Všechny recenze
Tentokrát velmi stručně: vydařené, zábavné, ba i poučné. A Lady Chablis na černošském bále zcela hvězdná (trochu hlavou bleskne vzpomínka na Audrey).
Po mém soudu sem tento film vůbec nepatří. Jde přece jen o "konzumní" záležitost, jakých můžeme během jednoho týdne na našich TV kanálech vidět asi tak "14 do tuctu". Zajisté: je to na motivy geniální Agathy, hraje tu roztomile Suchet, dva kluci se tu úkradkem políbí....ale gay filmobanka??? Nevím, nevím. Nechme tento film jiným warezovým fórům. (To "Spíše nedoporučuji" je určeno těm návštěvníkům zdejšího fóra, kteří "jdou" po gay tématech).
Zajímavě pojatý umělecký dokument. Musel jsem film chvilku vstřebávat. Je nabitý různými narážkami, ironiemi a někdy to letí tak rychle (ač je to dokument dost dlouhý), že jsem to nestíhal občas pobrat. Asi stojí za to vidět ho ještě jednou. Tento Greysonův snímek je prostě originální a špatně se někam zařazuje. Muselo to celé dát dost práce, zvláště na hudbě a textu k ním to bylo velice dobře zřetelné. Nacházejí se zajímavé souvislosti a vážné téma je občas příkrášleno nějakým tím ironickým vtípkem (zvláště biblické scény :-). Kontrast je také podstatné téma. Prostě mě to potěšilo. ...
Nejdřív to vypadalo jako film o mladým klukovi, co zjišťuje, že je gay a zamiluje se do jinýho kluka. Což bych uvítal, neb mi poslední dobou přijde, že se zamilovávají jen kluci starší a vždycky s tím maj ještě problém. Ale tady se z kluka stává spíš holka a ještě k tomu divný/á. Celý mi to přišlo jako psychokravina.
Skvělý námět, krásná příroda, hezký kluci,...dal by se z toho natočit úžasnej film. Tenhle k tomu nemá daleko, ale...občas je záběr moc dlouhý, některé momenty mi přišly zbytečné a občas tomu chybí prostě šťáva. Konec se mi nelíbil, byl divnej.
Weak Species je geniální. Vypadá jako setkání Guse Van Santa s explotačním citem Grega Arakiho, podpořená hudbou No-Man. Z celého výběru krátkých filmů na Mezipatrech 2009, tohle jediné mělo znatelný scénář, přirozené herce a hlubší myšlenku.
Na dokumentu jsem byl na Mezipatrech v Praze. Je třeba ocenit práci překladatelů a samotné autory dokumentu. Ten je protkán jinotaji a mezi řádky nás navádí a zpívají vše, co nám v běžném životě uniká. Určitě bych toto dílo doporučil všem nadšencům opery, mě osobně nevadí, zde v příběhu mému sluchu lahodila:) Dodávala často vtip i smutek..... Myslím že takto umělecky pojatý dokument může udělat pouze parta bu..... teplých:).
Motiv cesty si Krüger očividně oblíbil, a proto je dobré vnímat Rückenwind jako klasickou road-movie. I přesto, že snímek v mnoha okamžicích působí vizuálně lacině a scenáristicky neobratně (dvě postavy stojí nehnutě proti sobě, následně děj pokračuje - snaha o vyznění vzájemných citů obou chlapců či nevyužitá postava mladého chlapce z farmy, jehož homosexualita zůstává jen naznačena a do děje vlastně vůbec aktivně nezasahuje), má v sobě nějakou tajemnou esenci, která ho drží spolehlivě nad vodou. Kdo ví, snad je to ten Spreewald...
Na rok svého vzniku obdivuhodný film, silně erotická atmosféra je naprosto odzbrojující dokonce i dnes. Jak Haynesův Poison a Fassbinderův Querelle, tak samotný Genetův Un chant d'amour nesou společné znaky. Genetova záliba ve svalnatých mužích společenské spodiny (i zčernalý nehet dokáže u takových mužů vidět jako květ) se však nejvíce projevuje právě v jeho vlastním snímku. Ať už jde o vězně či námořníky, homosexuální erotika jako by byla v této kastě samozřejmostí, milostné toužení jako by snad ani nešlo vyjádřit jinak. Ač to zní naivně, je Zpěv lásky hlavně právě o té lásce a touze po ní. Fakt, že jde...
