Všechny recenze

Téma mužnosti, v tanečním světě tak potřebném, dokáže opravdu nejlépe vystihnout technicky současný tanec. Nedokažu si představit, že by zcela stejnou choreografii dokázali přesvědčivě zatančit „labuťáci“ se svými klasickými technikami …

A jejda, co nevidím … jeden z této „dokumentární“ dvojice je Cole Williams, kterého moc dobře znám z pro mě krásného filmu zde uvedeného pod názvem Harry + Max, který čeká už tolik a tolik měsíců na přeložení a kde zahrál fantasticky. Zde v tomto dokumentu oběma věřím, i když si myslím, že spousta scén je jen „jako“ na základě scénáře.

Jen absolutně odstrašující recenze na IMDb a pověst tohoto filmu mě přiměly se na film hned podívat. Co mám napsat … i když nedoporučuji, tak vlastně zvědavci a recenzenti by se měli kouknout. Amatérský film kolikrát je lepší, než od kdejakého „profíka“, ale tady tomu tak opravdu neplatí, viz na netu již zmiňovaná svatba Bena a Arthura „pod palmami“ ve Vermontu, když tento stát USA hraničí s Kanadou, jejich zhrzelé protějšky (u prvního exmanželka, u druhého bratr), vzájemná bratrovražedná scéna místo nervydrásajícího dramatu mi při spíše pomínala komedii-parodii. Dvojku dávám jen za příběh, který ovšem nebyl správným...

Tak jak se snažím z každého filmu při hodnocení vzít alespoň snahu tvůrců a že dělají i něco pro minorotní společnost, tak tady jsem to vzdal … nechápu včetně uvedeného 80% gay obsahu …

Jestli chtěl režisér zaujmout či šokovat tím, co jsem viděl, tak u mě nezabodoval …

54 let starý film!!! Úžasné! Jen mi vadila poněk vtíravá dramatická filmová hudba...ale asi to patří k dobové manýře. A jen osobní postřeh....když jsem sledoval Dirka Bogarda, přišlo mi, že vidím Eduarda Cupáka. Stejný styl geniálního herectví!

Jedině pokud patříte mezi milovníky abstraktního umění, kteří si dokáží za několika tečkami na plátně představit něco reálného a nebo se řadíte mezi artové diváky, Hei yan quan vás osloví. V opačném případě...

Ze začátku to vypadá jako obraz běžného středoškolského života, pak jeden šok, pak ještě větší, který připomíná téměř horor, ale přes všechnu tu hrůzu to má nějaký konec. V každém případě je to ten typ filmu, který by se měl na školách promítat povinně. Kdyby se kameraman nebál výraznějších záběrů, bylo by to za plný počet. Zajímavý je Brendan Bradley s tím svým povýšeným ksichtíkem v trochu jiné roli než v o 2 roky starším filmu Kali Ma.

"Jaké to je, být gay? Nic špatného, a kdo chce, může si to i zkusit." To je poselství filmu, kde hned úvodní titulky ukáží, z kolika různých veřejných zdrojů byl financován, a kolik tedy výstražných světélek při tvorbě asi zablikalo, aby spolehlivě žádný občan nebyl pobouřen. Výsledek je odpovídající: úhlední představitelé, úhledné prostředí, úhledné záběry, nic skutečně konfliktního, nic skutečně erotického, kamera stále připravena k pohotovému rozostření záběru. V takových podmínkách je ovšem těžké něco natočit, a tak je film vyfutrován řadou předlouhých záběrů kamsi předlouze hledících osob, předlouhými odmlkami v řeči, řadou postav a řadou náznaků vztahů, které se...

Film na motivy povídky Bruce LaBruce v režii Johna Palmera mě zaujal. Život není jen procházka růžovou zahradou, i když tady ten příměr zrovna na tomto serveru moc nesedí ... Cliff, ač sjede na vlně mladické nerozvážnosti, si přeci jen alespoň jedno procento zdravého rozumu zachová, a to je jeho štěstí. Hraje jej Andre Noble, který je zde zastoupen i ve filmech Twist a Prom Queen: The Marc Hall story. Ještě známější herec Brendan Fehr hraje druhou hlavní postavu Butche. Líbilo, prostě život na té odvrácené straně. ...

