Všechny recenze
Tak první příběh ze čtyř je hotový (prvních pět epizod) a já už budu hodnotit, postupně budu přidávat další příběhy a hodnotit je a zaokrouhlovat a upravovat hodnocení celého seriálu. Tento seriál se týká zákulisí průmyslu BL. Všechny příběhy jsou založeny na skutečných událostech, které se staly hercům BL a stále se i dějí. Story 1- New Ship (BillySeng – NottPan, mé hodnocení 9 10 9 9) Tak pro mě to byla taková malá bomba. Naprosto jiné, unikátní a oceňuji třicetiletého režiséra (Cheewin Thanamin Wongskulphat), který navíc už zrežíroval množství titulů, některé z nich...
Počas prvej časti som dumala, či to budem pozerať alebo nie. Dala som tomu šancu. Sadomaso v prvej časti, tu mi prebehlo mysľou, či chceli napodobniť dvojicu z KinnPorsche -Vegas a Pete (v niečom). Som rada,že nešli v tomto rovnakým smerom. Herca Yoon Phusanu Wongsavanischakorn (Kamol), poznám z iných seriálov (sedel mi napr. v My ride) :-). Postavu chladného a pritom žhavého bossa, ktorý si drží svojich ľudí pri sebe, zahral v rámci role, ktorá mu bola daná fajn. Aj keď fyzicky nie je tak vymakaný, charizmu tu mal, čo svedčí aj o tom, že jeho ľudia ostali s ním...
My dva a čas. Film, který poodhaluje a citlivě interpretuje nejintimnější sféry života gayů na pozadí syrově banálního příběhu náhodného setkání dvou mužů. Vtip. Melancholie. Magické fluidum prvních dní. Zranitelnost vlastního já. Nevyrovnanost se sebou samým. Vášeň. Strach z rozloučení, které musí přijít. Rozhovor, koncipovaný jako detailní analýza pocitů hlavních hrdinů, funguje svým způsobem cosi jako dokumentární vhled do současného queer světa a hloubkou svého významu výrazně překračuje hranice běžného vnímání reality. Film nenabízí jednoduché, přímočaré odpovědi, naopak si pohrává s protiklady a testuje, jestli i v dnešní době platí, že protiklady se přitahují. Jak vidno, tak ano. Navzdory času...
Můžou tě i zabít... Drsný příběh z izraelsko-palestinského pomezí, ilustrující v téměř syrové dokumentární podobě současný politický i společenský konflikt mezi oběma státy. Náboženský fanatismus mísící se s radikální homofobií a vyhroceným patriotismem naznačuje, že boj za lidská práva není a nemůže být opomíjen, ale naopak maximálně podporován. Michael Aloni a Nicholas Jacob předvedli strhující herecké výkony.
Nikdy nevíš, na koho narazíš. Nikdy nevíš, koho si přivedeš domů. A nikdy nevíš, ke komu domů jdeš. Příběh jedné noci, která slibuje všechno a nic. Mrazivý thriller s přesvědčivými hereckými výkony Patricio Ramose a Mario Veróna.
Drsné překvapení od polských sousedů. Emoce vyhnané na ostří nože, překvapivě konzistentní herecké výkony (vynikající Mateusz Banasiuk), bezvýchodná situace, tragický závěr. Život se s nikým nemazlí.
Každej nemůže bejt chytrej. Poslední léto je určitě jeden z těch zajímavějších současných gay filmů, melancholicky zadumaný, pěkně nasnímaný a plný vynalézavého filmového impresionismu... Ale. Někdy tlačí zbytečně moc na pilu (rozuměj na city), jindy by zase mohl nabídnout něco "navíc" a těch klavírních preludií je tam opravdu dost. Jsou lepší i mnohem horší filmy, tenhle stojí někde mezi tím.
Okouzlující pocitový film s minimem dialogů a s přemírou dokonalých vizuálních zážitků, důmyslných metafor i rozpačitého ticha. Udělat první krok je někdy víc než obtížné. A přitom je to tak jednoduché. K celkové atmosféře přispívá i vynikající hudební aranžmá.
Mark míří k ideálním vrcholům společenského i soukromého života, má našlápnuto ke skvělé kariéře u zásahové policie, darem získal moderní a velký rodinný dům, má pěknou přítelkyni a očekává potomka. Ale potom se do jeho života zatoulá muž s příznačným jménem Angel a najednou je všechno jinak. Dosud pevné hodnoty jsou během krátké doby totálně rozmetány ve jménu spalující lásky k muži, kterého se sice Mark snaží vypudit ze svého života i srdce, ale citům se nedá poručit. Svým způsobem klasická situace, jakých na filmovém plátně ožilo možná už několik desítek, nicméně vývoj událostí a především závěr není tak předvídatelný,...
Drsný příběh, který zaujme jak svou naléhavostí, tak poněkud netradičním závěrem. Queer London is cool.
Vynikající András Sütö a Ádám Varga ve strhujícím filmu plném zakázaných slov, prudkých vášní a osudových rozhodnutí. Minimalistický styl vyprávění, rámovaný velkolepými obrazy maďarského venkova, dává vyniknout jak charakterům, tak emocím, ale jen tam, kde to má smysl. Je to přesně ten typ filmu, kde se sice nic moc neděje, ale potom přijde naprosto nečekaný vytržení z letargie, úplnej konec světa. Jenom poslední záběr je na pět hvězd. Fakt mě to dostalo.
