Všechny recenze
Jedovato pozitívna a až príliš didaktická miniséria o tom, "ako by to malo byť", ako by sa mali ľudia k sebe správať - s ohľadom na ich odlišnosti (obzvlášť sexuálne). Pre fanúšikov anime znalých prinajmenšom najznámejšieho Tagameho komiksu - pravdepodobne povinná jazda. Pre bežného európskeho gay diváka trochu staromódna "vysvetľovačka". Kým manga predstavuje statické výrezy/obrazy zo situácií, ktoré ako skratky svižne odsýpajú, vo filme ktorý plynie v čase treba vyplniť medzery medzi nimi, poprepájať ich - a tu už zdá sa púhe "zahranie komiksu" nestačí. Dokonca pôsobí trochu gýčovo, umelo, nasilu. Na druhej...
Tor Iben ma zaujímavý "štýl", kde sa snúbi čosi ako prísľub talentu a umelecká ambícia s do očí bijúcim amatérizmom a únavnosťou. Je tu zaujímavá a provokatívna téma ale aj výsledok ktorý sa z istých pohľadov javí ako nedotiahnutý. Zasa. :) Spôsob akým sa tematiky v Roku Tigra chytá mi veľmi silno pripomenul portugalskú bizarnosť O Fantasma. Verím, že jedným z validných umeleckých postupov je priviesť niektoré naše podivné vzorce správania až do surreálneho extrému ktorý z bežného života skoro vôbec nepoznáme (zoberme si len operu), aby tak viac vynikla ich vnútorná povaha, absurdná kvalita. Voyeurizmus...
Na jednej strane je možno film unikátny uchopením témy, časom a miestom svojho vzniku, no ako filmový útvar sa rozpadá kdesi medzi poetickým "štýlom" sovietskych umeleckých filmov (Paradžanov? Tarkovsi?) a dokumentárnou sondou do života vojakov. I sám režisér priznal, že je to "zlý" film. No beztak rozčeril hladinu po tom, čo musel byť z krajiny prepašovaný von. Vznikol ako možno vtedy ešte trúfalá kritika pomerov/pocitov v sovietskej armáde pár mesiacov pred koncom komunizmu v ZSSR. Ako smutný portrét neúprosného a dehumanizovaného sveta, kde sa mladíci stávajú súčasťou masy, donekonečna perpetuujú model šikany bažantov mazákmi - je...
Díky, že filmeček není třeba překládat... ...ale co s ním, když 3 minuty zachycuje zpomalené poskakování party mladých a další 3 minuty, jak se válej po lese a dva z nich se sem tam o sebe otřou? Nebo se vlastně otírá, či snad vtírá jen jeden? Vyjdu z toho, že mi při koukání nebylo nepříjemně (navzdory tomu druhému, už zprofanovanému slovesu). .
Rozjímavý, typický festivalový snímok, pomerne náročný na strávenie. Čiernobiely vizuál navodzuje zaujímavú estetiku, čo pasuje najmä na rozľahlú deltu rieky Paraná porastenú rákosím - no žeby celkovo filmu pridal na "umeleckej kvalite" - neviem. Už beztak bol dej pozvoľne plynúci, nálada akosi dusivá a ponurá (č/b to len zvýraznilo), sympatie či identifikácia s postavami ambivalentná. Zafungovalo to skôr ako dokument portrétujúci každodenný osobný i sociálny život v roztrúsenej a zároveň uzavretej komunite obyvateľov delty, ktorú prepája pravidelný lodný autobus (El León), futbal a možno aj niektorými pestovaná nevraživosť k prišelcom. Postavy sú akosi stratené či zakliate...
Vybydlenosti prostředí, ve kterém se natáčelo, odpovídal i vyprázdněný děj s minimální užitnou hodnotou. Vše dokonale korunovala kamera, která jakoby místy kopírovala moji nevěřícně se kroutící hlavu.
Trailer k filmu mě navnadil na nejvyšší míru očekávání. Přesto, že příběh je dosti hluboký, celkové vyznění snímku na mě zapůsobilo o trošku méně, možná i kvůli mírné roztěkanosti zpracování. Oba herci postav v mladém věku byli moc sympatičtí a herecky na mě zapůsobil Edward Chen (A-han), kterému jsem nejvíce vše věřil. Ve svém mladém věku žil A-han v taiwanské temné době homosexuálů, přesto bojoval za své vlastní city a stal se jedním z těch, kteří proto přišli o své vlastní štěstí, a to si na tomto filmu cením nejvíce. Nutno ale říci, že Taiwan za tu dobu udělal velký...
Jak vysoká může být pravděpodobnost, že narazíte na někoho se stejnou oblibou v chůzi po vodící čáře? Jedná se rozhodně o originální způsob jakým oba hrdinové začali spolu komunikovat. Následoval sled klasických události vrcholící nádhernou polární září.
