Všechny recenze
Co mě teda nejvíc rušilo, bylo obsazení starého pána. Bohužel chemie mezi mladým a starým nefungovala. Ač se asi herci snažili, moc jsem jim to nevěřil. Na TV film jakštakš, jinak spíš slabota.
Jeden z mnoha "reklamních snímků" propagujících gay seznamovací aplikaci Blued.
Za mě obrovská spokojenost! Výborný Russell Tovey předvádí famózní vnitřní souboj mezi fotbalovou kariérou a vlastními city. A Kajdovi velké díky za jeho titulky!
Každá cesta začíná prvním krokem, jen si nejsem jistý, zda si kluci vybrali tu správnou.
Formálně celkem konvenčně vyprávěný životopisný film, ale tady nejde o to jak, nýbrž co se vypráví. A životní osudy Toma of Finland jsou tak barvité, že vás film určitě pohltí. Navíc si na osudu jedné velké gay-ikony uvědomíte, jak složitými peripetiemi v Evropě procházel zápas o odstranění diskriminace gayů, a to v době relativně nedávné.
Víc o tématu víry, než o problémech gayů, nicméně hodně zajímavý pohled na potlačovanou sexualitu, náboženský fanatismus a pokrytectví. Navíc, možná spíš mimoděk, než záměrně, film dává výmluvnou odpověď na otázku, zda je sex mezi muži z hlediska křesťanské víry hřích, nebo přirozená součást života. Milostná scéna mezi kazatelem a mladíkem je prodchnuta takovou oduševnělostí, že ji není možné vnímat jinak, než jako akt nejvyšší lásky. Postava mladíka z tohoto pohledu tedy rozhodně není negativní. Naopak. S trochou nadsázky: je to takový posel boží na zemi, podobně jako ve slavné Pasoliniho Teoremě.
Esteticky příjemné, příběh o ničem, dialogy zbytečné. Rozhodně ráj pro oči pro ty, kteří mají chlapy rádi a chtějí se podívat na něco klidného.
Miluju dojáky a tahle středoškolská sportovní romance je zatraceně kvalitní a zároveň zdravě nahořklá. A jako bonus je tu Andrew Scott. Jasně, ze začátku si člověk trochu hůř zvyká na přemíru split screenů, ale nakonec je Handsome Devil snímkem, po jehož skončení se budete krásně usmívat. Víc takových oddychovek.
Jak já tyhle kecačky miluju! Jako bych se propadla do minulosti a znovu koukala na Víkend (2011, režie Andrew Haigh), můj nejoblíbenější film. Není to dějový film, příběhově se nikam nepohneme, ale dozvíme se spoustu věcí o charakterech, nahlížíme do jejich minulosti, řešíme co se jim honí hlavou.. Obě hlavní postavy jsou sympatické, scénář je skvěle napsaný a prostředí je krásně koukatelné. Myslím, že to je film ze kterého si každý něco odnese.
Náboženství je analgetikum na bolesti života, není však prosto vedlejších účinků a leckdy bolest samo způsobuje, místo aby ji tlumilo.
Na plovoucí předváděcí molo plné gayů vystavujících nejen slunečním paprskům, ale hlavně pohledům druhých, svá těla, zavítá i pár ne zcela typických pasažérů, kterým se věnuje tento dokument.
Průměrný film pro milovníky muzikálů, který nenadchne a vyloženě neurazí.
Takový nekýčovitý kýč pro dlouhé lenivé odpoledne/ večer. Byla jsem trošku skeptická, klasické schéma nerd + ne-nerd je předvídatelné a kýčovité. Tohle je ale hodně příjemná výjimka - rozhodně se nevyhneme kýčům a celkové vyznění nepřekvapí, ale co hodnotím hodně pozitivně je hudba a některé deep shit ponaučení do života. "If you spend your whole life being someone else who is going to be you?" "Never, ever, ever use a borrowed voice" Super film, doporučuji!
Samota. Osamělost. Smutek. A naděje. Pohled do míst, kam se většina z nás nikdy nedostane, díky kterému zjistíte, že vlastně o nic nepřicházíte.
Film spíše doporučuji kvůli atmosféře a vlastně i zajímavému příběhu, ale myslím, že sem zabloudil omylem. Míra gay obsahu se podle mě pohybuje někde mezi 0-10 %. Pokud jsem dobře pochopil záměr, jde o milostný trojúhelník mezi dvěma kluky a jednou mladou maminkou a gay motiv se tam prakticky nevyskytuje, pokud odmyslíme jednu pusu, míněnou jako provokaci.
Richard Mansfield má rád mystično a příměstské (leso)parky. Zřejmě se po nich občas prochází a čerpá v nich inspiraci...pro svoji tvorbu. Možná by měl raději jen nasávat sílu ze stromů a kameru nechat v šuplíku.
Z hlediska filmařského řemesla nejsou práce Patrica Chihy vyslovené propadáky. Hlavní malér je, že nedokáže či nechce najít dobrého scénáristu, scénáře si píše sám a prostě mu nejdou. Zvlášť patrné je to na pokusu o komedii Boys Like Us, kde nejapnost jde až tak daleko, že jako zdroj veselí nabízí Chiha chorobu, neurózu. Hledáme-li na IMDB a CSFD divácké reakce, je jich minimum, a když už, servítky si neberou (na IMDB k filmu Domaine). Více pozornosti budí Chiha na filmových festivalech, kde je často nominován na různá ocenění a občas nějaké i získá. Vlastně typický případ. ...
I skvěle fungující vztah, pokud se neosvěžuje novými zážitky, je zranitelný. Samozřejmě, i vztah gayů: zde je narušitelkou dívka, která nenápaditost jejich soužití přebíjí umně budovanou romantikou záhadnosti. A také klamnou nadějí pro mladšího z gayů, že ve vztahu s ní on bude (konečně už taky jednou) ten dominantní. No, nebude...
Mattis, který rád soutěží ve společenském tanci, se chce za nezájem o své taneční snažení pomstít tupounskému lopatóznímu tatíkovi agresivním sváděním svého trenéra v otcově věku. Moc to ale nefunguje: Mattis má nakonec rozbitý nos a režisér neproměněnou nominaci na Ekko Shortlist Award 2015 za nejlepší kameru.
