Všechny recenze
Velmi zdařilý film mladého režiséra, příběh solidně, nadprůměrně zahraný, upoutalo mě to od začátku až do konce. Vůbec mi nevadí námět bohatšího Němce a utečence z Alleppa a i já se budu těšit na další dílka K.Kreusera ...
Snímek mě naprosto dostal, uhranul ... U takového hodnocení obvykle už píšu "určitě doporučuji". Tady ne. A je mi jedno, že jiní jej odsoudí. Je to můj dojem, můj prožitek, moje vnímání "něčeho", co tím chtěl režisér a tvůrce v jednom sdělit. Dýchl na mě montrealský chlad, který se promítl i do nově stavěných výškových budov s luxusními byty, nepoměr a naprostá odlišnost obou hlavních postav bezvadně zahraných (a obdivuji odvahu obou herců). Osudy těchto dvou bytostí se na chvíli protnuly ... Klidného Kanaďana Christophe bojujícího uvnitř sebe sama s myšlenkami na umírající matku a...
Krátké, intenzivní, dojemné. Hodnocení na různých webech kolem 60%, za mě rozhodně nadprůměr a důvod vyhlížet s očekáváním další Kreuserův počin. Edit: Režisér Kai Kreuser je ročník 1993. Na filmu to opravdu není znát, že by ho točil (a scénář k němu napsal) 26letý klučina.
Příběh tak nějak jde, co taky furt vymýšlet, že. Herecké výkony taky odpovídaly standardu americké filmařiny tohoto žánru, co ale dle mýho nebylo dotažený, byla hudba, obstarožně působily zastaralé střihové přechody (stmívačky) a překotný, nerealistický hepáč vyloudil spíš úsměv než slzičku.
Největší devizou filmu je opravdu zobrazení komplikovaných vztahů mezi muži bez závazků s muži ženatými, opravdu mi to přišlo jako nějaká "studie". Hned od prvních záběrů se mi film zdál jako nějaké tápaní v něčem ("nevytyčení směru") a i přes hodnotu příběhu a hereckých výkonů jsem po celou dobu hercům moc nevěřil, až na jednoho - Adam Klesh v roli Johna Armitage. S těmito plusy a mínusy se mi nakonec mé hodnocení filmu vybarvilo jako mírně nadprůměrné, kde vše táhne především ten příběh sám ...
Když kolotoč prázdných frází snížil otáčky, sklouzl děj občas i pod povrch jinak ploché konverzace a mohli jsme nahlédnout do niter jednotlivých postav řešících problémy.
Když si počkáte na sloupnutí vrchní vrstvy vykreslující oba hrdiny pomocí zažitých stereotypů, odhalí se před vámi dvě raněné bytosti hledající si cestu k sobě skrze sebepřijetí a pocit osamění.
Tento seriál je jako čokoládový adventní kalendář. Někdy narazíte na mléčnou čokoládu rozplývající se na jazyku, jindy na hořkou a občas vás čeká překvapení s cukrovou vatou. Zpočátku se děj rozjíždí jako tucet jiných seriálů ze školního prostředí jen s flashbacky do minulosti původních milenců, které děj spíše jen zdvojují. Nechybí i nejlepší kamarádi v podpůrných rolích. Zvrat nastává v první třetině, kdy začínáme pronikat do minulosti ovlivňující současnost. Kluci nižšího vzrůstu mě mile překvapili a herecky přerostli své partnerské protějšky, kteří se vyžívali v pózách. Ale jedna věc mi vadila - přílišná Parmova plačtivost a přílišná délka celé série....
Budu stručný, recenzí je všude dost. Nebudu trestat film za příběh, že je předvídatelný a jednodužší. Ten příběh je naopak neobyčejný, hluboký, neboť je zasazen nesmírně vkusně do dané země, prostředí a času. Do země, která ustála staletí a staletí nápor islámu a patří spíše do Evropy, i když životní úrovní z ní předstihla zatím jen Moldavsko a Ukrajinu. Proto hodnotím komplexně nejvyšší známkou. Přes monitor jsem vnímal vůni jídel, potu, cigaretového kouře i vůni Gruzie jako takové. Originální. Herecké ztvárnění hlavní postavy naprosto přesvědčivé, výborná hudba a zpracování. A ke konci u scény,...
V prvé řadě musím sdělit, že mě seriál připoutal k obrazovce a udržel mě v napětí, a to někdy naprosto šíleném. To ale neznamená, že pro mě byl příběh super. Zdál se mi postupem doby překombinovaný, superspletitý, a i když jsem trnul, jak to dopadne, u pozdějších dílů byly i kousíčky, které jsem musel posouvat zrychleně, protože zbytečně vybočovaly z nosného děje. Konec zvláštní, nedořešený (že by pokračování, do kterého se ale nepohrnu, i když v průměru hodnotím velmi slušně), mnohému divákovi způsobí rozčarování a nezodpovězená rozuzlení ... Tak to prostě chodí, když se vše zbytečně natahuje. Seriálu...
