Všechny recenze
Velice fajn udělaný dokument o nejúspěšnějším gay sportovci světa s HIV pozitivitou. Vše, co se nepodařilo vměstnat do jeho životopisného filmu Breaking the Surface: The Greg Louganis Story s Mario Lópezem v hlavní roli Grega, se dozvíte zde. Uvidíte zde nejen jeho sportovní kariéru, ale též jeho dlouholetého trenéra, kterému na konci jeho života věnoval jednu ze svých zlatých olympijských medailí, jeho přítele Jima, který zemřel na AIDS, Gregův doslova celoživotní boj se sdělovacími prostředky, které neustále přetřásají gloriolu několikanásobného olympijského vítěze skloubenou s virem HIV, jeho náraz hlavou o rantl skokanského prkna při soutěžním...
Na dřeň jdoucí, nepříjemně pravdivé svědectví, že soužití je mnohdy i žitím vedle sebe a dialog je leckdy vytěsněn dvěma mimoběžnými monology. Neodstranitelně a logicky, neboť vzdor romantickým představám dvě ega nikdy (zcela) nesplynou. Aktéři svůj příběh vyprávějí či vědomě tvoří před kamerou, musíme tedy předem počítat s tím, že neuvidíme děj samotný, ale jejich osobní interpretaci - to může někdo považovat za zápor, a někdo naopak za klad. Jste-li v situaci, že se zrovna rozhodujete, zda s někým žít či ne, rozhodně si tenhle film nepouštějte. Až potom...
Tady jasně dominuje nápad a styl režiséra nad formou a zpracováním. Kdo by vymyslel "příběh" nad číslem 69? A nebo že bude prostitutka hulit muže se zpěvem Marseillaisy a tak si musí pomoci tím, že si vyndá oko ... Tři svižné jednohubky, potom pár průměrných a jedna vyloženě pro mě trapná. Je ale fajn mít většinu kraťasů režiséra v jednom mixu ...
Na filmu se slovenským dabingem mě nejvíce zaujalo to, že se tvářil „zcela přirozeně“ k minoritní komunitě, byl lehounký (bez drog, krvavého násilí, vražd, AIDS), proto bodík navíc za ten blbinkovitý příběh. Na začátku po dost nepodařené „taneční exhibici“ těch tří kluků v nadzemním metru jsem byl na pochybách, pak se ale váhání nad úrovní filmu rozplynuly a mohu toto příjemné sousto bez hlubokomyslných dramat jen doporučit …
Kéž by to takto dopadalo vždy, když ta odvaha opravdu chybí …
Spíš volná fantazie než životopisné zachycení faktů. V každém případě zajímavé, místy snad až překultivované zpracování krátkého výseku ze života legendy americké kultury 50 let. Krásné erotické scény. A nevadí ani to, že skutečný James Dean byl nejspíš méně hloubavý a méně krásný (zato mimořádně charismatický a emotivní), než jak ho ukazuje film.
Dokumenty mám rád především kvůli snaze zachytit a následně divákům zprostředkovat pokud možno nezkreslenou realitu. Zde jsem měl ovšem nepříjemný pocit, že si hlavní hrdinové na něco hráli, hlavně ten partner, který měl být druhému oporou při ztrátě jeho blízké osoby - otce.
Je moc dobře, že se tento dokument stihl ještě těsně před Tomovou smrtí, jistě si to zasloužil. Ve filmu je i zmínka o spolupráci s Bobem Mizerem (recenzi k filmu Beefcake jsem už napsal dříve). Během svého života se stal ikonou gay kreseb a ovlivnil svým stylem a pohledem na život miliony mužů a vůbec i širší veřejnost. Mě se na něm líbí kromě jeho nezaměnitelné originální techniky i to, že vždy propagoval muže – samce a ne zženštilé buzny …
Konečně jsem se dostal k tomuto filmu a chtěl jsem se podělit o dojmy, ale jak vidím, Václav to již vystihl tak parádně, že k tomu nemám co dodat. Snad jen, že tu matku jsem chtěl v jistém momentu uškrtit. Ale bohužel, i takhle to v některých rodinách chodí.
