. Napětí postupně nabírá na síle a exploduje formou, se kterou je těžké se ztotožnit.
Teprve nedávno jsem narazil na pojem Young Adult (YA) literatura. Dříve čtení pro dívky(chlapce). Témata zůstávají, obsah se pozměňuje. Zkrátka, zase se vynalezlo kolo. Heated Rivalry spadá do stejné kategorie. NJN...Ale co nového nabízí těm, kteří se už tzv. našli a nehledají se celý život? Přidanou hodnotu jsem nenašel, přitom jsem si každý díl pro sebe analyzoval. Zajímavý vizuál? K Hudsonu Williamsovi jsem si postupem času našel cestičku, spíše úzkou pěšinu. Connor Storrie mě bohužel neoslivil. Mé sympatie si nezískal. Za druhé...scénář? Stejně jako u některých asijských produkcí trpí vypuštěným úvodem, zajímavým vedlejším párem a konečně třemi...
Jeff London má svůj snadno rozpoznatelný rukopis režiséra ochotnického divadla, jehož snímky jsou nasáklé patosem. V tomto případě lze hovořit o hektolitrech. Vzhledem k námětu lze přivřít jedno očko, možná obě. U jedinců s brýlemi všechny čtyři. V rámci kategorie "točení pro radost do šuplíku" se jedná o lehce podprůměrný projekt.
"Škaredý zadek v samotném úvodu viděti, negativně ovlivněné vnímání při sledování míti." Taková UHO, bez chutě a vůně. S jedinou kuličkou pepře. Vymezení se feminního chlapce, byť s vyrýsovanými břišáky, vůči zženštilým gayům. Ale to jsem zase u zkreslené sebereflexe.
Důraz na vizuální stránku snímku se jednoznačně vyplácí. Hraje všemi barvami. Kalifornská pasáž je tak zalitá sluncem, že s naprostým klidem prominete místy přeexponovaný scénář.
