Recenzi napsal/a petr12

Zajímavý námět trpí typicky americkým zpracováním. Ale vzhledem k "početnosti" štábu se jedná o docela povedené dílko, jehož děj směřuje k jedinému logickému závěru, když pominu poslední dětinský akt pomsty.

"Jsem katolík - nemusím myslet." Hezká ukázka pokrytectví a "pravých křesťanských hodnot."

I v náznacích je síla. Nechávají velký prostor pro divákovu fantazii.

Ztřeštěná komedie, kterou nesmíte brát ani na chvíli vážně.

Celkem chutná jednohubka, které by prospěla špetka koření.

Řemeslně velice solidně natočený snímek bez hluchých míst.

V polovině osmdesátých let minulého století se objevily testy na přítomnost viru HIV v těle člověka a někteří si konečně uvědomili, že by se měli naučit zacházet s kondomem a chránit se.

Život není růžový, ale někdy pořádně šedý a depresivní.

Velice pomalu se odvíjející příběh, který nutí diváka přemýšlet a hlavně se domýšlet.

Je smutné, když rodiče milují více představy o svých dětech, než děti samotné.

Moderně zpracovaný krátký film apelující (nejen) na mladé gaye.

Jsou snímky, které v době vzniku způsobily rozruch a dané generaci připadaly "nadčasové", ale s odstupem času a jedné generace už nemají co nabídnout.

Pokračování, které už postrádá originalitu původního dokumentu.

God Loves Uganda ukazuje, jak zemi, ke které se v těžké chvíli otočil svět zády, zachránili američtí evangelikáni, kteří do chudobné země nalili obrovské množství darovaných dolarů a vyslali armádu pomáhajících "Andělů". Ale jak už to bývá...Nic není zadarmo.

Z potenciálně zajímavého námětu se podařilo vytěžit jen velice málo. Během sledování jsem měl pocit, že se sice na jednu stranu snaží probořit tabu, ale zároveň (hlavně) moc nepobouřit a zbytečně neočernit letce americké armády.

Zazvonil zvonec a pohádky(série) je konec.

Televizní film, který se opatrně dotýká tabuizovaných témat, měl význam v době vzniku, dnes ovšem působí docela povrchně a nezáživně.

Moc gay snímků z mexického venkova se nenatáčí, což je asi největším přínosem "Dobrého syna".

I čtvrtý díl se nese ve stejném duchu a stále mě dokáže (mile) překvapit způsob, jakým Japonci (ne)vyjadřují své city. Nedivím se, že milují roboty.

Tak trochu hra na kočku a myš, ale hlavně hodně obscénní snímek, který provokuje, ale i uráží a občas pěkně znechutí. Rozhodně diváky nenechá v klidu.