Recenzi napsal/a jiri.twist
No jo, internet, bez něj už bychom se asi neobešli, dva kluci z nichž jeden se tak trošku hledá, utopické předměstí Paříže, hezky zahrané …
Moc hezounké, co může být krásnějšího, než láska, a zvlášť, když je opětovaná. Pěkně to ti Španělé udělali ...
Nemohu než souhlasit s lanrdnakem - PĚKNÉ ... tento short si ukládám do své kolekce
... a rozhodl se správně
Tak nakonec mrtvý dostal alespoň částečně to, co ve svém životě cítil, díky Brazilcům za netradiční námět tohoto shortu ...
Toto téma jde zčásti mimo mě, zvlášť, když ve filmu hrají malé dětičky ...
Netradičně pojaté zpracování tří drobných příběhů mě až tak moc nevzalo za srdíčko, jak by asi mělo. Možná časem k tomu více vyzraju.
A je tady zase Shakespeare, tentokráte s lehkou nadsázkou a v moderním pojetí. Úplně se mě to nedotklo, ale musím přiznat, že jisté kvality short má a příště bych sáhl raději asi spíše po té klasice a nebo po dramatičtějším zpracování …
Při vší úctě k oběma Bergům a také to, že tanec je pro mě oblíbeným oborem, mě tento short nijak neoslovil ...
Nemůžu za příběh dát jinou známku než deset a nejde zde napsat, o co ve filmu go, protože byste ostatní ztratili ten moment překvapení …
Melancholický, a trošku i smutný příběh, vše jednou končí, potíž je jen v tom, že někdy brzy a jindy zase pozdě …
2014: Krátký muzikál byl kvalitní, správně ztřeštěný s příběhem úplné hovadinky, vše bylo podřízeno jednomu - vyloudit na divákovi úsměv a dobrou náladu … určitě někdy zkouknu znovu. 2020: Už jsem zkoukl znovu a toto "norské třeštidlo" mi vykouzlilo na tváři ještě větší úsměv, než v roce 2014. Frank Kjosås mi více připomínal trans muže, postavou, obličejem a zřejmě to bylo i tím, že ho tvůrci mírně nalíčili a měl i nalakované nehty. Prostě, když už má být něco potrhlé, tak potrhlé na druhou. Mírně jsem zvýšil své hodnocení za příběh a zpracování a doporučuji...
Short mi nic moc nedal, a nemusim jedenáctileté chlapečky …
Dle mě sice dost nepravděpodobné, když dva se sejdou na "něco" předem dohodnuté, ale vyjímka potvrzuje pravidlo, ale jinak dobrý příběh ...
I to se může teoreticky stát … jen příběh je zasazen do 50.let 20.stol., a v tom je ta potíž …
Příběh trošičku méně reálný, protože ve věku postavy Harryho už asi každý ví, kdo je a jen si to nechce přiznat nebo se tak chovat, ale stonásobně vyváženo kouzelným Joshua Bergem, dobrým zpracováním a hezky se na to koukalo …
Bodíky za zvláštnost příběhu, zpracování a za závěrečnou scénu dvou mužů a ne dvou tetek. Ale jinak pro mě short film, který tématem šel trochu mimo mě, jako by byl jen sen … byl?
Na tak malý časový prostor až příliš velká tragédie, jinak vcelku solidní a zapamatovatelný film …
Příběh má stále co říci i po tolika letech. Toby se prostřednictvím bot po zemřelém příteli jeho bratrance, kterého v NY navštívil, dostává i do doby před vypuknutím AIDS, kdy si muži v tanečních a jiných klubech užívali sexuálního chtíče s kýmkoli a jakkoli a po vypuknutí HIV celá jedna generace byla skolena touto strašnou nákazou a na druhé straně konfrontuje s dobou, kdy film byl natočen a jistou sexuální zdrženlivostí či opatrností pod hrozbou HIV, která není brána na lehkou váhu. Příjemný mladíček Toby, přitažlivý sympoš bratranec Packard a pro mě nesympatická postava jedné vykroucené...
Krátké, sdělilo vše a hezky zahrané …
