Všechny recenze
Myslet, vzpomínat na zemřelého přítele, se kterým jsme byli svázáni všemi možnými silnými pouty, musí být hodně těžké. Ale jednou … jednou si řekneme (nebo nám to ten zemřelý našeptá), že musíme jít dál …
dobře zahrané, dobře natočené a ozvučené.... ale celý film je o tom, jak se jeden chlapec vzteká kvůli čemusi před patnácti lety. Je rozervaný, je rozhněvaný, je cynický, je krutý ke svému okolí, je tááááááááááááák rozervaný.... a ten druhý je tak prázdný, tak smutný, tak odháněný, čumí do kouta.... a my máme být ohromeni tím, že se v tom ti hňupi plácaj... asi nemuseli nikdy makat na nájem, protože mají čas být rozervaní, táááááááááák rozervaní..... šmarjá.... Oceňuji titulky....
Určitě nejsem sám, v kom film zanechal ohromně rozporuplné pocity. Pro zcela neinformované a nenáročné lidi je rozhodně dobrým uvedením do problémů, jimiž se zabývá, od významu kryptologie i Turinga samého, až po nedůstojné postavení homosexuálů, zbytnělou moc represivních orgánů za studené války a nevděk a necitlivost k těm, kdo se vrcholně zasloužili o (nejen) Británii. Je-li ovšem divák jen o málo informovanější, nemůže přehlédnout, jak jsou skutečnost a logika filmem zkresleny, a zejména, jak vyčpělé triky jsou v zájmu poutavosti a sdělnosti použity. Při scéně, v níž je uměle vykonstruováno mravní dilema, zda zachránit loď, na níž - jaká...
Tohle snad není ani možné nazvat "podívanou". Bodování zde je velmi komplikované: pokud jde o Alexandra, je to příběh na 1000 bodů, ve filmu však velmi plytký. Amerikánský kýč, drahé amerikánské vyprávění dějepisu pro ignoranty, s detaily útočícími na nejnižší pudy. Dlouho jsem odkládal, nakonec však shlédl. Ztráta času. Zlatá Kleopatra s Taylorkou či dokonce i polský Faraón.
The Imitation Game - snímek, ve kterém exceluje Benedict Cumgerbatch, patří mezi snímky s poselstvím, kterým mnohé prominu.V tomto případě přílišnou uhlazenost, někdy zbytečnou popisnost, trochu pověstné vaty a někdy až kýčovitou kameru...
Moc se mi to líbilo, na takového něco jsem čekal, vždy mě lákaly tyto příběhy z nedávné historie, a toto téma Boba Mizera obzvlášť. Krásně propojený dokument, kdy hovořili i někteří tehdejší „aktéři“ v čele s Joe D´Allesandrem (jak ten čas letí a na obrazovkách vidíme obličeje starců, ale z některých to „něco“ stále vyzařovalo, a jak byli krásní „za mlada“…), vše propojeno hraným dramatem a proloženo cennými dobovými reáliemi (video, foto) a některé scény z těch dobových reálií, co chyběly, byly bezvadně dohrány. A všechno bylo zahráno, i když se...
Z Berlína, přes Paříž, do New Yorku...vede dějová osa zachycující jednotlivé protagonisty hledající "odreagování"...Ve své podstatě jde pouze o několik dohromady slepených útržků ze života roztodivných postaviček.
Na film jsem se řádně připravil, osvěžil si Deanův životopis, pročetl celou řadu recenzí na různých serverech. Mě se snímek velmi líbil (taky díky jedné z dam tohoto serveru, překladatelce kalerme), protože už jsem předem věděl, co mohu očekávat a nejsem rozladěn jako někteří z toho, že se vlastně ani tak nejedná o životopisný film. Já nepotřebuji vědět u Deanova života každý detail, a že v pátek třináctého byl na obědě už v 11,00 h a ve 14,07 h se šel vykakat. Přeci je to jasné už z názvu filmu a...
Nemám rád filmy, ve kterých je od začátku jasné, jak to asi dopadne. Film ocení zejména milovníci sadistického softporna. Magor, co neví, co se svým testosteronem a má mindrák, že ho má asi malého, si primitivně vybíjí nenávist na svém konkurentovi. "Herecké" výkony vůbec neřeším. Kamera prvoplánově kýčovitá, vlny se dají vždycky hezky natočit. Příběh plytký, škoda práce překladatele titulků...
