American Translation (2011)

Aurore je dívka z bohaté americké rodiny, která přijíždí do Paříže, aby "se našla". Nenachází sebe, ale Chrise, který si vydělává občasným hraním pokeru a toulá se po Francii v obytné dodávce (páralovský dormobil). Taky je to ovšem moc pěkný kluk, který má všechno na svém místě a umí s tím zacházet, což v nezkušené Aurore vybudí pocit životní lásky. Fyzické lásky najde Aurore u Chrise dost a dost, ba dokonce až příliš: postupně zjišťuje, že objektem jeho vášně jsou vedle ní také mladí homosexuální prostituti, kteří z jeho náruče nevyjdou nedotčeni, vlastně nevyjdou vůbec. Velmi obratnou manipulací je Aurore postupně zavlečena do role spoluaktérky. Tvůrci se dost naivně snaží Chrisovými ústy vysvětlit, jaké vzrušení takové hry úchylovi přinášejí, dá se ovšem předpokládat, že oběti a jejich blízké to nejspíš nijak zvlášť nenadchne.
Krom výstrahy zazobaným americkým dceruškám a jiným naivním holčinám film postrádá jakékoli obecnější poselství, je ale solidně, vizuálně přitažlivě natočen, a pokud divák překousne perverzní téma a pár velmi drsných situací, může zkusit se na něj podívat. Lákadlem mohou být hezké erotické scény, v jedné je zobrazena erekce, což i v Evropě je u "seriózních" filmů nezvyklé (ne tak u této režisérské dvojice, viz Chroniques sexuelles d'une famille d'aujourd'hui). V diváckých recenzích najdeme pozoruhodnou charakteristiku Pierra Perriera, představitele hlavní postavy: "Není zvlášť uvěřitelný jako brutální sériový vrah, pravděpodobně by ale byl skvělý spoluvězeň, pokud trávíte život ve vězení."

Takové téma by jistě bylo možné uchopit mnohem zajímavěji. Nejvíc mě na celém filmu vadilo naprosto iracionální chování přítelkyně toho cvoka. Celou dobu se tvářila, jako že tahat mrtvoly po lese není sice úplně běžné, ale pořád tak nějak v normě. Nebo snad chtěli tvůrci naznačit, že magor byla i ona?

Po umělecké stránce nic objevného, ale zpracování neurazí. Vidět se to dá.

Dramatický snímek, ze kterého opravdu místy běhá mráz po zádech.