Všechny recenze
Teenager Marc, zamilovaný do kamaráda Olafa, zjistí, že to není vždycky jen pravda, co lze najít na dně lahve. Divák zase zjistí, že HT teenageři, které my, gayové, obdaříme svou touhou, to taky nemají moc snadné, protože na situace, do nichž se s námi dostanou, je nikdo nepřipravil. Olaf to zvládl "tak nějak", spíš moc ne, ale nesmíme se na něj zlobit, nová zkušenost ho stála čepici. Tento krátký film se vymyká z dlouhé řady obvyklých krátkometrážních studentských cvičení na gay téma, protože vznikl v koprodukci společnosti Chimney Film a Utrecht School of Arts, a na kvalitě obrazu a...
Výborné drama s tématem dospívání v Brooklynu a potýkání se s toxickou maskulinitou, které české prostředí nejspíš moc neocení. Film výborným způsobem zachycuje tápání puberťáka, který se teprve hledá, ačkoli na první pohled má jasno. Režisérka Eliza Hittman odvedla skvělou práci s mladými neokoukanými tvářemi a je docela možné, že o Plážových flákačích ještě uslyšíme.
V rámci žánru a země původu ničím nevybočující příjemná podívaná na duchařské téma.
Tento kraťas by mohl základní ideu klidně roztáhnout do více minut, ale co by z něj potom zbylo, neboť je sotva průměrný, a i když jistou snahu uznávám, napodruhé až se na tento snímek už asi nepodívám, nicméně za jedno zhlédnutí stojí.
Jedním slovem, jak je ve složce tohoto "Kompasu" napsáno, hodnotím: ZAJÍMAVÉ. Ale samozřejmě jen z úhlu pohledu velmi krátkých filmů, kde myšlenka, nápad, nálada, musí být na diváka přenesena téměř okamžitě a tvůrcům tohoto konverzačního kraťasu se to prostřednictvím "etudy studentů herecké školy" téměř podařilo ...
Herectví je opravdu topornější. V tomto krátkém filmu chybí "to", co dokáže vnitřně připoutat diváka k ději, ale musíme si též uvědomit, že jsme v Asii, konkrétně v Indii a nemohou za to jen herci-neherci, ale především tvůrci samotní. A tak jako plamínek ohně může diváka, ne každého, pouze zahřát ta překrásná skořápka, vzhled Rohana (Raj Rathor) ...
Drama tradičního formátu stále funguje. I tehdy, je-li oblečeno do artového kabátku v retrostylu, přičemž prolnutí filmového a divadelního sdělení dojmy dále umocňuje. Toto prolnutí není ve filmu až tak nové, z filmů s gay dějovou linií si připomeneme třeba Private Romeo, netradiční a přesto skvostné ztvárnění Romea a Julie. Doporučuji vřele.
Já musím také napsat kousek svého názoru - pro mě první 2 série jakž takž, u některých dílů jsem se bavil, ale jinak normální. 3 série a dvojice EVAK mě vážně vzala. Herecké výkony byly na jedničku, oběma jsem to věřil až do konce. Nakonec myslím oba dostali nejvyšší norskou filmovou cenu jsem myslím pochopil z rozhovorů s herci. 8 a 9 díl jsem skoro brečel s Isakem a ta scéna v kostele s Nilsem Bechem "O Helga Natt", to mě vážně sebralo ... pro mě jeden z nejlepších filmových/seriálových gay zážitků vůbec ...
I když postavami filmu jsou skutečné, velmi slavné osobnosti, deklarují autoři hned úvodem, že příběh je naprostou fikcí. Kdybychom byli velmi přísní, mohli bychom říci, že užití jmen Epstaina a Lennona je marketingovým trikem a parazitováním na jejich slávě. Nebylo by to ale tak zcela oprávněné, protože vztahy mezi Epstainem a jednotlivými Beatles musely být velmi mnohovrstevné a unikátní: něco podobného by autoři filmu bez tohoto konkrétního vzoru konstruovali a popisovali těžko. V každém případě jde o velmi citlivě vnímaný a podaný příběh o vztahu mezi mladým HT muzikantem a jeho jen o málo starším homosexuálním manažerem....
