Všechny recenze
Sice už více než 10 let staré, ale jisté věci se nemění. Aspoň ne všude. Možná se nad tím dnes pousměje více teenagerů, protože ti už to tak neřeší, ale určitě to pomůže někomu, kdo ty myšlenky honící se hlavou, má taky.
Pro mě moc hezký niterný korejský krátký film, kterému by jistě slušelo přeložení, nicméně angl. hardsuby byly tak titěrné a průsvitné, že jsem měl v mnohých pasážích problém, škoda. Možná jiný divák dílko zatratí za to, že příběh je mírně metaforický až absurdní, ale jsme vůbec schopni hodnotit, co za myšlenky, představy, vzpomínky či přání je ukryto z nezměrných hlubinách lidské duše? Herci to zahráli moc hezky, cítil jsem z toho ty emoce, co prostupují "ven" z nitra a nedávné minulosti, pomalé záběry moc vkusné a hodily se do celkového konceptu. Silný zážitek ...
Z prvního dílu v Atlantě jsme se nyní přesunuli do druhého nejgyovějšího města USA hned po San Franciscu - Wilton Manors v severní části miami-ské aglomerace na Floridě. Dokument se věnuje klubu Johnsons, nekuřáckému a "čistému", kde vládne speciální řád, seznamujeme se s majiteli a tanečníky, striptéry. Řada osudů, postřehů, člověk se nenudí a připadalo mi, že tady ta dvojka je o něco zajímavější, než jednička.
Když se vysloví Keňa, mnozí si vybavíme hlavně národní parky. Díky cestovnímu ruchu se snaží v zahraničí vytvářet obraz bezpečné země vhodné k navštívení. Pod povrchovým pozlátkem však trpí stejnými problémy jako jiné (nejen) africké země z kategorie "banánových republik". Dodržování lidských práv, nejen menšinových, je až někde na konci seznamu politických priorit. Nejen z příslušníků LGBT+ se proto stávají mnohdy nedobrovolní vyvrhelové i díky mohutného přičinění různých zástupců Boha na Zemi vykládajících si Písmo podle vlastních potřeb. Na rozdíl od podobných dokumentů mi bylo sympatické, že se Peter Murimi nesnažil diváky vyzvat k akci, ale jen...
Za me doporucuji ke shlednuti. Problematika sikany, oblibenosti zaku, coming outu v prostredi ceske skoly. Nesouhlasim s nekterymi recenzemi nize, ze je to tema ktere uz dnes nema smysl. Jako mohlo se to natocit o par let drive, ale vycpele nebo nahrazene novymi tematy to podle myho neni. Bavil jsem se o tomto serialu i s kamosem, ucitelem na stredni, a souhlasil s mym nazorem, ze neni pravda ze by to bylo prekonane tema a v dnesni dobe mladi gayove a lesby nemaji problem ... jen ho maji mensi nez za moji generace. Prvni asociace pri shlednuti je SKAM ......
Upozornění hned v úvodu! Pokud by tento seriál měl být Vaším prvním seznámením s asijskou BL tvorbou, vyhněte se mu obloukem! S největší pravděpodobností Vás totiž odradí od dalšího sledování. Příběh je plný oťukávání. Bylo vidět časté odbíhání do slepých uliček. Hlavní téma samotné je "nijaké". Měl jsem často pocit, že hrají humanoidi s lidským vzezření, ale zcela robotickým jednáním. Stačí, že asiaté samotní mají problém s vyjadřováním emocí a jsou svazováni dodržováním přísných pravidel při styku, možná i pohlavním, nedivil bych se.. Pokud se jedná o hudebním doprovodu, tak zněl jako z vystoupení dětí mateřské školky. Celkové zpracování...
Filipínský Gigolo 2014 patří do množiny těch slabších filmů (v Evropě by to byl asi propadák, nicméně musíme posuzovat v úhlu pohledu na zemi vzniku). Za nejhorší z možných považuji fakt, a za to tvůrci nemohou, že je tak příšerně prostříhán, že to rve uši i oči. Příběh hodně filipínský, kdy mladý hetero mladík prodává své tělo mužům i ženám, ale pátrá po své biologické matce a dojde i ke zločinu. Každopádně alespoň příjemní a pěkní herci a herečky a do odpadkového koše bych tento snímek za nejnižší hodnocení nehodil.
Nejnovější Alejandrův projekt natočený v Barceloně se nijak výrazně neliší zpracováním od jeho filmů předcházejících zde na GT uvedených. Příběh sice nastiňuje, jak bychom se třeba i mohli zachovat v případě zdrcení, neúspěchu, šoku, ale velká množina lidí by takovéto jednání nezvládla. Určité poselství ale v tom erotickém podtextu je a tento film řadím k těm lepším z režisérovy tvorby. Doporučuji pouze těm, kterým prostředek tvrdší erotiky nevadí při sdělení, co tím chtěli tvůrci říci.
Dle mého názoru to byl jeden z nejslabších korejských seriálů, co jsem kdy viděl. Už u první epizody mě zarazilo, zda to nebude nějaká tragikomediální fraška, kdy se stále nečekaně zjevoval zpoza stolů a židlí ten protivný rezavec a potom příšerný "zloděj-gangster" s plastelínou vytvarovanýma ušima a celková všeobecná topornost mě přivedly na myšlenku, zda se budu vůbec dívat dál. Příběh nic moc a zbytečně odbíhal mnohdy k vedlejším postavám, herectví průměrné, odříkané, a nějakou šťávu mezi postavami jsem tam necítil, tradiční "nepohodlné" rybí polibky s těly stojícími toporně od sebe a dodíval jsem se jen kvůli sympatickému zjevu hlavních...
