Všechny recenze
Láska, oddanost, žárlivost. Tento film volně navazuje na Ai No Kotodama, ale jen námětem, nejedná se o druhý díl. Dle mého názoru je ještě povedenější, než první. Kdo se může přepnout na japonský "styl", vyloupne se na něj dílko velmi roztomilé, podpořené nesmírně dobře (a japonsky strojeně) zahranou mírně potrhlou postavou Hiromufi-ho. Vlastně to, co některé jedince vytáčí do nepříčetnosti, zaslouží obdiv, jak to bylo nádherně a stylově natočeno. I druhá postava nebyla špatná (Tamura Shinji) a kouzelně to dokreslila "ušatá" Sawako. Hudba výborná, především ke konci.
Vánoční příběh ve sladkém stylu "a la Amerika" mě ničím neurazil, neboť jsem předem věděl, co mám od tohoto "produktu" očekávat. Příjemným překvapením pro mě byl Philemon Chambers, kterého jsem doposud neznal, pro mě nejroztomilejší a nejuvěřitelnější postava z celého snímku.
Doteď jsem žil v domnění, že jsou bikiny dvoudílné plavky. Až tento seriál mě vyvedl z "omylu". I když i v titulcích se hlásí k seriálu Football Guys, je původní téma zcela upozaděné. Konec? Opět otevřený. Ale až tak, že si není ani co moc domýšlet, spíše rozvíjet vlastní nápady.
Připadal jsem si, jako bych sledoval disko kouli odrážející v čase se měnící odrazy různých barev podle právě použitých reflektorů. Snímek je takový pestrobarevný, hravý a docela zábavný. Jen mě občas přecházel zrak.
"Láska je stejná bez ohledu na pohlaví". To je hlavní téma tohoto čínského filmu. Takový námět nemůže být pro většinu z nás ohraný nikdy. Všechno to do sebe zapadlo tak akorát.
Část mužů, co mají rádi muže, nemá vůbec ráda muže, co se převlékají za ženy a nebo se dokonce ženami chtějí operativně stát. Tyto bytosti ale rovněž patří do množiny lidiček minoritní orientace, tak bychom to tak měli brát. A hodnocení tohoto filmu klidně může být od čísla 1, kdy to někomu připadá nepřirozené nebo je "zhusen", až po číslo 10, kdy je okouzlen snahou o originalitu a vtipnými scénkami. Ve filmu uvidíme mnohé bývalé i současné soutěžící i porotce z řad RPDR a jejiich odnoží US, UK a Canada. To co ale dokáže ve svých 61 letech...
Banální příběh, kterých je tady spousta, ale krásně a citlivě natočený, dobře zahraný, s pozitivním poselstvím.
Po kraťasu jsem se vrátil v čase a podíval se i na seriál. Už jen jméno režiséra je pro mě částečná záruka, že seriál nebude podprůměrný. A potvrdilo se to. Z hlediska škatulkování to není dle mě BL seriál, je to seriál sám za sebe, originál, není to jen výlev sexuálních scén, ba právě naopak! Toto dílko dýchá na paty těm nejlepším japonským projektům, co jsem vůbec viděl (Sei No Gekiyaku, The Cornered Mouse Dreams of Cheese, Fujoshi Ukkari Gei ni Kokuru, HIS-film, Life Senjou no Bokura, Bara no Soretsu). Postavy měly hloubku na rozdíl od mnohých plochých postav BL...
Díval jsem se na tento krátký film ze zvědavosti, jestli mě upoutá natolik, abych se vrátil "v čase" a zhlédl i seriál Pornographer z r. 2018-9. Příběh je na oko jednoduchý, ale co mě nejvíce zaujalo bylo to, že herci, ač oba hetero a vypadající velmi mladistvě na to, kolik je už jim ve skutečnosti let (35+41), dokázali tak dokonale ztvárnit "obyčejný" polibek. Prostě nestydí se zahrát scénu tak, aby byla přesvědčivá, uvěřitelmá, pravdivá. Toto jsem zažil pouze u Japonců z celé Asie v některých jejich filmech, jež tady také máme. Jinak jsou to v Asii mezi "heteráky",...
Cením si faktu, že se i Vietnam připojil před několika málo lety do proudu okolních zemí produkujících BL seriály a filmy. Díky těžkostem spojeným se sháněním peněz mi ani moc nevadí reklama v ději. Ani scény natočené vyloženě jen k propagaci výrobků. Jen je škoda, že se vytratila počáteční "nepolíbenost" a nastal jasný příklon k okolní produkci. Tento seriál už plně zapadá do mainstreamu. Se všemi pozitivy i negativy. Vše je pěkně učesané, načančané a výsledek rozhodně stojí za zhlédnutí.
