Recenzi napsal/a Blesk
Kultivovaně natočený pocitový film o rozpadu jednoho vztahu.
Příběh o trampotách dospívajícího kluka je natočen v duchu rané formanovské poetiky. Pozoruhodný krátký film zaujme volbou prostředí i výborně zvolenými reálnými hrdiny, respektive jejich představiteli.
V labyrintu samoty se ocitá mladý fotograf po rozchodu s partnerem. Jeho bloudění nočním městem a opakované návštěvy gay-klubu snad nakonec přinášejí příslib nového vztahu. Moc hezky natočený malý velký film.
Krátký film s neuroticky rozkomíhanou kamerou a neučesanými hereckými výkony může být přínosnější než leckterý bombastickými velkofilm. Přesně tohle je ten případ.
Přesvědčivě zachycený životní příběh fenomenálního tanečníka a novátora Václava Nižinského i legendárního šéfa Ruského baletu Ďagileva.
Moc hezký, vtipný krátký film o jednom originálním coming outu
Vše podstatné už napsali ostatní, tak jen stručně. Nijak výjimečný příběh ženatého gaye (bisexuála?) má jihoamerický filmařský šmrnc: neokázale krásnou kameru, která zaujme kompozicí jednotlivých záběrů i nevyumělkovanou barevností, a dobře zvolené typy v hlavních rolích, tedy žádné namakané manekýny, ale takové dva normální chlápky. Určitě to stojí za zhlédnutí!
Po zhlédnutí prvních dvou dílů jsem měl pocit, že je to skvělý příběh v kulisách studeného, nepřívětivého Londýna, že se tvůrcům podařilo propojit gay-linii s napínavou zápletkou. No a Ben Whishaw že je skutečně špičkový herec. Jenže ouha, postupně tvůrci začali vršit čím dál krkolomnější zápletky, no a poslední díl s rozuzlením, to už je jen jedna velká křeč.
Téma HIV+ pojaté citlivě, věrohodně.
Velmi silný příběh, který sice pro gaye nevyznívá zrovna pozitivně, ale odzbrojí vás syrovostí, otevřeností, upřímným zobrazením neutěšených poměrů v Maďarsku na samém sklonku socialismu. Maďaři holt vždy byli odvážnější a svéhlavější než my (všechna čest výjimkám jako u nás byla Věra Chytilová). Smutné je, že u nás se ani dnes netočí filmy, které by otevřeně odrážely stav společnosti, sociální napětí, nebo doutnající xenofobii (a to i ve vztahu ke gay-komunitě).
Pro milovníky Pasoliniho filmů a knih (k nimž se řadím) naprosto nutné! Zajímavé skloubení životopisných detailů z posledních dnů režisérova života s vizualizovanými ukázkami jeho literární tvorby i nerealizovaného scénáře. Pasolini patří k největším zjevům italské kultury dvacátého století, buřič, reformátor, myslitel, snílek, a nemilosrdný kritik konzumního světa, jehož filmy mají stejně trpkou příchuť jako jeho životní osudy s tragickým, dodnes neobjasněným koncem.
Pařížský gay středního věku sbalí na ulici totálně opilého Američana, z něhož se vyklube nádherný, náruživý kluk, který hned po probuzení podlehne kouzlu (či bůhvíčemu) svého zachránce, bez váhání ho vykouří a navzdory logice a předpokladu se k němu začne vracet. Co tím slaboduchým příběhem chtěli tvůrci říci? Že být Pařížanem a žít v městě nad Seinou znamená samo o sobě takovou kvalitu, před níž musí kapitulovat každý? Nic jiného než tenhle francouzsky nabubřelý podtext se z této filmové slátatiny vyčíst nedá. Jedinou kvalitou tak zůstává krása herce v roli mladého Amíka se španělskými (mexickými) rysy.
Vynikající ukázka současného německého filmu. Gay motiv sice není podstatný, ale zato je to pěkně hluboká sonda do životních pocitů a traumat dospívajících v dnešním tržním světě, kde je čím dál větším problémem najít smysluplnou práci. O takové síle, naléhavosti a sociální otevřenosti se českým filmařům ani nesní.
Německý dokument na téma homofobie s vtipnými animovanými předěly vás nutně musí vyvádět z klidu. Možná jsme až příliš ukolébaní tím, že žijeme v tolerantní společnosti. Příběhy několika gayů z Maďarska, Pobaltí, ale překvapivě i Německa a Francie vás přesvědčí o opaku. S brutálním potíráním základních lidských práv se můžete setkat prakticky kdykoliv a kdekoliv.
Nekonečná nuda, hodně spekulativní, schematický scénář. Gay obsah minimální.
Moc povedené zachycení pocitů mladého gaye, který se nešťastně zamiluje do svého hetero-kámoše. Krátké, pravidvé, výstižné.
Hezký, civilně působící krátký film o tom, že coming out nemusí být snadný ani dnes a ani v tolerantním Nizozemí, protože homofobie je věčná. Jen těch gayů byla v tak malém sportovním kolektivu trochu nevěrohodně vysoká koncentrace, nemyslíte?
Spíš volná fantazie než životopisné zachycení faktů. V každém případě zajímavé, místy snad až překultivované zpracování krátkého výseku ze života legendy americké kultury 50 let. Krásné erotické scény. A nevadí ani to, že skutečný James Dean byl nejspíš méně hloubavý a méně krásný (zato mimořádně charismatický a emotivní), než jak ho ukazuje film.
Efektně natočený plytký příběh o psychopatovi, který si až do konce není s to přiznat, že je na kluky. Těla hezká, moře taky, ale co s tím, když jste hodinu a půl nuceni sledovat exhibice vyšinutého kluka s násilnickými sklony.
Miluji hry Tennesseeho Williamse i některé jejich klasické filmové adaptace, především Kočku na rozpálené plechové střeše s Taylorovou a Paulem Newmanem a Tramvaj do stanice Touha s Marlonem Brandem. Snímek Suddenly, Last Summer nepatří k těm úplně nej, přece jen se dnes zdá trošičku těžkopádný a patetický, ale herecké výkony jsou tak mimořádné, zvlášť nervní kreace Elisabeth Taylorové, že to rozhodně stojí za zhlédnutí. Navíc je pozoruhodné, jak v době tvrdé hollywoodské cenzury Tennessee Williams dokázal umně kličkovat, naznačovat a naplno nevyslovovat, že v centru jeho pozornosti stojí gay-tematika.
