Všechny recenze

Pro mě byla překvapivá ta naprostá svoboda, s jakou si užívali gayové života v NY. A tím, jak je dokument oživen dobovými nahrávkami, je nesmírně pestrý a přibližuje divákovi tu dobu sexuální svobody, kdy se sexovalo ve dne, v noci, vždy a na všech místech, která vás jen napadnou. A zatímco v 95% světa byla stále doba "gaytemna", tak v jedné z největších světových gaymetropolí se kluci, muži, hošani či tetky vůbec nestyděli a užívali si erotiky bez předstírání ... až do doby začátku nové pandemie ... opravdu zajímavé.

El sueño de Ibiza může opravdu působit rozpačitě. Více než polovina filmu je de facto expozicí, ponejvíc působí jako propagační film cestovní kanceláře zaměřené na mírně alternativní zákaznictvo. Podstatná sdělení přicházejí až ve druhé části, a divák musí být velmi vstřícný, aby byl ochoten na ně čekat. Rádoby nadpřirozené prvky (třeba zářící dopisy, které doručuje záhadný poslíček od odesilatele D'Estiny) jsou, jednoduše řečeno, trapné, a příběh, který má dost vlastní síly, velmi shazují, vlastně jsou s ním v příkrém rozporu. Přesto to vůbec není film o ničem. Na šikovně vystavěné ústřední trojici můžeme sledovat vývoj různých typů...

Praštěná komedie pro puberťáky, která se nesnaží tvářit, že není praštěnou komedií pro puberťáky. Že bude humor občas vydřený, to naznačují už titulky, a nelžou. U tohohle žánru to ovšem nevadí. Prostě velmi dobře udělaná nenáročná zábava: kdo má na takovou zábavu právě náladu, bude spokojen. Množství záběrů z Prahy vyvolává otázku, zda by starovlastenci z první poloviny devatenáctého století film pochopili, a jestli by tohle svérázné vyslání Prahy do světa ocenili, nebo by je popudilo. Kdyby Davidu Matáskovi bylo umožněno vedle role zlodějíčka zazpívat i něco z repertoáru Orlíku, třeba by je těšilo, že jejich prostinké chápání vlastenectví...

Nemám rád tento typ námětů, kdy Pánbíček lítá po nebíčku a snílci sní, jaké to tam bude. To se raději podívám na Mormon Boys … Nechci vypadat jako nevěřící Tomáš, ale já spíše věřím v „něco“ jiného, v jiných dimenzích, časoprostorech, antisvětech, které naše chápání nebere. Tím ale přeci neskrouhnu film v ostatních hodnoceních, která byla nadprůměrná … Přeju ostatním pěkné pokoukání a snění ...

V malebném prostředí Provance režisér Philippe Audi-Dor rozehrává podivnou vztahovou rošádu mezi třemi hlavními hrdiny. Finančně zajištěným Olivierem, jeho mladším přítelem Jamesem a čerstvě nezadanou lolitkou Caroline.

Snímek je vzpomínkou na pařížské studentské bouře z roku 1968, kdy se skupina gay a lesbických mladých snažila prosadit, aby součástí programu byla i emancipace sexuálních menšin. Předáci hnutí byli ale posedlí marxismem, trockismem, maoismem a dalšími ultralevicovými ismy, a G/L záležitostmi se nechtěli diskreditovat pod záminkou, že "pederastie je buržoazní perverze". Nakonec i tento proud do hnutí vplynul, ale spolu s ním v následujících pár málo letech také vyšuměl. Autor v závěru dumá, proč, z čehož vidíme, že i jeho hrdinu potkal osud všech těch účastníků podobných zápasů, kteří uvěřili doopravdy. Jak známo, mnozí tehdejší lídři studentského hnutí prošli...

I když myslíme, že to pro nás není ještě dávno aktuální, vědomí vlastní konečnosti k nám občas dolehne. Většinou díky knihám či dramatickým dílům. Pro autory jde o báječné téma, bez velké námahy mají silný příběh, který osloví každého, a tak jde o téma frekventované. Tak frekventované, že leckdy nevíme, zda má pro nás autor silné sdělení, nebo jen silnou ždímačku na city, která mu dopomůže k silnému honoráři. Teprve během času, když zažijeme odchod svých blízkých, to dokážeme rozlišit. V tomto případě Ozon rozhodně věděl, o čem svůj film točí. Románská blízkost k emocím, která je nám trochu cizí,...

Musel jsem některé scény ve filmu vracet a dívat se znovu kvůli špatně kvalitě obrazu a angl. titulků a když si odmyslím tu „špatnost“, tak se vyloupne vcelku slušný děj se známými pinoy herci (Coco, Sid), s malou složkou gay obsahu a závěrem, který jsem nečekal …

Ačkoli nechci ubírat nic na kvalitě tohoto dokumnetu, tak tak vyrovnané dítě v 11 letech jsem ještě neviděl. Že by pohádka či přání režiséra? Příště by to mohli zkusit s devítiletým.

