Všechny recenze
Jako ohmataná fotografie ze starých dobrých časů, tak působí tenhle film. Dětství se pomalu přetáčí do puberty, prázdniny na venkově, typické zážitky, typické figurky, typické situace, první záchvěvy... Možná to působí neuměle, ale třeba je to záměr... myslím, že vyšel.
Příjemná a nadlehčená prázdninová minikomedie, která osvěží a ukáže vám záběry, které mnohý Čech dobře zná. A pokud nepatříte ke skupině těch, kteří vždy a všude na každém snímku hledají jen chyby a jste tolerantnější, tak se podívejte ...
Ano, snímek je součástí originální kolekce a zde se jedná o příběh nepříběh. Příběh jednodušší jako jedna facka a možná byste jej zahodili hned do koše. Jenže režíroval jej Marco Berger, a i když není nejlepším snímkem celé kolekce, je to rozdíl … Kdo ještě neviděl celý Tensión sexual 1, určitě se podívejte …
Některé z reklam vtipné, jindy je trošku sexuální minorita zesměšňována, jindy jen gay interest, ale je v mezích solidnosti. Celkově fajn a doporučuji shlédnout například pro dobrou náladu někdy o vánočních svátcích …
Další z řady filmů druhé půlky 80. let mě zaujal, i když kopie filmu je špatná, problémem, který ve Francii, bývalé koloniální mocnosti, trvá již mnoho desetiletí a rovněž sympatickým hercem Frédéricem Debanem v roli Jeana …
Této bytosti si vážím nejen pro létání v době průkopnické, výuce a domáhání se svých práv, ale též kvůli jejímu věku. Dokonce když sedí, opravdu vypadá skoro jako žena, jen když v závěru stála, tak prostě mužskou postavu nejde jen tak přeměnit …
Dávám průměrnou celkovou pětku za tu snahu a úctu k 17. květnu.
Průměrný krátký film o něčem, s čím se musí každý sám poprat. Bohužel ti dva se s tím prakticky nepoprali.
Film mi moc nesedl, příběh o ničem, starší bratr s tlupou polských buranů (a buranek), roztřepaná kamera, už nikdy více … ale někomu jinému se třeba bude snímek líbit.
Německá blbinka na jedno podívání. A nebyla to ani posilovna, jen kousek nějakého sálu, kde pánové trapně dělali kliky.
Moc milá amatérská parodie na časy reálného socíku včetně kšeftu s pod rukou šířenými videokazetami s (příliš) amatérsky dabovanými filmy - ty neumětelské překlady, ty tupě znějící neprofesionální hlasy rychlodabérů... Džízis... Nesmí nám vadit, že i gay linie je parodií.
A pointou bylo? Jako tenhle film jsem fakt moc nepobral, sorry.
Dva spřátelené konvenční manželské páry kolem čtyřicítky, společná dovolená v pronajatém domě u moře. I když po těch letech manželství láska ještě úplně nevyprchala, zpod navyklých a formálních projevů přízně probublávají nedodiskutovaná témata, neuzavřené spory, nenaplněná očekávání, všechny ty kompromisy, které bylo nezbytné přijmout. Vlastně ale ještě není úplně pozdě, vrátka se teprve začínají uzavírat. Ještě by se dalo začít znovu. Tím novým je pro psychoanalytika Mattea vzplanutí ke klasicky krásnému mladému synovi jeho přátel. Nijak unikátní téma ve filmu, literatuře i v životě. Unikátním rysem Il compleanno je ale velmi nezvykle nastolená otázka morálky: hned v úvodu odkazem...
Brutální parodie kombinovaná s nostalgickou vzpomínkou na dobu VHS. Doporučuji, ale spíš jen těm, kdo tu dobu pamatují.
Nedotažený snímek režiséra, který očividně nevěděl, zda se má věnovat popisu revolučních let a nebo vykreslení vztahů odehrávajících se na jejich pozadí.
Gayská obětí, polibky a intimity za zvuků wagnerovské hudby, to je hodně nezvyklé. Bylo by zajímavé, jestli si někdo něco takového opravdu cíleně vyzkoušel: tahle muzika se se svou pompézní monumentálností k intimitám moc nehodí... Tím ale všechna mimořádnost končí. Film o rodině Wagnerů je příkladem těch nejtuctovějších filmů, které mají za úkol připomenout a popularizovat historické osobnosti či události. Důraz na dobové kostýmy a dobová prostředí, co nejjednoznačněji vykreslené postavy, jejich prostinké dialogy, co nejjednodušeji popsány jejich myšlenky, motivace i činy. Úkolem diváka není přemýšlet, ale bezvýhradně přijmout takovou interpretaci osobností a událostí, jakou tvůrci (či financiéři) považují...
Na CSFD se dočteme, že scénář napsal Lee Galea v patnácti letech. Umožňuje to pochopit základní problém: pokud je hlavním postavám dopřáno i třeba jen trochu radosti a štěstí, je to jen proto, aby následoval ještě hlubší pád. Pubertálně hyperkritické oko scénáristy vidí velmi ostře všechno špatné, zatímco vše hezké je samozřejmé a nestojí skoro za zmínku. Výsledkem je, že zpočátku milý příběh adolescentních gayů se proměňuje ve stále temnější story končící tragédií. Hrdinové nenarážejí na homofobii, jak by se dalo čekat: skoro všichni kolem přijímají po prvotním překvapení jejich orientaci s pochopením, udánlivý homofob se v závěru omlouvá. Zdrojem...
Film není všemi kritérii úplně za deset, ale tentokráte malinko přidávám bodík za herecké výkony a zpracování, protože se dotýká samotné podstaty tohoto serveru. Už jen za samotný příběh, za to nesmírné poselství, za příšernou a hrůznou skutečnou fotku dvou veřejně oběšených gayů v Íránu z konce roku 2005 v samém závěru filmu (v Íránu bylo popraveno za posledních 35 let 4.000 homosexuálů, tak si představte, že byste byli na jejich místě vy a provinili se jen tím, co jste ...) "Tento film je věnován těm, kteří se odváží riskovat své životy pro...
Lehce nadprůměrný snímek mě zaujal tím, že byl vyprávěn a video bylo jen "jako" filmový obraz, zajímavvé, ale stačilo jen jednou.
Depresivní příběhy se mi čím dál víc přestávají líbit. Člověk by prakticky ani neřekl, že film je ze Švédska. Tam už za chvíli budeme pravého blonďatého Švéda v té záplavě utečenců hledat lupou. Známější herec Poyan Karimi ...
