Všechny recenze
Miluji hry Tennesseeho Williamse i některé jejich klasické filmové adaptace, především Kočku na rozpálené plechové střeše s Taylorovou a Paulem Newmanem a Tramvaj do stanice Touha s Marlonem Brandem. Snímek Suddenly, Last Summer nepatří k těm úplně nej, přece jen se dnes zdá trošičku těžkopádný a patetický, ale herecké výkony jsou tak mimořádné, zvlášť nervní kreace Elisabeth Taylorové, že to rozhodně stojí za zhlédnutí. Navíc je pozoruhodné, jak v době tvrdé hollywoodské cenzury Tennessee Williams dokázal umně kličkovat, naznačovat a naplno nevyslovovat, že v centru jeho pozornosti stojí gay-tematika.
Hodně zvláštní film, odlišný, a právě tím, jak bylo již mnohokrát obehrané téma „jinak“ zpracováno, poskytl mi snímek jako na dlani celou svou hloubku příběhu, obnažil „až na kost“ duše postav, vyvíjející se vztah dvou bratrů, bez sentimentu, srdcervoucích scén či laciného patosu a to je to, čehož si nejvíce cením a což se v mnohých filmech vůbec neděje. Někdy je snímek dílem vynikajícího a známého režiséra, jindy se zase v jiném objeví nějaký skvělý výkon herecké hvězdy a tady si myslím, že k celkovému na mě vemi dobrému dojmu zapůsobili tentokráte všichni společně. ...
Už jsem dlouho tak dobrý kraťas neviděl. A ta souhra šťastných náhod a nebo jen velmi dobrá ruka tvůrců, koho to vybrali? Totiž ti dva mladí Švédové vypadali alespoň pro mě tak fantasticky sympaticky (i když mi Švédy ani moc nepřipomínali) a hlavně to úžasně zahráli. Co dodat, velká spokojenost ...
No … nejsexovatější anime, jaké jsem zde zatím viděl a shoduji se, že o příběh (vlastně dva příběhy) asi doopravdy moc nejde. A zase ty japonské vlasy, dlouhé, oškubané na cápy, mnohdy natupírované, kdy japonští kluci a mladí muži vypadají jako holčičky. Přiznám se dobrovolně, že nejvíce mě zaujaly ty porno scény, a to souhrou všech okolností dohromady, nejen těmi pohybujícími se obrázky, ale především doprovodnými zvuky, v nichž Japonci jsou machři (jak to klouzalo, čvachtalo atd.) a také herci, kteří jednotlivé postavy namluvili s tou pro mě tak prožívající japonskou intonací, vzdycháním a...
Tak to dopadá, když chtějí rodiče zajistit svou dceru dle jejich původních kantonských zvyků (ale už dávno žijí v Austrálii), průměrný short film, kde mě zaujalo zpracování …
Film byl natočen v době, kdy byla natočena Mandragora. Narozdíl od té není tento příběh tak drsný, spíše naopak. Zároveň je to i poučné a člověk se doví něco o historii 2. poloviny 20. století. Skvělá též hudba.
Hodnocena režisérská verze z roku 2015. Netuším, jak vypadala verze z devadesátých let (Weinsteini v 1990s stříhali jako zběsilí), ale DC je hodně fajn, má výborný soundtrack, slušné herce, Salma Hayek tam pěkně zpívá. Ryan Phillippe byl tenkrát tak sladký...
Překvapující je datum vzniku tohoto fassbinderovsky nesmlouvavého dramatu. V dobách, kdy se gay tematika objevovala ve filmech jen tak na okraji ve veselohrách nebo detektivkách, vznikl v Německu snímek, který je vážnou a vášnivou obhajobou soužití dvou mužů. A také obžalobou netolerance většinové společnosti.
Tak nám chlapec před svatbou se svým dokonalým přítelem (už nikdy nenajdeš nikoho tak báječného, jak řekl jeho otec) zjistil, že se zamiloval do ženy. A pustil se do ničení všeho, co bylo doposud. Po shlédnutí filmu se chce říct: jó Francouzi, ti umí točit filmy. Je to komedie, ale přitom to není žádná plytká zábava. Asi je třeba za tím vidět onu příslovečnou francouzskou lehkost života, která nenásilně člověka provede celým filmem a ten se pak na konci ptá, co jsem to vlastně viděl, a to v dobrém.