No … andělíček dostal pěknej záhul, pěkně zabrat do tělíčka, vystřídalo se na něm několik mužů i statných samců. Mě se to líbilo, můžu takovéto experimentální filmy … https://mydramalist.com/41003-angel-in-the-toilet
Když si přečtete úvodní text tohoto krátkého filmu, tak to je asi všechno, co se tam dělo, teda … až na Teddyho (medvídka) …
"Zabil jsem svou matku," tvrdí Dolan v titulku své prvotiny, to jde ale jen o jeho typickou pózu: k zabití dojít nemohlo, neboť jeho filmový hrdina a filmová matka jsou dvojím vtělením téže osoby. U Gabriela je všechno jinak. Stará teorie přičítá vznik homosexuality rodinnému prostředí s příliš dominantní matkou a slabým otcem. "Paní Garbrielová" je dokonalou ukázkou dominující, vlezlé, manipulující, přivlastňující si a vždy "té správné" osoby, která by udělala homosexuála i z Nuselského mostu. Když v závěru metá na Garbrielova přítele vlídné úsměvy, můžete vzít jed na to, že jen proto, že se ve společenském magazínu pro liberální...
Velice kvalitní, vkusný a milý 22 minutový film v koprodukci ESP+GER. A vůbec mi nevadilo, že se mluví "jen" španělsky a německy, když z těchto řečí umím vždy jen pár slov. Všechno je naprosto zřejmé pro každého, kdo se předem seznámí s příběhem. Těch návratů do minulosti je tam mnohem více, než současnosti, ale myslím si, že k tomuto filmu to prostě patří. Kromě tohoto jednoduchého, ale silného příběhu, je bezvadné zpracování a především výběr velmi sympatických herců. Jak Gabriela 32 letého a jeho přítele, tak Gabriela náctiletého a jeho kamaráda. Pěkné ......
Opravdu zajímavý filmový dokument, který může jitřit emoce či rozporuplné názory. Nicméně irský básník, který jezdí do Nepálu každý rok vždy na několik měsíců, si mladé kluky nekupuje za misku rýže či pár cigaret, pomáhá jim při jejich osobním růstu nebo na studia a jeho podpora je na místní poměry velmi vysoká a ovlivnil již řadu životů, jako např. ten již věkově dávno dospělý muž, kterého básník potkal před lety, pomohl mu, nyní má obchod, ženu, dítě a nikdy by na Ira nedal dopustit. Tím ale nijak hlavního „hrdinu“ dokumentu neomlouvám, ale že určitě snímek stojí za podívání....
Jakobych na ten film už psal recenzi, viděl jsem jej, ale v kraťasech si evidenci nedělám. Tak nakonec to Christopher vymyslel dobře, jen bych v textu filmu vyměnil slova přítelův syn za syn přítelkyně.
Nemám rád takovýto typ filmů z prostředí gangů, kde je předem vše jasné, a přitom to hlavní postava mohla udělat stokrát jinak, zvlášť, když v tom hrála roli náklonnost mezi dvěma „gangstery“. Přesto tvůrce ani film nebudu „trestat“ samými jedničkami, tak strašné úrovně snímek po ostatních stránkách nebyl …
Efektně natočený plytký příběh o psychopatovi, který si až do konce není s to přiznat, že je na kluky. Těla hezká, moře taky, ale co s tím, když jste hodinu a půl nuceni sledovat exhibice vyšinutého kluka s násilnickými sklony.
Jeden z nejlepších francouzských režisérů se nezapře. Některé snímky jsou slabší, jiné lepší, ale všechny jsou v posteli :-) Nejvíc se mi líbil La petite mort a Les puceaux.
Dvě ztracené duše se společně vydaly na "Jih", aby opětovně našly své místo na "Severu". Poněkud zvláštní "komedie" plná náhod, zvratů a ztřeštěných momentů.
No tak nejak jsem to uplne nepobral, abych byl uplne uprimny.
