Víkend v Londýně (Jan Folný)

To, v čem kniha maximálně vyniká, je vynikající popis pocitů čtyřicátníků. V tom jsem se zcela našel a přesně v tomto byla kniha pro mě maximálně poutavá. Osobně bych si přál jen větší míru gay obsahu. Po tragické události se navíc dočkáme pohledů od dalších postav a já v této chvíli už ztrácel kontakt s hlavními postavami, neboť tohle jsem už nebyl já. Pokud se k této číslovce narozenin blížíte či právě jste čerstvý čtyřicátník, tak vám knížka stojí za přečtení. Já se k ní ale zřejmě vracet nebudu.

Mám rád příběhy, které jsou zmapovány z různých úhlů pohledu. A 'Víkend v Londýně' to nabízí. Mapuje události jednoho víkendu pohledem tří čerstvých čtyřicátníků. Možná proto, že mně táhne na čtyřicet, jsem se u knihy celkem bavil. A pak jsem se, lusknutím prstů, bavit přestal. Ne, že bych to nečekal, naopak jsem podobný spin předvídal. Jen to přišlo tak nějak nečekaně.

Zatímco první půlka mně přišla optimistická a, přes plánovanou sebevraždu jednoho z kluků, dávala naději happyendu, druhá půlka na mně zanechala přesně opačný dojem. Jasně, pobavilo mě třeba, když si manželka jednoho z kluků objednala 7up v ne příliš vhodný okamžik (nutno znát kontext). Ale celkově způsob uzavření/otevření linek jednotlivých postav na mě moc optimisticky nepůsobil. Přesto to byla právě ta druhá půlka, od které bylo těžší se odpoutat po dočtení kapitoly.

Petrovi jsem přál, aby se dočkal toho, co mu manželka nedopřává. Markovi zas, aby našel nový impulz do života. A Adamovi, aby partnerství povýšil na rodinu. Nebudu prozrazovat děj, ale pokud máte rádi klasické happyendy, tady jste na špatné adrese. Pokud příběhy více ze života, tak směle do toho!