Perro Perro (2025)

Opět úžasný, opět originální Marco Berger. Překvapivé propojení může a psa v jedinou milující a milovanou bytost. Nádherní herci, podmanivá černobílá kamera, která kouzlí dokonalé kompozice.

Marco Berger si opět povodil své diváky, tentokrát na psím vodítku. Čtyřnohého nejlepšího lidského přítele postavil na zadní, zbavil drtivé většiny chlupů, ale nepolidštil ho. "Jen" hafanovi dal lidské tělo.

Je to klasický LGBT film? Není. Má gay linku a měl by být na tomto portále? To si ani netroufám hodnotit. Proč? Protože je to ten nejzvláštnější film, který jsem viděla. S klidným svědomím mu dávám 10/10, ale zároveň mám pocit, že bych mu mohla dát i 1/10. Je to právě proto, že ve mně pořád neuvěřitelně rezonuje a já vlastně doteď nevím, co si o něm přesně myslet. Ten zážitek byl velmi zvláštní a nezařaditelný. Takže, i když film možná úplně nezapadá do klasické škatulky, jeho přítomnost zde mi otevřela dveře k úplně jinému druhu kinematografie.

Určitě jiný pohled, naději, očekávání bude mít tento film (alespoň v průběhu sledování) zde na těchto strákách a jiný na jiných serverech, kde drtivě převažuje majoritní množina diváků. A abych se přiznal, tak u mě Berger po uvedení filmu Hawaii sám sebe nepřekonal a další jeho počiny ... no čekal jsem víc, zdálo se mi, že přešlapuje na místě či hledá ve slepých uličkách. Ale beru jej jako za naprosto originálního tvůrce, vymyká se z davu většiny ostatních.
Tento film je jiný a pro diváka muže, co se zajímá o muže (a nebo i o muže) může být "divnou" hranou gay interestu, gay naděje a hned na začátku mě napadly tři možné konce: z Maxe se stane muž, Maxe si vezme Juan domů, Max zůstane nakonec opuštěný. Samozřejmě konec neprozradím. Vlastně ... příběhem by sem na tyto stránky film ani neměl patřit, ale vše je tak zamotané a hlavně, člověk a pes, to je mnohdy větší pouto, jak ...
Hodnotím tak, jak hodnotím. Zvažuji všechna pro a proti a vyšla mi z toho čistá desítka. Jiné, originání, bezvadně zahrané a roztomilé až na půdu. A Juan Ramos? No comment (v tom dobrém slova smyslu).
Pod čarou:
Berger má štěstí na herce pocházející z mé milované země. Prvním byl Mateo Chiaríno ve filmu Hawaii, tím zatím posledním je "Max" alias německý ovčák. A i tu Vecinu tam Berger zase vytáhl (Antonia de Michelis)

Zvláštní, hodně zvláštní film. Pochopila jsem ho nebo nepochopila? Pudy, touha, oddanost, věrnost, péče, starostlivost, život, to vše ukázáné trochu "jinak", ... Zhmotnění, nadsázka, surrealita...Napadá mě spousta slov, v hlavě mám myšlenky, které nejdou přesně popsat. Výjimečnost tomu dodává i černobílá kamera, která podtrhuje to, co se ve filmu odehrává. Barvy by odváděly mojí pozornost a narušily by vnímání podstatného. Tohle budu ještě dlouho zpracovávat.

Přesně jak říká režisér. Nejsladší a nejprovokativnější film. A taky nejdojemnější. Juan Ramos zahrál psa bravurně. Všechny pohyby i mimiku. I když vidíme člověka, je to pes se vším všudy. Opravdu všem doporučuji zhlédnout. Film vás pohladí a asi taky dojme.

Velmi "netradiční" film. Lehká komedie s nádechem romantiky a ujetosti. Je to o ničem a zároveň o něčem, přičemž koukatelné je to hlavně zásluhou sympatických herců (Juana Ramose si nelze neoblíbit). Film si však nese i krásnou a důležitou myšlenku. Určitě to ale není pro každého.