Film, který rozhodně není pro každého. Film, který zcela jistě plno lidí odsoudí. Film, který mě přesto oslovil. Neobvyklý vztah dvou mužů útočí na vaše zvrácenější já a nebojí se překročit hranici mezi otevřenou erotikou a regulérním péčkem. Tentokrát mně to však nijak nevadilo a naopak gratuluji všem zúčastněným za jejich odvahu. 50 odstínů šedi bledne závistí… EDIT: Přečetl jsem pár rozhovorů s režisérem a v explicitních scénách vystupují pornoherci.
Když se kluci, co normálně točí porno, strašně ožrali, rozhodli se, že natočí něco jako thriller. Zápletka je nelogická, herecké výkony chybí, zvuk je tristní. Ale kluci jsou sympaťáci a mají pečlivě nacvičený thymolinový úsměv. Takže pokud nepřemýšlíte, hezky se na to kouká.
Těžko posuzovat tento film, protože je natočen v jiném kulturním prostředí a o Guatemale toho opravdu moc nevím. Co ale vím, že jsem pánům tu jejich lásku nevěřil, a k tomu ty církevní tiátry, které tak akorát lezly na nervy. Režisér se musel zřejmě upsat krví, když sliboval těm dvěma týpkům, že se reálně políbit nebudou muset, protože to kamerou sejme z patřičného úhlu. Kdyby to bylo natočeno někde tady, tak bych to označil za bídný počin.
Další ženatý muž, který se stává obětí své touhy. Tentokrát navíc v silně religiózním prostředí, které nepromíjí. Bůh však miluje hříšníky a jeho služebníci nabízí cestu k možnému odpuštění skrze "odvykačku"... Smutné, že v dnešní době něco takového ještě existuje.
V této chvíli, kdy člověk má čas i na něco (rozuměj: krátké filmy), co v jiných dobách jde mimo něj, se stal téměř zázrak a já se bezezbytku shodnu s předhodnotitelem. Tento kraťas je šmejd, který je opravdu jen výrazem německé, nabubřelé, politické korektnosti a k tomu mizerně zahraným.
Snad se mohu počítat do užší skupiny uživatelů tady na GT, kteří zhlédli stovky, ba tisíce krátkých filmů s gay tématikou. A z tohoto mého "přehledu-pohledu" jsem se díval na tento kraťas a musím říci, že se mě prakticky nedotkl. Dle mě bylo vše "vyrobeno" na efekt, záměrně, plánovitě, jakoby tvůrci chtěli dokázat, že taková je vyspělá demokratická společnost. Dle mě není a hlavně konec byl nepřirozený, neevropský, spíše mi to připomínalo americké sladkobolné falešné dojáky. Ani hlavní "hrdinové" mě moc neoslovili, a to jak oplácaný "zpěvák", tak i opálený "košíkář". Ještěže do celkového průměru v mém hodnocení to dotáhl...
Martýr nie je síce "bomba" (wink, wink), ale určite zaujímavý počin, ktorý by som neprehliadol. Prinajmenšom, pretože sa dá vnímať hneď v niekoľkých rovinách. Gay filmov z Libanonu, alebo arabského či moslimského sveta nie je veľa. Ak vôbec sú, buď sú príliš didaktické, precukrované telenovely, alebo plné sebanenávisti a utrpenia. V tomto nikoho za jeho sexualitu nekameňujú. Film je v prvom rade natočený profesionálne, vizuálne pôsobí ako kvalitná európska artovka. Ide o zaujímavo estetický koncept, možno obrazovú báseň, pohľadnicu, konceptuálne v podstate súčasný tanec - choreografia pohybov a gest je najvýraznejším prvkom -...
I v tomto krátkém filmu se projevila posedlost režiséra J.C.Calciana (od kterého zde máme i čtyři celovečerní filmy) do pasu obnaženým krásným mužským tělem, které rád ukazuje divákovi. Hraje zde i herec (ten "méně obnažený") z filmu Is It Just Me? Příběh by sám o sobě byl téměř prostý, ale celý kraťas osvěžil motiv toho, co si postava představuje, na rozdíl od skutečnosti. Právě kvůli tomu hodnotím lehce nadprůměrně.
Tento malý film měl sice schopné herce i dobrou kameru - chabý a jednoduchý příběh a scénář to však samozřejmě vyvážit nemohlo. I snaha se však počítá a film třeba někoho potěší. Zvláště při únavě nebo nemoci může být užitečné si ho naordinovat.
Já vím, je to všechno takové bezkonfliktní, maminka je tolerantní, spolužáci ve škole až na jednoho neurvalého basketbalistu taky, ale když ono se tomu dá přesto nějak úplně snadno uvěřit. Nejspíš protože oba hlavní hrdinové jsou tak milí a protože je z toho cítit samozřejmost vyspělé tolerantní společnosti, která xenofobii vytěsnila na okraj a dokáže respektovat lidskou různorodost. A mimochodem, němčina v Maxově milostné písni zní neobyčejně sladce...
