Všechny recenze
Příběh z prostředí, kde by asi běžný Evropan nechtěl pobývat. Vyprávění pohledem několika osob mi v tomto případě sedlo. Transvestita je jako obvykle terčem slovních nadávek, ale spousta lidí je za něj pochopitelně rádo. Kamera je opatrná, zřejmě aby divák nebyl až moc znechucen. Ke konci pokulhává scénář.
Tak jsem si rozšířil znalosti o výraz Molly. Super kamarádku pro příjemně prožitý víkend, třeba dvou nejlepších kamarádů z dětství, kteří se setkali po více než dvou dekádách v domku u oceánu. Společně se svými partnery utvořili zvláštní partičku holdující také panákům, Marušce a lízátkům.
Je to dost netradičně udělaný povídkový film. Jde o prolínání gay fantazií s realitou místního života. Obojí je zajímavé. Turista vidí jen to ukázkové, ale tady se dostáváme do reálného města, kde žijí reální lidé a mají své fantazie. A v těch je možné všechno.
Po shlédnutí tohoto filmu jsem si musela nechat nějaký čas, abych ho rozdýchala a vstřebala. A celý čas se mi honilo hlavou proč?!. Proč jsem byla tak slepá a neviděla co přijde. Retrospektivně, když jsem si film přehrávla znovu a znovu v hlavě, tak to tam přece bylo a nejen v náznacíchn ta až fanatická posedlost. V tomhle filmu je mnoho bolavého, no na druhou stranu je tu i mnoho hravé radosti a štěstí. Tak možná proto jsem měla klapky na očích. A možná proto se za nějaký čas k tomuto filmu znovu vrátím.
No, jako vánoční pohádka fajn. Na středoškoláky trošku přestárlí herci, ale celkem roztomilí. :-)
Zezačátku jsem prostě měl problém uvěřit dle fyzického zjevu Joshe, že se ještě nelíbal, ale ... je to přeci nadsázka, zrovna tak, jako ty thymolinové úsměvy či to divné mazání varlat práškem či mastkem, a když se potom blížil ten americky přeslazený závěr, tak mi pořádnou facku dala pravá ruka Tylera, která při líbání držela Joshe za tvář a krk, aby posléze byla znovu celá "opráškovaná". Pusťte si na vánoce tuto minipohádku pro hodné gaye s těmi slaďoučkými americkými vánočními filmy.
Sice je jasné, kam to bude směřovat, ale sem mi to prostě sedlo. Nádherná jednohubka, víc takových pozitivních filmů!
Zřejmě díky woke culture a znatelné sebecenzuře zbyla z gay tématu nepříjemná pachuť v ústech, kterou Milad Alami částečně kompenzoval bezradností spojenou s azylovým řízením.
Krásný, historirický snímek z dynastie Joseon, výborně zpracovaný, dobře zahraný.
Tak zase po delší době film v baskičtině a byl pro mě jen lehce nad průměrem, co se příběhu týče. Životní situace jsou různé a najít a hlavně udržet partnerství je mnohdy hodně složité, doporučuji ke zhlédnutí ...
Druhý díl se mi líbil více, jako první, i když ani ten nebyl špatný. Především hudba moc krásná a přidala na ději. Učitel byl můj favorit a konec, takový divák snad ani nemohl čekat.
Velké překvapení pro mě. Zaujali mě oba hlavní předtavitelé, především Momose, s jakou vervou šel za tím, co cítil a co chtěl.
Kvalita kopie není dokonalá, ale divák i přesto si to užije. Jen ten konec mě trošku rozhodil. Typicky japonské.
Můj první počin z Vietnamu, ani netuším proč jsem se jejich produkci tak dlouho vyhýbala. A nemohla jsem si vybrat líp, díky moc jiří twist za tvoje tipy. Tenhle film mě chytili za srdce, jak příběhem, obsazením tak celkovou atmosférou. Příběh lásky, která i hory přenáší a z nemožného dělá možné. Není to jednoduchý příběh a jejich cesta je plná zvratů, překážek a bolesti. Ale přes všechnu tu bolest a slzy přijde odpuštění, pochopení a přijetí. A bonusem na víc, na herecké obsazení byl moc hezký pohled.
Další z krásných a silných příběhů, místy dojemný, místy srdcervoucí. Příběh s prvky atické tragédie, vidíte, že se to pomalu blíží a pak když ten výbuch hodný supervulkánu přijde, stejně na to nejste připravení a úplně vás to semele. Někde jsem četla, že pro antickou tragédií by se hodil nápis poznej sám sebe a právě prostřednictvím takovýchto filmů já aspoň maličko poznávám sama sebe. A naštěstí tenhle film ve finále tragédii není.
Do tohoto filmu jsem šla tak na půl na slepo, věděla jsem manga, středoškoláci a Japonsko. Pro milovníci japonské produkce nebylo co řešit. Mylně jsem předpokládala typický příběh a on k mé velké radosti nebyl. Pro mě osobně obrovská emocionální smršť, s příběhem a postavami jsem se dokázala naprosto stotožnit, závěrečné scény se neobešly bez slz a po skončení filmu jsem cítila takový zvláštní pocit klidu, míru a štěstí. Tohle Japonci prostě umí, dokáží vás emocionálně rozložit a potom vás pěkně kousek po kousíčku složí zpátky, jen nebudete úplně stejní jako dřív. Proto japonskou produkci miluju a zamilovala jsem...
Tento film chytí za srdce. Hodně LGBT lidí zažilo ten pocit, že jsou na světě na všechno sami a nikdo je nechce. A nemusí to zajít až do takových extrémů jako ve filmu. Stačí jenom to, že kluka nebo holku v tomhle citlivém věku prostě lidi včetně rodičů neakceptují. A stačí potom trocha šikany a takového človíčka pak napadají různé myšlenky.
Seriál A Breeze of Love mě překvapil v mnoha ohledech. Přestože se zde jedná jen o osm čtvrthodinových epizod, jako celek to na mě působí hodně uceleně. Má to skvělou atmosféru nejen díky sympatickým hercům v hlavních rolích (Shin Jeong You – populární korejský zpěvák, a Woo Ji Han – korejský herec), ale díky uvěřitelnému provedení například basketbalových scén, kde bylo vidět, že kluci ten basketbal opravdu milují. Samotná zápletka seriálu není až tak originální. Jde o náhodné setkání dvou kluků po několika letech, kteří byli nejlepšími přáteli, ale kvůli sérii nedorozumění zpřetrhali vazby. Už po prvním díle jsem...
Úvodní epizody mě přišly poněkud nevýrazné, ale okolo čtvrté epizody se to nějak rozběhlo a bavilo mě to. Narozdíl od thajské verze zde hrají poměrně neznámé tváře, což ale vůbec není na škodu. Korejský remake má mnohem lepší strukturu a vývoj příběhu, který se tak netříští, a soustředí se pouze na hlavní dva páry, což dává těmto dvěma vztahům více času na rozvoj. Také mě oba páry v tomto dramatu přijdou zajímavější i přesto, že u mě více bodoval vedlejší pár Woo Sun a Ko Yoo. I přes výše uvedené si ale nemyslím, že korejský remake je lepší, než thajská...
Příběh je šokující, poutavý, dojemný, smutný a nádherný současně. A přitom příběh má hlavu a patu a je uvěřitelný. Japonci tohle prostě umí. Vyzdvihnout musím skvělé herecké výkony v hlavních i vedlejších rolích, úžasnou hudbu a celkově atmosféru, která mě úplně pohltila.
