Recenzi napsal/a r4472c
Před padesáti lety nebyly filmy barevné, obešly se bez velkolepých trikových scén, ale měly co říci a herci tam skutečně hráli. Dirk Bogarde si musí přiznat, kým je a postavit se vyděrači. Z dnešního pohledu nám připadne až neskutečné, jak mohl být někdo vydírán jen pro svoji orientaci.
Moje oblíbená Asie nám nabízí jeden zajímavý film za druhým. Opět Filipíny, tentokrát přátelství, přerůstající v romanci na pozadí světa sexuálních služeb, které poskytuje masážní salon. Herecké výkony nejsou na Oscara, ale kluci jsou krásní a film má nosný příběh.
Pěkný film s romantikou, která nevadí. Hezký příběh druhého setkání, druhé šance.
U řady filmů člověk snadno odhadne děj. U tohoto brilantního díla se mi to nepodařilo. Chytrý, typicky britský film. Nezdržuje se morálkou, když drží v rukou silný příběh.
Toto je opravdu HODNĚ romantický film. Krásná příroda, podivuhodně přátelská rodina i celé městečko a hlavní hrdina rozpolcený mezi novým citovým vzplanutím a hlouholetým vztahem.
Přesto, že film trvá jen 48 minut je to kompletní příběh, příjemný film o rozbíjení introvertovy skořápky, která ho izoluje od života. Na rok vzniku 1988 je to docela odvážný film.
Klasický příběh o tom, jak nepřijatelná musela být láska mezi muži v uniformě pouhých čtyřicet let zpátky (a jak mnoho se změnilo za jednu až dvě generace).
Na svou dobu vyjímečný film. Díky Sinatrově popularitě sehrál film významnou roli ve společnosti té doby (pozor - byl natočen už rok před Stonewallem - pro neznalé doporučuji Wikipedii). Ostatně Sinatrova popularita a kritický pohled na společnost byly zřejmě důvodem, proč se film promítal i u nás a byl spolu se "Seržantem" Roda Steigera možná prvním skutečně gay filmem, který jsem viděl.
Velmi dobře udělaný dokument, jen mohl obsahovat víc ukázek z doby, kdy Jean Marais hrál ve filmech Jeana Cocteau. Ty mají zcela specifickou atmosféru a kouzlo.
Taková hříčka, která neurazí, ale skoro nestojí za koukání, ani nápad není úplně nový.
Je takový starý vtip - o rozdílu mezi učitelem a pedofilem, všichni ho znáte. Tak tady je příležitost k zamyšlení. Všem těm krásným, nevinným klukům pomáhal, ale nebylo to zadarmo. Někteří na něj s láskou vzpomínají, někteří na to mají jiný názor.
Dokument a sociologická sonda do erotického ráje, kde aktéři jsou krásní, chudí a bez zábran (ale přitom tak nějak přímočaře nevinní). Škoda, že je film zatím bez titulků. Ale i tak je to film vysoce zajímavý. A protože režisér se nyní věnuje jen chlapcům, jejich malé životní příběhy vyznívají docela realisticky.
Legenda mezi filmy, často označovaná za zrod nezávislého filmu. Míra gay obsahu je opodstatněna jen režisérem a tím, že se Joe nakonec snaží přežít aspoň jako prostitut. Ale podstatné jsou skvělé herecké výkony (Jon Voight je ve své chlapecké deziluzi nezapomenutelný), stejně jako vztah s kriplem Dustina Hoffmana. Filmy šedesátých let měly málo nahoty, ale skvělé příběhy.
Tady je každé hodnocení zbytečné. Lepší už to ani být nemohlo.
Film působí ve střední části hodně roztříštěně, když jako formu používá televizní diskuse. Použití černobílého, zrnitého obrazu pro vzpomínky je dobrý nápad, reálie Filipín jsou zajímavé (povšimněte si chudého vybavení, ale stejně jako i v jiných kulturách, mobilní telefon je dnes ABSOLUTNÍ NUTNOSTÍ).
Můj oblíbený film o tom, jak se lidé mohou změnit. Jak lze najít štěstí na nečekaném místě a že ne každý dobrý film musí špatně skončit. Film formálně prostý a přesto se k němu člověk rád vrátí.
Režisér Pablo Crisaldo byl první, kdo na Filipínách začal využívat moderní (a levný) digitální záznam, a také rád pracuje s neherci. To dává jeho filmům příjemný nádech dokumentu. Na druhé straně, pokud vidíte víc než jeden film, získáte rychle pocit, že si filmem řeší svoje vnitřní démony a filmy jsou viditělně hodně autobiografické.
Ty malé prevíty by měli držet v klecích, někdy se divím, že nás rodiče v mládí nezabili, protože jsme asi nebývali lepší. Jenže dnes to mají rodiče snažší - je tu strejda Google a ten ví skoro vše. A když ne, je z toho brilantní mikrokomedie.
Film okouzlující obrazem i dějem. Thajský prales i památky jsou stejně krásné jako mladí Thajci. A Kritovi musíte všichni držet palce v jeho úsilí, posunout kamarádství o kus dál.
