Oxygen (2020)

Opět super hudba, Thajci tohle umí. Úvodní písničku My Oxygen nazpíval Supanut, představitel jednoho z hlavních hrdinů. I druhá píseň stojí za to, bohužel jsem nedohledala ekvivalent v angličtině, ale nahráli ji Gavin D. a F. Hero. Mimochodem, Gavin D. se podílel na soundtrecích i z jiných sérií, např. složil "One to ten" - hlavní cover Lovely Writer.
Příběh se rozvíjí dost pomalu, hlavní hrdinové jsou nicméně roztomilí a dobře koukatelní. Celý příběh je až příliš prodchlý nevinností, přesahující do nereálnosti, což mne nakonec i lehce zklamalo hlavně u druhé dvojice. Scénář má nějaké nepřesnosti.

Herdek filek. To zasejc byl doják. Krásný příběh.

Delší thajský seriál o strastech s láskou mezi mladíky z několika fakult univerzity v Bangkoku je dle mě víceméně povedený, pokud mám na paměti, že se tvůrci drželi knižní, poněkud pohádkové předlohy a že vyjadřuje nekrásnější cit na světě bez ohledu na sexuální orientaci. Proto ode mě hodnocení takové, jaké je.

Místo pochval zde podtrhnu pár mých postřehů, které ale znatelně neovlivnily mé hodnocení. Zase vyskoškolské prostředí. Jedna z hlavních postav Solo (hraje ji dvacetisedmiletý thajský zpěvák a herec Supanut) jezdí ve fáru, které je pouhým snem i tvůrců samotných. Duo Solo-Gui dlouhou dobu hrají, jako kdyby byli náměsíční, chápu, že to tak mělo být a ne, že je to vada jejich herectví. Vadila mi ale celková upjatost. Druhé duo Kao-Phuri si vlastně nedalo po hodinách sledování ani pusinku, ale jen čelíčko na čelíčko, o nějakých intimnostech studentů, kterým už je dávno přes dvacet, nebylo ani vidu, ani slechu. Nepotřebuji to vidět, ale celkově to tak vyznělo.