Podivná splácanina, kterou zachraňuje absence fekálních vtípků, i když podle udaného stylu člověk každou chvíli očekává, jestli se náhodou nějaký ten rektální či orální výboj nedostaví. Po celých devadesát minut "mostly unfabulous".
War Requiem je těžce uchopitelné dílo. Za prvé nabízí několik možností jeho chápání: můžete ho vnímat jako hraný a střihový dokument o bezdůvodném zabíjení ve jménu nesmyslných idejí, nebo jako celovečerní videoklip podkreslující Brittenovo veledílo. Osobně se stavím za druhou možnost. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že obrazy, ač plné a silné, plní pouze podpůrnou funkci hudbě. Za druhé je těžce uchopitelné z hlediska skladby. Mnohdy až jevištně esteticky hraná část je pospojována archivními záběry z válečných konfliktů, ke konci jako by už Jarman vybíral jen ty nejsilnější výjevy. Obrazy tedy putují od nesmlouvavě tvrdého realismu až po surreálno. Celé...
Jednoduchá komedie na pohodové odpoledne opepřená magickou Fanny Ardant, která svou úchvatnou a doufejme že i přirozenou ženskostí mezi těmi všemi vykroucenými homosexuály působí jako balzám na nepokřivenou duši. Mohla to být zábava v odkazu Klece bláznů, ale Pédale Douce si místy bohužel až moc hraje na citové drama. "A teď se půjdu schovat a kdo mě najde, tomu něco dám. A kdyby mě někdo nemohl najít, budu za dveřma."
Narozdíl od vášnivého Bowling for Columbine je Elephant až mrazivou obžalobou kultu krvavých počítačových her a systému, ve kterém si můžete palnou zbraň objednat na dobírku. Nesouhlasím s názorem, že Gus Van Sant diváky od hrdinů udržuje v odstupu. Naopak - herce nejčastěji z jednoho úhlu a v dlouhých jízdách sleduje kamera-hráč, divák se tak sám stává hráčem, je tedy vtažen do nejbližšího možného spojení mezi fiktivní postavou a reálným člověkem. Ví jen své jméno a chtěný cíl, tedy zhruba to samé, co se o sobě dozví při hraní jakékoliv akční hry. Zatímco v roli střelců se divák cítí neohroženě,...
Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a...
Svatý Martin ve své hlodavčí inkarnaci, svatá Tereza jako symbol, autorka libreta ke Čtyřem svatým ve třech aktech Gertruda Steinová a skladatel téhož díla Virgil Thomson - to jsou průvodci Greysonovým veledílem, dokumentární operou o diametrálně odlišných bojovnících s HIV - Zackieho Achmata a Tima McCaskella. Hlavní linií Greysonova bohatě symbolistického díla je palindromický boj obou aktérů proti společnému nepříteli. Jejich cesty, ač odlišné, je možno z obou stran interpretovat stejně a uprostřed vždy dospějí ke střetnutí. Mimo hlavní linii se Greyson projevuje jako kritik, ač ne slovy vlastními, nýbrž slovy zpovídaných osob, začíná s až Moorovským zápalem zbrojit proti...
Příjemně mnohovrstvý film o podivných zákrutách života. Žádné šablony, žádné agitace, co se má a nemá. A když Israel navrhne, že bude chodit v sudé dny, to už jsem se nahlas smál.
Na filmu jsem byl dnes (v pátek) v Lucerně na festivalu Mezipatra. Je to skutečně krásný film, plný napětí, zajímavých zvratů a hlavně je to vcelku docela vtipný kousek. Na závěr měl slovo režisér filmu, který osvětlil spoustu zajímavých momentů filmu. Gratuluji k natočení:)
tý jo...nečekal jsem, že mě tento film tak pohltí....krásně natočené, OSCARA by zasloužil...
Krásný film. Já se až někdy divím, že tihle seveřani vůbec můžou mít sex a rozmnožují se, protože ten chlad z nich jde už od pohledu. Ale zdání klame, o čemž svědčí třeba tenhle film. Skvělá hudba, zajímavý příběh, možná bych ho trochu víc rozvinul.
moc krásnej film.
