Under the Crescent Moon (2022)

Film na obvyklé téma víry a vymývání mozků, zde v podobě islámu, nepřináší celkem nic nového. Utrpení Abbyho je zde spíš psychické, ale nějak jsem nabyl pocitu, že brouk už v hlavě hlodá. Zpracování dost amatérské.

Pinoy projektů s LGBTQ+ tématikou jsem už zhlédl vcelku velkou množinu a toto je první, který se zcela věnuje této zvláštní tématice. Zřejmě se příběh odehrává někde na jihu Palawanu a nebo přímo na Mindanau. Vlastně to poselství kraťasu je hodně dominující a vážím si toho a navíc v podání sympaťáka Abby-ho. Bohužel, tento směr "přikázání" nařizuje v přeneseném smyslu něco podobného, jako trvat na tom, aby jednoruký používal pouze tu ruku, kterou nemá. Něco, s čím já se nemohu srovnat. Navštívil jsem tak, jako mnozí jiní, již několik zemí, kde převládá tento náboženský směr a nikdo mně nevymluví, že tam existuje zcela rovnost mezi mužským a ženským pohlavím, kdy muž může "vlastnit" až 4 manželky, nehledě na to se pětkrát denně modlit včetně dalších přikázání a nemít do svatby "sexuální pobyhy". Proč zrovna ty? To mi vysvětlila právě při mé poslední návštěvě teď v září jedna mladá dívka, která zrovna dostudovala na jedné z prestižních univerzit češtinu, ale nikdy nebyla v Česku a zřejmě špatně pochopila pojem sex a zaměnila jej za sexuální pohyby. Takže zdejší "dorost" nesmí do svatby "dělat sexuální pohyby", protože potom především dívku by nikdo nechtěl. Marně se neříká, že Arabové mají rádi chlapečky a z jedné takovéto země přímo z pramene mám i zprávu, že 70-80% chlapců a mladíků to do svatby dělá "mezi sebou". Ale to jsem trošku odbočil od toho jednorukého. Takže: Alláhu Akbar!

Zrejme veľa ľudí sa s tým pasuje a nielen mladučkých. Výstižné.