Oceňuju klidnou atmosféru, příjemné prostředí. Děj nic moc. Ohranná zápletka gaye, který má dítě a objeví se milenec, zde doplněno ještě dvojčetem zemřelé manželky. Celkově film, který ničím neurazí ani nenadchne.
Tak tento seriál ma kupodivu bavil.
Film o dvou mladých mužích, kteří se rozhodli před dvěma lety bydlet a sdílet lože spolu a vypadající svými vyzáblými postavami jako náctiletí. Příběh jednoduchý, ale cením si toho, že bez násilí, odsouzení, intrik. Láska, přátelství, ŽÁRLIVOST, vše příjemné a japonsky roztomilé (až na ty Tachibanovy zuby). Škoda jen nekvalitní kopie, kdy človek nemá tak intenzivní celkový prožitek.
Další snímek bořící zažité vzorce chování, bez nabídnutí funkční alternativy. Tou se může zdál experimentování. Jenže to je jen jedna z cest vedoucích kdovíkam. Je to hodně o svobodě, ale bez základní odpovědnosti za druhé osoby. Zpracování je nezvyklé, jak po obrazové, tak i po zvukové stránce. Obojí je ale strašně rušivé.
Tohle bych chtěl vidět na Štědrý den před pohádkou na ČT někdy před 25 lety.
Mikroseriálek reagující na současný stav ve společnosti zvládente za jedno odpoledne či večer. Inovativní, originální je v tom, že lockdown spojil dva jedince z jiných zemí (Taiwan, Japonsko) a ještě přes starý fotoaparát. Charakterizoval bych jej bezprostředností, roztomilostí, nikde nenarazíte na žádný podraz, zákeřnost a výborné hodnocení na MDL i IMDb to nezapře. Jednoho z "mladíků" hraje Japonec Akihiro Kawai, který bude mít příští rok 40 let a ani ten velký věkový rozdíl nebyl moc poznat. Režisér se nezapře, a alespoň do vedlejší role obsadil svého oblíbence Aarona Lai-e z Be Loved in House.
Film z Kolumbie sice nic nového nenabídl, i přesto si ale příběhu cením. Všechny ostatní složky hodnocení byly u mě pozadu za příběhem a celkové vyznění bylo takové poloamatérské, především v herectví vedlejších postav. Oceňuji ale snahu něco natočit a zlepšovat se.
Na útěku před despotickým otcem - armádním majorem, zklamaným z nenaplněných snů, které vkládal do svého jediného syna, doslova naráží Gene do Marka. Sirotka, který si v rámci možností udržuje svůj lepší životní standard v "domku s bazénem". Začnou si užívat sebe navzájem, do doby, než se v okolí objeví otcův "hledací pes". Příběh vede postupně k logickému konci. Některé pasáže bych hodně zkrátil. Ty milostné byly citlivě natočené a docela povedené. Kluci se chopili svých rolí důstojně. Překvapilo mě množství písní. Zpracování je typicky Pinoy.
Jakmile začala první velká covidová vlna, byly poslány z Emirátů domů tisíce a tisíce asijských námezdních otroků, kteří tam pracovali především na stavbách. Mezi nimi i hlavní postava tohoto filmu, 27mi letý Danilo Asunción (herec Paolo Gumabao, 23). Doma zjišťuje, že otec je vážně nemocný a potřebuje finanční prostředky na léčbu a pobyt v nemocnici. Vše ostatní se divák dozví z filmu. Bylo to drama jako bič, současné, hodně syrové (chudoba, nahota, sex), covidové, mělo to spád, hodně napětí, těsně před koncem mírně ujeté, ale na Filipínách to tak snad i může být. Paolo to zvládl, vystihl...
Z mnoha názorů, proč byl tento projekt realizován, ve mně nakonec zvítězil ten, že měl Colton potřebu vysvětlit důvody svého neomluvitelného chování a přesvědčit, nejen blízké okolí, že se dal konečně na správnou cestu. Doufám, že nepovede směrem jiných vyoutovaných známých osobností, které najednou získaly pocit, že musí rychle a co možná nejdéle dohánět, co zameškaly a staly se z nich vyprázdněné reklamy na gay život. Ten pocit jsem měl třeba z Guse.
