Rak haeng Siam / The Love of Siam (2007)

Moc krásný, a současně smutný a hořkosladký milostný příběh dvou dospívajících kluků, kdy se obě postavy musí vyrovnávat se svými minulými ztrátami a překonávat svůj smutek a osamělost. Mew totiž přišel o babičku, která ho vychovala. Tong přišel o sestru. Z Tongova otce se navíc stává alkoholik, takže hlavou rodiny se stává matka. Ta ale nemá pochopení pro vztah Tonga s Mewem. Postava Tongovy matky nastavila zrcadlo tehdejší thajské společnosti. Thajci s homosexualitou tehdy už problém neměli, ale jen, pokud se to netýká jejich rodiny. V době vzniku (2007) tak film vyvolal v Thajsku značný poprask. Ve filmu v jedné písni zní „Dokud je láska, je i naděje“, což přesně vystihuje tohle úžasné dílko.

Hluboce lidský a dojemný film o lásce, utrpení, odpuštění i naději, ze kterého vyčnívá zejména příběh dvou chlapců, kamarádů od dětství. Mew a Tong se po nějaké době odloučení opět potkali a jejich kamarádství se postupně začalo měnit v lásku, ale kvůli jistým okolnostem jen začalo ... Film doprovází moc pěkná hudba, zejména díky písním v podání hlavního představitele Mewa - Witwisit Hiranyawongkula. Všichni herci zahráli skvěle. Víc netřeba říkat, je třeba se na film podívat.

Tento film na mě hluboce zapůsobil. I když jsem ho viděla v jiné době, než kdy vznikl, až v roce 2019, nic mu to na kráse neubralo. Naopak mě fascinovalo, že tak dlouhý film mě ani chvilku nenudil – zhltla jsem ho jedním dechem, a to jak při prvním sledování, tak i při tom dalším. Začíná lehce a příjemně, s několika vtipnými momenty, kdy vzniká pevné a výjimečné přátelství mezi sousedy Mewem a Tongem. Během chvíle se ale děj převrátí v tragickou podívanou, kde sledujeme, jak se všichni trápí, ať už více či méně viditelně.
Je tu citlivě vyobrazeno, jak si k sobě mladá srdce hledají cestu, nejistá tím, co se s nimi děje, nebo co si mohou dovolit. Vědí však, že to, co cítí, je pro ně to pravé. Scéna s písní na oslavě je pro mě jednou z nejkrásnějších scén vůbec. I když není dokonalá, právě v tom je možná ta její krása, jak by v tomto věku mohla být dokonalá?
Herecké výkony byly skvělé. Tolik jsem obdivovala Tongovu matku a to, co všechno dokáže jeden člověk snést. Neuvěřitelná síla. S Tongovým otcem bych měla chuť během filmu pořádně zatřást, aby se vzpamatoval, ale život bohužel tak jednoduchý není.
Mladí herci se vůbec neztrácí vedle zkušenějších kolegů, věříte jim každou obavu, nejistotu, probouzející se city, zmatek v sobě samých i smutek. Film obsahuje několik dojemných scén, kdy člověk prostě nemůže zastavit slzy. Ale ten konec? Ten mě dostane pokaždé. Někdy je příšerně těžké přijmout i zdánlivě nejsnazší řešení.
Minimalistické scény bez zbytečných velkých gest nebo přehrávání dodávají příběhu hloubku a reálnost. Film se mi zapsal přímo do duše a srdce. Nemůžu ho dostat z paměti ani kdybych chtěla.

Zhlédnuto již dříve a moc se mi film líbil, pamatuji si vše. Zaujala mě především matka i oba dospělejší kluci - herci, osudy všech postav. Dojemné, krásné a už před tolika lety dokázali Thajci natočit takovýto nepohádkový příběh ze života.

Dojemný príbeh, koniec ma skoro rozplakal. Pekne zahrané či už deťmi a neskôr hlavnou dvojicou. Pchy Witwisit Hiranyawongkul (Mew) sa mi veľmi páčil a ani sa nedivím, že jeho talent je aj spev a skladanie piesní... Na YT nájdete s ním videá. Myslím, že role zvládli všetci, od babičky cez rodičov, "súrodencov" - Ploy Laila Boonyasak (Tang-June). Nikto to nemá v živote jednoduché a všetci si zažijú chvíle radosti, ale i smútku, hľadania, pochopenia. Snímka zdôrazňuje lásku a tá v ľudskom uchopení má rôzne farby, hĺbku, znenie a prežitie. Pekná snímka natočená dávnejšie, a predsa človeka chytí za srdce.

Film, jeden z prvních krásných BL z Thajska, doporučuji těm divákům, kteří hledají hluboký prožitek, protože až postupně proniknou do postav a jejich osudů přes delší začátek, tak je snímek pohltí a zjistí, že se dotkli nečeho nádherného a několik vítězství a cen pro tehdy oba dva náctileté představitele starších postav (Tong + Mew) to jen potvrzuje, i když dle mě se nejedná o film čistě jen BL, vždyť film má téměř tři hodiny (!!). Výraznou postavou je zde ve filmu i matka Tonga - Sunee, někdy si mi zdálo, že je snad postavou nejhlavnější se starostmi o nemocného manžela, ztracenou dceru a syna, jehož sexuální orientace se klube na povrch a ona nebude mít ani vnoučata. Postupně se ale osudy jednotlivých postav nabalují, až vše nakonec vyvrcholí, a to nejen v závěru. Poslední scény jsou velice dojemné a ve spojitosti s rodinným dramatem a přes záběry někdy trošku zdlouhavé a někdy menší šmrc zpracování mě přesto vede k závěru, že se jedná o jeden z nejlepších thajských filmů tehdejších let.

Sice ze začátku působí The Love of Siam jako snímek z dopoledního pásma pro děti školou povinné, ale s ubíhajícím časem se z něj rodí vyspělý film, který se vymyká typické asijské teatrální kinematografii.