Mě film zaujal několika směry, i když úplných superlativních výšin dílko nedosahuje. Jednak to, že si na nic nehraje a muže, kteří mají rádi muže, prezentuje zcela „normálně“, potom, že některé z postav jsou vykresleny z pohledu diváka hodně psychologicky, herci sympatičtí. Dost rozruchu tam způsobí postava Steva a i když tvůrci vybrali herce menšího vzrůstu, tak tvářičkou už zcela eféba nepřipomínal a čekal jsem, kdy bude plně rozhozen vztah hlavního páru Philippe a Jean-Marc. Nakonec i postavy Nathalie a Christiana nejsou jen vedlejší. Film končí vcelku...
Omlouvám se za poněkud osobnější komentář, jenž jsem napsal po projekci filmu, jež se konala v rámci festivalu Mezipatra. Dokument Putinovy "Děti 404" je silným a emotivním diváckým zážitkem. 45 ruských teenagerů v něm vypráví o svých coming outech, o zážitcích se šikanou, pokusech o sebevraždu a hlavně snahách o útěku z Ruska a seberealizace v tolerantnějším zahraničí. Naštěstí to není tak depresivní, jak jsem se původně obával, je tam i několik vtipných momentů, někteří teenageři si i přes všechen tlak zachovali duševní nadhled. Příjemná byla i beseda s oběma režiséry, kteří rozebírali pokračování toho, co se v Rusku děje...
Já mám jedno kritérium. Čím menší míra tolerance, tím vyšší míra buranství, primitivnosti a vymatlanosti národa jako takového. Co dodat, je mi líto takových lidí, co musí žít v této pokřivené společnosti s nynějším kultem osobnosti bývalého „agenta“ KGB, a i přesto alepoň někteří z nich neztrácejí naději. A také jsou velmi pěkné recenze na ČSFD v čele s Diskem, stálo by za to, aby ji překopíroval i sem. Zde zatím tento snímek neprávem paběrkuje, hned bych mu dal palec nahoru ...
Velmi cenná ukázka, jak se část sovětské společnosti v době perestrojky snažila vypořádávat s minulostí i nevábnou současností. O armádě vzniklo tehdy více kritických filmů, byl to jednak následek frustrace z afghánského tažení a ze zkušeností, které si odtud vojáci přivezli, jednak narůstající rozpor mezi demokratizující se společností a tradičním armádním drilem, v němž lidský život byl bez hodnoty a vojáci žili v poměrech nedůstojných civilizovaných lidí 20. století. V dnešním Rusku by takový film už asi vzniknout nemohl. Současně je ve filmu viditelná snaha o jakýsi přesah k neurčitému "metafyzičnu", o specifickou poetiku, opět reakce na předchozí léta nuceně...
Protože jsem již dříve zde okomentoval nejstarší filmy, zde na GT uvedené, podíval jsem se i na tento sem nově vložený, samozřejmě rovněž s herci, kteří už nežijí a musím hodnotit nadprůměrně pozicí diváka tehdejší doby. Ale … ten příběh zamilovaného staršího muže a mladíka, který jej jen využívá, by se klidně mohl, samozřejmě s nynějšími dobovými reáliemi, odehrát v realitě či ve filmu i dnes!
Spíše nuda, během které se nic moc zajímavého nestalo.
Ty jo, jsem si říkal v průběhu filmu, „to je pěkná kravina“, na konci už to ale kravina u mě nebyla, a teď s odstupem přemítám a nemůžu snímek z hlavy vypudit … Ten vojensko-vymatlaný ruský humus, špatná technická kvalita filmu se pojí s krásou mladých životů omezených stupiditami tehdejší společnosti a když si to porovnávám ze všech možných stran, ze všech možných úhlů, tak mi to i „něco“ dalo …
A pak že krátké filmy jsou o ničem … a toto je dokonce superkrátký film a udělaný nádherně. Posuďte a SUĎTE (teď nemyslím krátké filmy jako takové, ale tento konkrétní tříapůlminutový příběh…)
Nevím … možná jiným se kraťas bude líbit, ale mě se moc nedotkl, ani jsem se moc nezasmál a závěrečná část, kdy oba hlavní protagonisté vystupují ve stylu diskofilů ze 70.-80.let už se mi nelíbila vůbec.
Tato kolekce mě zaujala, především svou pestrostí šesti příběhů, jako malířova paleta základních barev. Jen ještě nade všemi vyčníval ten první z nich (Touch), ani ne tak zpracováním, jako spíše hloubkou příběhu, poselstvím …