Tento film je jedinečný, obsahoval popření, přijetí, lásku, intenzitu, radost i smutek. Děj nebyl pomalý ani příliš rychlý. Herecké výkony byly naprosto přesvědčivé, jejich projev emoce a slovech, výrazy tváře, ale i pohyb těla byly tak přirozené a realistické. Ukázali s citlivostí, jaký to musí být pocit, když nepatříte k nálepce, kterou vám společnost dala.
Jedna poněkud drzá návštěva podivného manželského páru u bývalého slavného tanečníka a choreografa a je z toho skvělý film. Přestože příběh je banální, nebanální je jeho průběh a rozuzlení – zásluhou brilantního scénáře se film dokonce umně vyhýbá žánrovým stereotypům a nabízí v každém ohledu originální bilanci jednoho mimořádného lidského života. Je nasnadě, že filmu kraluje jedinečný Patrick Stewart, herec neobyčejného podmanivého výrazu, ztvárňující Tobiho s neodolatelnou nonšalancí a jiskřivým humorem. Scéna na střešní terase s výhledem na New York a s jedním z nejkrásnějších životních kréd stojí minimálně za to, abyste tenhle film nevynechali. Je prostě okouzlující. Stejně jako...
Obyčejný film o (ne)obyčejných věcech. Příběh je sice na můj vkus až příliš nekomplikovaný, občas zbytečně prvoplánový, ale na druhou stranu nabízí poměrně zajímavé záběry, jimž dominují okamžiky mrazivě erotického jiskření mezi dvěma dospívajícími chlapci. Scéna s trampolínou je mimořádně působivým odkazem tohoto holandského televizního filmu.
Film, který mě velmi zasáhl. Matka, která ztratila jediného syna a muž, který přišel o milovaného partnera. Silné téma, vyprávěné prostřednictvím vizuálně působivých flashbacků, zaznamenává zoufalý pokus o sblížení obou protagonistů navzdory nikdy nevyřčené pravdě, rozdílnosti povah i kulturního a společenského milieu. Film přitom sází na minimum výrazových prostředků, v podstatě se celý odehrává ve dvou místnostech a dokonce do hry nepřivádí nikoho dalšího. Tomuto komornímu intermezzu vévodí zcela logicky herecké výkony – vedle Bena Whishawa a Andrewa Leunga je to především Pei-pei Cheng, která v roli osamělé čínské matky dokázala v jemných, takřka nepatrných gestech vyjádřit nejhlubší smutek, jakého...
Vynikající mozaika několika zásadních okamžiků v různých rovinách, vyjádřeních i závěrech. Banální situace v nebanálním pojetí, s výbornými dialogy i hereckými výkony... Někdy stačí zahrát jen na tyhle civilní struny a je to lepší, než kdovíco jiného. A navíc španělština je velmi podmanivý jazyk.
Šokující obraz současného Ruska. To je asi první, co se mi vybaví při pohledu na autentické příběhy zúčastněných protagonistů, hrstce odvážných, kteří dali prostřednictvím tohoto mimořádného projektu nahlédnout do svého nitra. Strach, stres a úzkost, kterou tito lidé musí denně prožívat je nepředstavitelnou zátěží lidského života, ocitajícího se vlivem uměle vyvolané nenávisti v přímém ohrožení. Film ve mě zanechává bolest, smutek, beznaděj, ale zároveň podněcuje víru v lepší časy. Anebo v zázraky. V případě Putinova Ruska by to byl skutečně zázrak.
Máme oddělené pokoje, oddělené ložnice, oddělené životy. Víc oddělení už být nemůžeme. Herecký koncert Robina Williamse. Zároveň je to film o generaci těch, kteří nemohli nebo nedokázali být těmi, kým ve skutečnosti jsou. Nolan je člověk, který se stává obětí sebe sama, svého vlastního života utopeného ve lžích a přetvářkách. Zároveň je to ale člověk, který má alespoň teď, v šedesáti, dostatek odvahy na to, aby vystoupil ze svého stínu a začal konečně žít tak, jak si celý život představoval. Aby nalezl sebe, musí ztratit druhé. A o tom ten film je.
Tenhle kraťas klame tělem. Vzbuzuje příliš velká očekávání a to je jeho slabina. Ve skutečnosti jde o vcelku banální příběh ze studentského prostředí (sic!), který sice hezky vypadá (především díky fotogenickým hercům), ale z hlavy se vypaří tak rychle, že druhý den je problém si vzpomenout, o čem vlastně byl. Škoda.
Nerada píši recenze tohoto typu, ale toto se vážně moc nepodařilo. Problémem této série byl příběh, který je zvláštní, nesmyslný, plný zbytečných a nudných scén, mnoho otevřených příběhových linií bez dořešení. Herecké výkony na nováčky nebyly až tak špatné, herci se jistě snažili, ale prostě tam nebyla cítit ta skutečná chemie, bylo to jen slušně odříkané. Něco v této sérii ale musí být, neboť mně lákalo pustit si další díl i když jsem tušila, že to nikam nepovede.