Sonda do pařížských temných zákoutí, ze kterých na vás každou chvíli vybafne nějaký "úchylák" a nebo zoufalec.
Dnes už poněkud historická záležitost, nicméně mistrně natočená. Nádherná černobílá kamera, skvělí herci (patrně nejlepší kreace Jürgena Prochnowa) a mistrovská režie Wolfganga Petersona (kde je mu dnes konec). Scény z výchovného ústavu jistě ne náhodou připomínaly Mladého Törlesse od Volkera Schlöndorffa. Navíc absentuje teatrální přepjatost, která by byla očekávatelná. Fantastický filmový zážitek.
Poněkud neobvyklá lovestory o citovém i erotickém sblížení mladičkého kluka s osmdesátiletým nemocným mužem se elegantně přenáší přes veškeré ožehavé momenty. Ačkoliv má film vcelku očekávatelný děj i závěr, povyšuje ho nad průměr sympatický herecký výkon mimořádně půvabného herce a modela Piera-Gabriela Lajoie.
Režiséra evidentně víc zajímá JAK než CO točit, hraje si s kamerou, vyhledává krásné detaily lidských těl a prostředí, vybírá si působivou něžnou hudbu. Obrazy plynou pomalu, hodně pomalu, chybí jim vnitřní napětí, vzájemná vazba, je to takové velké hezké NIC.
Tento film jsem viděl už kdysi, ale pouze s angl. titulky a nebylo mi tam pár věcí úplně jasných. Překlad mi to ozřejmil, za což moc díky. I když je film natočen v 70. letech, myslím, že se v něm najde hodně společného s dnešní realitou. K překročení hranic už není třeba pas, ale šikana, prostituce, apod. je tu stále.
Zohledníme-li patinu doby vzniku a úsměvnou, pro dnešní dobu jen ztěží pochopitelnou logiku některých scén, herecké výkony i celkové zpracování odpovídající době, je to film, který určitě stojí za to. Zda odpovídá děj i reáliím dané země a dané doby, je těžké posoudit. Zřejmě mělo jít spíše o psychologickou sondu jednoho vztahu a jeho postav. Pro mě je cenné spíše vyznění snímku, že ať už ta či ona doba, vzorce chování zůstávají stejné. Mně přišel děj - který bych osobně tipl tak na začátek 60tých let - v předkládaných faktech tak trochu přitažený za vlasy, nicméně v každém...
Příjemný letní bonbónek o dávných slibech a potlačené touze.
Zvláštní příběh. Po filmařské stránce žádný sbětobor, ale ke zhlédnutí určitě doporučeníhodné.
Kanadský provokatér Bruce La Bruce klame tělem více, než jsem si myslel. Od jeho dva roky staré Gerontofilie jsem čekal další šokantní podivnost, ale on vytvořil prakticky "normální" film. Snímek o milostném vztahu mladíka a starého muže inspirovaný poetikou Xaviera Dolana je citlivým dramatem, jež vrcholí parádním road tripem. Naprosto přesná režie, minimalistické výkony obou protagonistů a dokonale padnoucí soundtrack. Moc milé překvapení.
Třídílná televizní adaptace geniální knihy Alana Hollinghursta Linie krásy je pro mě zklamáním. Kniha je dravá, čtivá, provokativní, sarkastická, vtipná a trefná. Pokud jde o tu minisérii, tak knize odpovídají pouze báječné herecké výkony a přesný casting. Zbytek je bohužel usedlá televizní nuda a rutina. Měla to produkovat taková ITV a ne BBC. A na režijní sesli měl být takový Tom Tykwer. Ukázka promarněného potenciálu. Pokud jste nečetli knihu (mimochodem ve výborném překladu), tak rozhodně doporučuji.
Pomalu plynoucí čistá krása....kluky, co jsou právě kluky, to nezaujme, prožívají si totiž svou vlastní krásu...klukům, co byli kluky, to přijde líto, že to všechno tak rychle uběhlo a ani si té krásy často nestačili všimnout....a klukům, co nikdy kluky nebyli (možná, že byli hochy či chlapci) to asi nic neřekne....určitě doporučuji všem klukům, co byli kluky!