Stačily první dva díly a rodinu Crawleyových spolu s jejich služebnictvem jsem si zamiloval. Dojemně čistý vztah služebné Anny a komorníka Batese, privilegovaná Mary a Matthew, jejichž osudy se protínají a zase rozchází, přesto však plynou stále vedle sebe. Samostatnou kapitolou je pak homosexuální lokaj Thomas – jedna z nejzápornějších gay postav, jaké jsem kdy viděl. (1. série 95 %, míra gay obsahu 5 %, 2. série 85 %, míra gay obsahu 0 %) Ve třetí sérii se až moc tlačí na pilu a hned dvě z hlavních postav umírají. Gay linka tu konečně dostává...
Výborné titulky od Škaredého Kačátka týmu zvýrazňují tento výborný seriál. Příběh jednoduchý, jak se z nepřátel stanou milenci. Výběr herců se povedl na jedničku, na to, že je Zhou Shu Yi nováček, klobouk dolu, Sam je velmi pohledný s krásnou mimikou, oba předvedli dobrou práci. Hudba klasicky neruší, jen podtrhuje atmosféru. Vedlejší postavy dávají příběhu většinou komediální ráz. Ochutnávka na další díly......, jsem zvědav, kam se to posune.
Komerční brak, milostná romance plná přeslazených úsměvů a sladkobolného fňukání, sterilní a asexuální. A nic na tom nezmění ani to, že "tvůrci" za jednoho z hrdinů zvolili praktikujícího muslima, protože téma náboženského vyznání se příběhem line jako nablýskaná reklama na prací prášek.
Jak píše Susannah na jejich stránkách, abychom se nezapoměli podívat na úplný konec za závěrečnými titulky v posledním šestém dílu a také já nadávám a doufám, že druhá série bude rovněž tak dobrá. Zaujal mě v jedné ze dvou hlavních postav zajímavým fyzičnem i herectvím japonský zpěvák Yu Teng Yang (známý též pod jednoduchou zkratkou YU) v roli Zhou Shu Yi, přitom je to jeho herecký debut.
Wow, byl by hřích toto nevidět. Hned první díl patří k tomu nejlepšímu. Srší z něj bezstarostnost a volnost. A dál... smyčka se utahuje a sranda končí. Je zajímavé jak začnou být lidé extrémně upřímní a opravdoví, až když cítí svůj konec. AIDS je svině, ale co, nás se netýká a jim to přejme, tak zavřeme oči. Kdyby se to řešilo hned jako problém všech, možná by to jinak dopadlo. Nepřipomíná vám to něco?? Něco co se děje teď???? Jsme nepoučitelní??? Akorát tenkrát to byly kondomy, dneska jsou to roušky.
Dle mě jeden z nejlepších thajských BL seriálů roku 2020. Kvarteto hlavních hrdinů v civilním věku 28,25,22 a 20 let s pečlivě načesanými afinkami rozehrálo pod vedením tvůrců partii, která není zcela běžným formátem tohoto druhu seriálů. Tutor se svou dívčí tvářičkou a s některými úsměvy jak měsíček na hnoji (v dobrém), nakažlivě přitažlivý Fighter, dlouhán Saifah a maličký Zon. Já bych doplnil - pro mě byl moc sympatický Day (dal jsem ho do Obrázků, je druhý seshora). Škola byla hodně potlačena v prvních dílech a v druhé fázi vymizela, do popředí se protlačila větší erotičnost v závěrečných dílech, diváci...
Už jsem psal, že asijské filmy a seriály moc nemusím. Ale tento seriál mě po TharnType serial opět dostal. Nějak jsem se zhlídnul v thajských klucích. Zon, Tutor i Fighter jsou krásní kluci, obzvlášť tedy Fighter. Jako plus dávám i to, že muzika v těchto dvou seriálech není to úporné asijské kvílení. Děj sice směřuje k dobrému konci, ale to romantickým dušičkám udělá dobře. Pro doboru pohodu jako dělané.
Ano, taková blbinka, ale asi si ji zapamatuji, protože kromě ní mě herecky oslovil Nathan Mohebbi svěžím výkonem. Navíc jej známe, neboť zde na GT hraje i v jiném kraťasu - brandenblinnském Truth or Dare.
Ano, intimita má různé stupně vnímání a několik levelů sblížení. Známý Ben Baur alias Taylor o tom "vypráví" svůj mikro příběh a sekunduje mu v něm sympatický Daniel K. Isaak(Chris). Co vše může být námětem krátkého filmu ...
Low cost, který ze začátku působil docela solidně a ne moc levně. Velice brzy však jakoby došly nejen peníze, ale i nápady. Děj se přesunul z kanceláří do skromně zařízeného bytu. Některé, převážně akčnější, scény se jen naznačily. Stopáž nahnali mnoha, často zbytečnými flashbacky. Naštěstí roztřesenou kárku celkem úspěšně dotáhli do cíle oba hlavní protagonisté.
I kdyby nebyla zasmušilá romance tak dobře natočená a zahraná, dal bych co nejvíc bodů za úžasného mimoně Wolfa (Keizer). .
Střet dvou odlišných světů šoubyznysu a gastronomie naskýtá ohromný prostor pro nejrůznější zápletky. Hwang Da Seul však vzala opratě pevně do rukou a udržovala své koně v přesně vytyčeném koridoru. Občas jim dala nějaký pamlsek pro povzbuzení. Někdy jela po nerovném povrchu, aby nakonec dovezla svůj povoz zdárně do cíle.
