Recenzi napsal/a petr12
Příběh bojovníka za svobodu slova, kterou ohrožoval státní zřízení. A pro kterou obětoval cenu nejvyšší. Opět se potvrdilo, že je "dobré" vychovávat ovčany než svobodně smýšlející občany.
Mladý kluk se rozhodl žít před odletem do Japonska v Tel Avivu. Svůj záměr myslel vážně. Začal navštěvovat jazykový kurz a celkově se zajímal o japonské zvyky a kulturu. Jenže záhy přišel o práci kvůli nespolehlivosti. Musel se vystěhovat s bytu a nedokázal si ani udržet "vztah" s klukem. Jeho sny se záhy zcela rozplynuly a místo Japonska navštívil...
S minimálním rozpočtem se podařilo natočit dílko, které se vyrovná mnohem dražším produkcím.
Eric je egoista, který nemůže vystát nového muže po matčině boku. Patří mezi nevyzrálé sebestředné chudáky. Rád v noci šmíruje sousedy a vede si deník s postřehy. Ve dne zase lidi stopuje. Občas píše anonymní dopisy...Prostě "kvalitní" člověk, který by potřeboval nakopat p...l.
Pokud přihlédnu k době vzniku, tak se jedná o celkem povedený snímek s výchovným aspektem, který by mohl být ve své době vysílán v rámci školního promítání.
Již od útlého dětství v sobě Joaquín potlačoval "zakázané touhy". Uvědomoval si, že ho přitahují spíše chlapci než děvčata. Doma byl také pod tlakem. Otec ho učil lovit, zatímco matka mu vštěpovala "lásku k Bohu". Proto se rozhodl řešit situaci po svém. Začal šňupat kokain.
Další variace na mnohokrát zpracované téma objevování vlastní sexuální orientace.
Jestli tento snímek je režijním debutem bývalého módního fotografa, tak smekám klobouk. Nádherně citlivě natočené drama na tabuizované téma, jakým bezesporu homosexualita mezi neonacisty je. Hned první scéna mě zvedla z křesla a měl jsem nutkání zmáčknout stop na přehrávači. Ale zvědavost zvítězila a nechal jsem dál plynout děj. Ufff...jedním slovem...MAZEC. Sice jsem místy správně vytušil následující scénu, ale i tak byl celý film citlivě vystavěný a krásně natočený. P.S. Proč se přidal k neonacistům? Nechtěl si již zřejmě nechat řídit život vlastní matkou, která mu zařídila návrat do armády.
"Kdyby oči mohly mluvit". Snímek o gestech, skrytých pocitech a "nehodách". Osloví zvláštní atmosférou, dějem ukrytým i mezi řádky a příjemnými protagonisty.
Komorně laděný snímek líčící pocity hlavního hrdiny, který se snaží udělat správnou věc a zachránit ženu před vyhoštěním. Opouští svůj homosexuální vztah a vydává se objevovat dosud nepoznané.
Cibrâilův život se omezuje jen na práci, přítelkyni, která právě chystá otevření galerie a běhání v ulicích Berlína. Do zajetých kolejí vstoupuje příležitostný DJ a milovník večírků, který během týdne převrátí celou domácnost vzhůru nohama.
Emocionálně silný příběh o bolestivém rozchodu a následné neschopnosti se s danou situací vyrovnat.
Vztahové drama založené na zajímavém scénáři s potenciálem silně vtáhnout diváka do děje. Jistě neosloví každého, ale já jsem byl filmem pohlcen a vyvržen až při závěrečných titulcích.
Jediný telefonát, který vyslechla na popud dcery, zapříčinil odlet matky do Londýna a následný rozpad zaběhnutého koloběhu fungování rodiny.
Hodně výstřední hlavní hrdina přitahuje přílišnou pozornost ve středoškolském prostředí, které nemá pro podobné "odlišnosti" pochopení. Otřepané téma, která nenabízí nic nového, ničím neoslní.
Dokument zabývající se otázkou vnímání gay komunity z pohledu maskulinity, která bývá připisována spíše heterosexuálům a "typické" gay feminity.
Film pracuje se zavedenými stereotypy. Jedno klišé střídá druhé.
Film obsahuje ingredience zaručeného úspěchu. Kombinaci silného příběhu se skvělými hereckými výkony. Chvíli jsem se smál, občas ronil slzy. Vřele doporučuji.
Snímek plný peprných hlášek, barev a lesku maskuje krutou realitu plnou sebezapření a smutku.