Dvouhodinové nahlédnutí do světa narkomanů, kteří ještě nejsou na dně, nežijí už ale ani ze dne na den, ale od dávky k dávce, a aby na ni měli, dealují drogy, prostituují se a kradou. Občas se i pomilují, jenže je to už jen mechanický sex, skutečné vzrušení přináší pouze droga. Kladněji působí ústřední postava Alexe díky tomu, že herec je mladý a natolik sympatický, že to proniká i nevábnou rolí; ve skutečnosti ani Alexovi nekyne byť jen zrnko naděje. Je obtížné s těmi ztracenci soucítit, a úplně nemožné mít kvůli tomu výčitky svědomí. V anotaci se píše, že aktéři příběhu...

Mocinky optimistické. Ale snad je to dobře, aspoň kvůli těm dětem.

Klasický či neklasický trojúhelník (jak se na to pohlíží a hlavně kdo) mě ničím novým nepřekvapil. Herecky mi trošku vadil ten Dominic, dále také, že jako muž nechá čekat svou přítelkyni v restauraci, aby se nakonec všichni tři, ač zřejmě nechtěně, sešli v jedné posteli …

Skvělý krátký film s až neuvěřitelným hereckým výkonem malého chlapce.

Skoro o ničem, délka filmu ak akorát :)

Už věk hrdinů manifestuje, že před sebou máme další remake Romea a Julie, tentokrát homoerotický a multikulturní. Základní příběh celkem funguje, kluci jsou příjemní a docela přesvědčiví, nechybí napínavost a gradace děje. Bohužel, zatímco renezanční dramatik si mohl dovolit dopřát svým hrdinům alespoň jednu naplněnou společnou noc, v dnešní době, která se tak ostentativně chlubí osvobozením člověka, už by to nebylo salonfähig, neuvidíme víc, než polibek, spíš dětský. Film je zřetelně určen hlavně k projekci středoškolákům, nad nějakými teplými čuňačinkami by se páni rodiče mohli pohoršit. Natož mimoevropské publikum... Je nepochybné, že dojímavý milostný příběh není cílem, ale...

Příjemný krátký film, který by jistě vydal i na celovečerní film. Otec s matkou jak duo Eva a Vašek a k tomu syn gay :)

Na takové dokumety vždy koukám s trochu podezíravou, lehce zatuhlou nervozitou. Málokdy se podaří tvůrcům vybalancovat vyváženost a objektivitu, a stane-li se tak, pak třikrát "hurá". Nevím, jestli je to případ tohoto dokumentu, ale asi ne. Většinou převládne jeden či druhý pohled a... když já se tak nerad nechávám masírovat! Útok na gaye ještě nemusí znamenat všeobecnou homofobii na daném teritoriu... (apropos... kdo z nás někdy nebyl blízko toho, nakopnout jiného člověka, shodou okolností gaye, do pr..le? A určitě ne proto, že by byl gay). Ale samozřejmě nechci ani zlehčovat. Jen jsem na pozoru dávat téměř rovnítko mezi Německo...

Unikátní a jiný snímek ze Singapuru, který zřejmě nezaujme každého a i já jsem s ním měl zezačátku problém (nemusím se dívat půl hodiny na to, jak mu matka vyšťaruje špínu z ucha), ale překousl jsem to a hodnotím nadprůměrně. Tento balet bez baletu, ale též bez dialogů, Vám každopádně převypráví svůj jednoduchý příběh a až se leknete, když najednou vláčně se plazící snímek je přerušen takovou šukandou, že máte podezření, zda se to "nepřeplo" na nějaký porno ...

Pěkný krátký film o strachu, naději, odvaze..

Nikdy jsem se nedostal k transgender téma tak blízko, abych věděl víc, než obecné informace. Přesto jsem s Nånting måste gå sönder neměl jakékoli problémy. Umožňuje to obsazení: Andrease, údajně kluka s rozostřenou sexuální identitou, hraje jasné, byť maličko zjemnělé hátéčko, Sebastiana, údajnou dívku v klukovském těle, hraje skutečná dívka, po čemkoli klukovském na ní není ani stopy. Proto scény jejich vzájemného sbližování a intimit působí převážně jako klasický HT příběh. Najít kluka přesvědčivě ženského vzhledu, který umí hrát, navíc psychologicky náročnou roli, je těžko možné, a takovéhle pojetí umožní podat většinovému divákovi hodně nezvyklé téma, aniž by se...