Všechny recenze
Dva borci a nenucena erotika. Není tam jen postel, na které se meni jen barva prostěradla.Noel to vzal dobře, ted ma mužskou trojku, bohužel nikde na netu nevisi. Dejte vedet, jestli bude mit někdo vice stesti při hledani
Trochu vice erotiky neskodi.
Podle některých recenzí jsem si utvořil mylnou představu, že půjde o puberťácký film, který nestojí za pozornost. Ale naštěstí to byl omyl. Příběh možná není příliš překvapivý, ale režisér citlivě balancuje na hraně vážnosti a humoru. Svět dospívajících i jejich učitelů vystihl živě, věrohodně, herci působí přirozeně, navíc na představitele krále ragby Conora je dost hezký pohled... Doporučuji zhlédnout, určitě vás to neurazí.
Chápu touhu některých režisérů odvyprávět prostřednictvím svých děl vše, co mají na srdci a pomyslným jazykem se stal pro Stevana Filipovice snímek Pored mene trefně zasazený do celkem depresivního prostředí noční střední školy. Prostřednictvím jednotlivých postav řeší mnoho závažných témat, která by stála za hlubší prozkoumání a ne jen letmý dotek.
Není to nic k jásání, ale ani zatracení. Mnohokrát použité téma, ani zpracováním nic objevného. K odpolední kávě dobrý. Vyzdvihnout je třeba titulky, ty jsou opravdu skvělé. Děkuji za ně.
Zajimavy namet potapi zejména finalni patlanec, který je nejenom spatne sestrihany, neprehledny, ale vzhledem k předchozímu tahnuti se celého vypraveni prehnane urychlen. Zaverecna ducharina v nepovedenem provedeni divaka zbytecne mate. Verim, ze kniha muze byt velmi ctiva a pro milovníky "naseho" tématu napinava, film však, bohužel, nemel stesti na toho spravneho režiséra, mozna i scenaristu. Herecky zvladnuto obstojne.
Milý, zábavný, na pohodu pro příjemný večer.
Mám rád německou přímočarost, věcnost, cit pro nepřikrášlenou realitu, přirozenost. Tenhle film je sice především o komplikovaném CO jednoho temperamentního kluka, ale gay téma vsazuje do širšího kontextu, takže nabízí taky přesvědčivý obraz manželské krize jeho rodičů či věrohodně zachycené charaktery současných teenagerů. Rozhodně stojí za zhlédnutí!
Miliontý a prvý "film ze střední". Je tam skoro všechno, co z takových filmů dělá už totální opruz. Arogantní omezený ředitel. Trapné pózy, idiotský humor a čítanková moudra kantorů. Zhovadilý trenér a jeho kreténské pindy. Debilní rodiče, kteří nechápou. Kantor klaďas, který pro změnu chápe. Šikana a ostrakizace slabších. Dobro, které nakonec za jásotu celého stadionu zvítězí. Zakolísavší, kteří se zocelí, a gauneři, kteří se polepší. Chybí vrtění zadečků roztleskávaček a ztráta panictví hlavního hrdiny s nejhezčí z nich, chybí ale logicky: s hrdinou gayem by to byla moc zdlouhavá scéna. Vzdor tomu všemu tenhle film funguje....
"Hluboce znepokojivé" - to je asi nejvýstižnější charakteristika filmů katalánského režiséra Agustí Villarongy. Jeho tématem jsou nejniternější proudy zla v lidské mysli a v lidské společnosti. Podobné téma má náš prozaik a scénárista Vladimír Körner, avšak jeho příběhy jsou proti Villarongovým rozmarnými silvestrovskými vyprávěnkami. Zde jsme se mohli zatím seznámit s filmem Skleněná rakev, ještě ne zcela zvládnutým a fakticky perverzním, se skvělým Tmavým chlebem, analýzou společnosti hluboce zasažené proběhlou občanskou válkou, který je asi zatímním Villarongovým vrcholem, a s Mořem, o něco komornějším a mnohem víc stylizovaným oproti filmům předchozím. Děj Krále Havany...
Režisér a scénárista Gerd Schneider nejprve směřoval ke dráze katolického kněze, avšak studia nedokončil a vystudoval filmovou akademii. Z filmu cítíme, že na rozdíl od jiných, které kritizují zneužívání dětí a mladých kněžími, zde vede autor také svůj osobní boj. Asi to není tak docela dobře. Rámcem příběhu je přátelství tří mladších katolických kněží. Oliver úspěšně postupuje církevní hierarchií, Jakob působí jako vězeňský duchovní, Dominik se věnuje lokální církevní sociální péči. Na počátku je odhalení, že Dominik dlouhodobě pohlavně zneužívá, ba znásilňuje kluky ze sociálně oslabeného prostředí, kteří jsou na něm závislí. To odstartuje sled událostí,...
