Recenzi napsal/a petr12
Skvěle obsazená bláznivá italská komedie plná humorných scén, které občas působí křečovitě, stejně jako postava Francesca, který osciluje mezi hetero svůdníkem a vykroucenou buznou.
Po úspěšném natočení gay porna se všichni zúčastnění domluvili na natočení jeho soft verze...tentokrát i s dialogy.
Tak se mi zdá, že se ze zajímavého nápadu stala tak trochu rutina na pokračování.
Pod rouškou "artového snímku" se skrývá prostá oslava posedlosti mnohých gayů mladým masem.
V tomto snímku fairy označuje nejen pohádkovou bytost (vílu), ale také trefně buzíčka.
"Konečně vyvinuli účinný lék na homosexualitu." :-)
Vstoupit do neznámých vod vyžaduje často notnou dávku odvahy. Někdy však stačí jen nakouknout a počkat, co se bude dál dít.
Řecké filmy jsou často pro typického diváka "hůře stravitelné" díky svému teatrálnímu zpracování. Xenia působí naštěstí více evropsky.
Ve skautském táboře se odehrával příběh o objevování další z mnoha podob lásky...Jenže se neodehrával ve skauském táboře, ale v nápravném zařízení pro mladistvé, kteří přišli do křížku se zákonem, přitom v něm vládl mírný, skoro až láskyplný režim. Chvílemi jsem jen nevěřícně sledoval, chvílemi fandil a bohužel často jsem postrádal v chování hlavních postav logiku.
Celluloid je přesně ten typ filmu, který dokáže vyvolat emoce. V mém případě převládaly ty negativní...Což někdy není na škodu.
Řemeslně velice dobře zpracovaný snímek, kterému ale bohužel chybí jiskra.
Velice vkusně a s noblesou natočený "hraný dokument" o curyšské gay oáze poloviny dvacátého století.
Film odehrávající se v exotickém prostředí o "lásce vnímané především čichem", na mě působil celkem rozporuplně, protože jsou meze, které by se neměly překračovat.
Ve své podstatě se jedná o zachycení divadelní hry objektivem televizní kamery.
Kalifornským sluncem zalitý příběh vyprávěný oblekem visícím na ramínku... :-)
Jak snadno lze zneužít lidské důveřivosti ve prospěch televizního průmyslu.
Pestrobarevná mozaika zasazená do ponurého papundeklu.
Nezávislý snímek s překvapivým koncem.
Edsa Woolworth přebrala po smrti matky roli "ochranné ruky" nad celou rodinou. Tak moc se starala o chod rodiny, že zapomněla na své štěstí. To se však změnilo návštěvou "postelového studia".
Příjemný "studentský projekt" na známé téma.