Tentokrát kolekce sice jen čtyř, ale delších krátkých filmů a jsou zde jen samé výborné kousky, kterým vévodí Fishbelly White a Late Summer …

Jistě má tento kraťas dobrou myšlenku a je proložen vyprávěním mladíka. Nicméně tentokráte mě černo-bílá snaha o zachycení mladické a mužské krásy moc nezaujala.

Tato kolekce krátkých filmů je jen tak tak průměrná, se slabým kraťasem Bumping Heads a naopak zajímavě udělaným snímkem This Car Up.

Civilně a citlivě zahraný příběh o oťukávání, "hře vedle sebe" typické pro děti hrající si v MŠ na písku a hledání hranice mezi kamarádstvím a přátelstvím.

Poučný dokument o člověku, který ze svých průměrných tělesných dispozic dokázal svým umem a schopností zaujmout vytěžit maximum z maxima v oboru, který jej vždy lákal. Narodil se za války v Německu (na území dnešního Polska) a přes Berlín, kde prožil mládí se nakonec dostal do San Francisca (SF). Běžnou, spíše hubenou postavu, „obohatil“ o chlapecký blond účes, využil tehdejší módy, rozkrok u kalhot si sešil ještě daleko více, takže se mu totálně análně zařezával (dole kalhoty do zvonu), ale hlavně si vyrýsoval vepředu svého ferdu (žádná obrovská hadice či kobra, jen...

Jako herec Chudík patrně nikdy nikomu neuřízl nohu, tak Dean nejspíš ve skutečnosti nebyl "rebelem bez příčiny" - pragmatický tah za kariérou na to neukazuje. Role, které z něj stvořily generační idol, napsal někdo jiný, on jim jen poskytl tvář, ovšem s talentem a inteligencí. Vznikající (a dodnes žijící) kult pak dotvořil tím, že zahynul. Matthew Mishory ve filmu zachytil krátký úsek Deanova života před odchodem do New Yorku, kdy už bylo zřejmě pohromadě vše, co Deanovi umožnilo útok na postavení v první lize. O herecké práci se ale dozvíme jen málo, dominuje soukromý život, a v něm vidíme...

Tento celovečerní dokument má sice už rovných 20 let, ale drag festivaly se pořádají každý rok a stále žasnu, co muži, kteří se zřejmě cítí ženami a já to stále vůbec nemusím, dokážou. Ale naučil jsem se za posledních pár let toleranci i v této oblasti. „Hraje“ zde i Alexis Arquette, který zde v několika filmech ztvárnil na GT role mužů, ale stále méně tohoto herce-herečku mám rád, protože při hraní mu už nemůžu věřit ani nos mezi očima. Zde hraje takového průvodce společně s jednou obézní mužoženou. Ale jinak podívaná, ke konci...

„Oh Jonathan“, co k tomu v jinak převážně ateistickém státě jako Česko dodat? Jinak slušný průměr s horší kvalitou obrazu a zvuku …

Myslet, vzpomínat na zemřelého přítele, se kterým jsme byli svázáni všemi možnými silnými pouty, musí být hodně těžké. Ale jednou … jednou si řekneme (nebo nám to ten zemřelý našeptá), že musíme jít dál …

dobře zahrané, dobře natočené a ozvučené.... ale celý film je o tom, jak se jeden chlapec vzteká kvůli čemusi před patnácti lety. Je rozervaný, je rozhněvaný, je cynický, je krutý ke svému okolí, je tááááááááááááák rozervaný.... a ten druhý je tak prázdný, tak smutný, tak odháněný, čumí do kouta.... a my máme být ohromeni tím, že se v tom ti hňupi plácaj... asi nemuseli nikdy makat na nájem, protože mají čas být rozervaní, táááááááááák rozervaní..... šmarjá.... Oceňuji titulky....