Od jednoho hodnotitele na IMDB se dočteme: "A visual and emotional masterpiece. Men in the Nude is a triumph for Hungarian Cinema. Well done Hungary!" Když čteme tak bombastická slova, odhadneme, že realita je asi jiná. A ona jiná opravdu je: jde o průměrný film, kamera má sice občas tvůrčí ambice, ale marné, neboť bez návaznosti na ostatní stránky filmu. Příběh je prostý. Krize středního věku za vrcholem, začínají obavy z blížícího se stáří, a právě v tento moment nakráčí do života intelektuála, průměrného, ženatého a jistě heterosexuálního spisovatele, devatenáctiletý prostitut. Hned za ním také...
Dvoudílná story zpracovaná s britskou precizností, u první části nelze neocenit dokonalý cit tvůrců pro retro styl, ale i druhá, odehrávající se v současnosti má vysokou obrazovou kulturu. Záměr je jasný, ukázat, jak se žilo gayům v pořád ještě relativně nedávném "kdysi" a jak se jim žije dnes. Emancipační pokrok je jasný, neoddiskutovatelný a zaplaťpánbůh za něj. Režisér měl šťastnou ruku při volbě hlavních představitelů. Škoda jen drobných nedostatků ve scénáři, především až andělsky dokonalé postavy Adamova černošského partnera a zbytečně sentimentálního závěru. I tak jde o nadprůměrnou podívanou, která by neměla uniknout divácké pozornosti.
Teatro Solíz, nejvýznamnější uruguayské divadlo, schované tak trošku za rohem hlavního náměstní Plaza Independencía s proslulým palácem Salvo a záznam představení z roku 2014 z na jihoamerické poměry malé zemičky (cca 3x tak velké jako Česko), která vznikla v minulosti jen hašteřením Portugalců a Španělů o tuto oblast, kde v prvních chvílích "zrodu" domorodci spapali každého bělocha, kdo se na tomto území ukázal, mě překvapilo. Kromě země původu (i když herecko-taneční duo je dosahem nadnárodní) se představení od jiných podobných liší také zvláštním způsobem "zpracování", nahotou a navíc bez jakékoli hudby (!), jen zvuky těl...
Režisér a scénárista Jakob M. Erwa dokončil film ve svých 35 letech a v obou z těch rolí vůbec není nováček. Jeho největšími vzory jsou prý Almodóvar a Dolan, a to je možná hlavní malér. Film má velké ambice, jenže všeho je v něm o kus víc, než je zdrávo - pro dojem, pro efekt, pro líbivost. Logika některých událostí a jednání některých postav kulhá. Všechno dorazí šílené klišé, jímž je děj uzavřen - vysvětlení, co že je "středem světa". Porovnejme s tím životnost Dolanovy mladické prvotiny J'ai tué ma mère, a bude jasné, že Erwa má zatím ke svému...
Taekwondo není podívaná pro každý den. Předpokládá diváka otevřeného, vnímavého a soustředěného. Berger se zde rozhodl předvést svůj filmařský kumšt zas trochu jinak, na filmu, kde se téměř nic neděje, a kde charakteristiky postav a jejich osudy poznáváme téměř výhradně z tlachání a zámlk mezi tlachy. Z oněch zdánlivě bezvýznamných a skoro bezobsažných rozhovorů, které se vedou hlavně k zahnání nudy v partě, která se dávno zná, všechno, co se dalo, už spolu prožila, a kde všechno podstatné už bylo řečeno. Partě osmi kluků, kterým i přesto je spolu dobře a jednou za čas se sejdou na kousku dovolené. Tentokrát...
Příjemný film, jehož příběh mě osobně až tak nezaujal. Psychicky labilní matka, komplikované vztahy...ale celkově se mi film líbil. Gay zápletka zde nehraje až takovou roli jako potřeba vyřešit rodinné problémy.
Pokud vás někdy zajímalo, jak dlouho spolu dva lidi vydrží mlčet, tenhle film vám na tuto otázku odpoví. Přes poměrné ticho, samotu, prostředí chudého homofobního maďarského venkova na mě film nepůsobil depresivně, ale díky vztahu, jestli se to tak dá nazvat, hlavních postav poměrně příjemně a uvěřitelně. Dokonce jsem několikrát zapomněl, že příběh nekončí happyendem, jak jsem se předem dočetl z recenzí a vlastně i oficiálního popisu. Otázkou tedy bylo jen jak moc unhappy. Ten konec mě mrzel, takhle jsem ho úplně nečekal, ale nijak zvlášť mě nepřekvapil. Teplý filmy prostě končej chladně. Co mě naopak trochu...
Toporné a schematické, stejně jako filmy provenience bývalé NDR/DDR. To, že se tu přetřásají sexuální zmatky mladého gay kluka, film v mých očích nijak nepovyšuje.