Snímek zachycuje jednu z možných variant vyrovnávání se se ztrátou velmi blízké osoby. Zármutek je zde hlavním leitmotivem. Děj samotný je hodně nejednoznačný a lze si jej mylně vyložit. Oproti traileru zde totiž chybí další postavy. Až po přečtení originální synopse vše konečně do sebe zapadlo. Tato verze je o utápění se ve vzpomínkách, neochotě jít dál a hlavně...je to trochu reklama na pánské spodní prádlo. Jedna poznámka na konec. Který gay si vytetuje slovo Nicole na vnitřní stranu paže?
Naprosto něco jiného. Tři mladíci představující obrazně tři druhy sušenek, a to celé zabalené do krátkého BL muzikálu. Ani mi nevadilo, že zvuk se postupně mírně rozjížděl s obrazem i s titulky. Nápad bezvadný, písně se mi moc líbily, kluci herecky vypadali trošku neohrabaně, ale kdo má rád muzikály, tak ví, že je vždy upřednostněn zpěv na úkor "hry těla", která je více obrazná, jak skutečná. Dokonce se tvůrci strefili i do mého vkusu. Melounovou sušenku bych si asi také nekoupil, ale tu čokoládovou bych nejen koupil, ale hned i "snědl". A na konci až malá slzička v...
Docela jsem se těšil na způsob, jakým zapracují do děje netradiční námět. Zda po počátku sklouznou k osvědčeným postupům a nebo budou více odvážnější a půjdou do experimentu. Výsledek byl polovičatý. U postavy nerda se mi líbil převod sociálních vzorců do počítačové, pro něho srozumitelnější, mluvy. Trochu jsem se pral s faktem, že u osoby s očividnou poruchou autistického spektra došlo ke změně zažitých návyků, kterých by v reálném světě nebyl schopný. V případě oblíbeného kluka došlo typicky hned v počátku ke změně chování o 180 stupňů. Typově kluci odpovídali svým rolím a stereotypům. Jako kdyby se v reálu přitahovaly...
A teď jeden bizár z Íránu. Je to nadsázka "něčeho", co se nesmí v zemi natáčet a za otevřenu homosexualitu v běžném životě, sex mezi muži, hrozí až poprava (i takový dokument o popravě tady na GT máme). Je to sice tak opatrné, že muž svého "milence" max. pohladí po hlavě, ale na druhou stranu je to hlasitý výkřik tvůrců, který asi všichni chápeme. Navíc podtrženo dobrým nápadem i zpracováním.
Dávám vysokou známku. A Philemon Chambers, kterého jsem poprvé poznal ve zde uvedeném filmu Jako kůl v plotě, mě zase přesvědčil. Oba herci nemuseli až tak moc mluvit, a tu velkou hloubku duší poznamenaných životními osudy, jsem tam cítil.
Další filipínský snímek vracející se do období Marcosovy diktatury, během které probíhal ozbrojený konflikt mezi soudruhy a státními ozbrojenými složkami. Hlavní iniciátorkou - badatelkou je učitelka snažící se zjistit příčinu masakru týkajícího se částečně i ji samotné a něco z minulosti jejího otce, od kterého ji odřízla v dětství její matka, která i přes počáteční opodstatněné pochybnosti, nedokázala přijmout fakt, že její manžel miluje svého spolubojovníka. Postupným odkrýváním nových skutečností si děj udržel solidní napětí. Nechyběl punc opravdovosti i přes několik úsměvných pasáží, tak typických pro asijskou produkci. V součtu se jednalo o velice příjemný divácký zážitek.
Je potřeba bourat hradby mlčenlivosti a odvracení zraku. Mám však stále častěji pocit, že se je snaží tvůrci narušit se slovníkem v ruce. Ten je fajn při přednáškách. I v tomto případě byl spíše kontraproduktivní. Místy zbytečně detailní popis (vysvětlení) působil kontraproduktivně. Výsledek tak připomínal onu zmíněnou přednášku. Chápu záměr, ale...
Velmi dobrý italský film o tom, že je úplně jedno, kdo tvoří rodinu, problémy mají prakticky všichni stejné, o tom, že je úplně normální mít za rodiče jen chlapy. Film krásně vykresluje také pozici ženy, která dítě porodila, ale přitom matka není. Možné problémy syna s tím vším ve škole jsou spíše upozaděně, a je to tak dobře, protože film, který chce upozornit na mnoho věcí, nedopadne dobře. Je dobře, že se takové filmy točí už jen proto, že více upozorní na legislativní otázky s tímto tématem. A také samozřejmě, aby ukázaly, že rodina v dnešní době není to samé...
Přidat "pouhému" prodávání vlastního těla i umělecký rozměr mi přišlo zpočátku zajímavé. I zvolená forma divadelního zpracování mě oslovila. Filmu však chyběly další rozměry - opravdovost a hlavně oduševnělost. Výsledek byl příliš "Světácky" a hodně plochý.
U Japonců si vždy cením toho, že jdou do všeho naplno. Tak je tomu i u tohoto projektu, kdy herci i ty "pusinky" zahrají tak, jak mají být a nejsou rybí či kamenné, jak jsme zvyklí mnohdy v Thajsku, Filipínách, někdy i v Koreji. Je to drama ze života, kdy se ti muži podvádí navzájem, jsou krutí, prolhaní a pak si hrají na ublížené oběti, herecké výkony výborné. U zvuku jsem nenašel nic, co by mě přimělo hodnotit jej jako podprůměrný, ve zpracování mi vadil poslední dlouhý "roztřepaný" závěr na "zklamaného" Shina, i když to zřejmě tak tvůrci chtěli. V...
Vztahové drama snažící se definovat partnerský trojúhelník pouze dvěma vrcholy místo třemi. Ke konci nedochází ke spojení, nalezení konsenzu, ale rozložení na jednotlivé úsečky.