Naprosto úžasná věc, od první do poslední minuty. Oba herci v hlavních rolích jsou vynikající, věřil jsem jim každé slovo. Velmi působivé je neokoukané prostředí drsného yorkshirského venkova (bydlet bych tam tedy fakt nechtěl) a pohled na každodenní úmornou farmářskou práci. Ačkoli film je často přirovnáván ke Zkrocené hoře (proč ne, nějaké paralely tam jsou), mně spíš připomíná vynikající španělský film Ander, který je zde rovněž v databázi. Ubírám pár hvězdiček za určitou míru nevěrohodnosti, kterou vnímám ve scénáři, zvlášť v jeho závěru - nemůžu uvěřit, že tak vyrovnaný a atraktivní chlap, kterého představuje božský Alec Secareanu, by se zahazoval...
Názorný příklad vztahu, který i přes vzájemnou lásku nefunguje kvůli rozdílným očekáváním.
Víceméně souhlasím se Sašou. Na filmu je sympatická snaha neřešit "gay problémy", ale prostě normální život, na druhou stranu roztáhnout to na takovou délku nebyl dobrý nápad. Výrazně by pomohlo zkrácení o cca 20 minut. Přesněji řečeno vystříhání všech scén, kde se nic neděje. :)
Scénárista Nicolas Billon adaptoval vlastní divadelní hru, typickou konverzačku, a tenhle základ filmu je v mnohém znát. Anotace slibují, že uvidíme, jak si psychiatrický pacient hraje s lékařem jako kočka s myší, není to ale pravda: kočkou je autor a myší divák. Dlouho se zdá, že sledujeme bitvu o to, kdo má (pardon) větší koule: zda pacient, lékař nebo zdravotní sestra, což je po pár scénách nudné - kukaččí hnízda jsou po těch desítkách let okoukaná. Pak se děj přetočí v příběh nechtěného a nemilovaného dítěte, a bylo by to aspoň dojemné (když už ne objevné a poutavé), kdyby...
Nuda na dvě hodiny. Natočit nedramatický film o obyčejném životě dvou gayů není snadné. Skoky v čase tu nekonečnou nudu nezachrání. Ačkoliv mám německou kinematografii moc rád, tohle se opravdu nepovedlo.
Snad nejhorší film tady.
Famózní Xavier Dolan podává mimořádný výkon a hlavně díky němu se tak z filmu stává strhující hra na kočku a myš.
:3
Že máme s autorem (nejen filmovým) už opravdu počítat, to se většinou pozná podle toho, že opustí důvěrně mu známá témata své společenské skupiny, své generace, sebe sama, a začne vnímat a zpracovávat i témata obecně sdělná. Velmi rychlý růst Dolana-filmaře byl zřejmý s každým dalším jeho filmem, ale až s Mommy!, kde nahlédl do problémů rodiny s dítětem s ADHD, aspoň částečně nakročil mimo svět svých začátků. Bylo proto nesmírně zajímavé, kam se pohne dál. Nejspíš pochopil, že jeho filmařská zralost zatím předstihuje tu lidskou, a místo vlastního námětu sáhl po cizí divadelní hře....
Machovský tatík líp unese, že je syn drogovým dealerem, než kdyby byl buzna - hahaha... Ovšem v zemi, kde veřejné vraždění zvířat je oblíbenou a masovou lidovou podívanou, je takový humor asi možný. Přesto maminčino závěrečné "ty můj malej buzíčku" zahřeje.
Určitá míra exhibicionismu je potřebná pro práci před kamerou...Zde ale zcela vítězí nad herectvím. Výsledkem je střídání kulturistických póz spojených s odříkáváním textů.
