Všechny recenze
Zpočátku jasně čitelný a předvídatelný děj, snad kvůli vybočení ze zajetých kolejí, mění směr a vrcholí v zastávce "jsem k dispozici všem zájemcům".
Poměrně nevyvážená kolekce krátkých filmů. Nejvíce mě oslovil snímek Netuno (80%) a Just Past Noon on a Tuesday (80%). Oba udržely mou pozornost, když už ne přímo dějem, tak otevřenou nahotou či sympatickým obsazením, na které se dobře dívalo. La tempête (40%) a La tapette (40%) mají stejného režiséra a pro mě i podobný výsledek. Navíc si režisér dovolil v obou snímcích použít stejný dialog. P.D (20%) mě zcela minulo.
S ubíhajícím časem a přibývajícími vzletnými frázemi mi došlo, že děj zasazený do zajímavých pařížských kulis nenabízí žádnou nosnou myšlenku. Zkrátka jen plyne, za doprovodu klasické hudby, lapený v minulosti. Jednoduše další konverzační snímek o všem a zároveň ničem.
I bez vyhrocených scén se dá naštěstí natočit snímek pojednávající o problematice AIDS.
Že je film jiný, pojatý netradičním autorovým úhlem pohledu, zjistí každý, kdo se podívá. Mě ale tato "originalita bez ladu a skladu" moc nezaujala včetně mnohých "erotických" scén, a proto nemohu dát vyšší hodnocení, snad časem, až se na snímek podívám znovu ...
Další z mnoha tak tak průměrných filmů, jednotlivé scény působí amatérsky, odříkaně, neohrabaně. Snad jen ten černoušek byl více uvěřitelný ...
Po všech stránkách slabší kraťas, který snad "spíše doporučuji" už jen kvůli té osvětě, tématu (co si budeme povídat, je to stále AKTUÁLNÍ) a fajn katalánskému letovisku Sitges. "Model" Paul jako typický Španěl moc nevypadal, líbal jako ryba a hlavně mě dorazil úsek fáze zamilovanosti obou Španělů "zdařile" doplněný thajskou ukňouranou písničkou ...
I když tento krátký film má jistě v mnohých ohledech solidní kvalitu, neoslovil mě tak, jak bych očekával, vše na mě působilo prvoplánově, jednodušše, neosobně (snad kromě matky ...).
Možná off topic - vím, že Čína je dnes zemí neomezených možností, ale zaujaly mne exteriéry a interiéry, kde byl film natáčen - nevím, zda to byla přímo Čína - obzvláště třeba nemocnice - netuším, pro jakou bohatou klientelu ty nemocnice byly, ale takovou nemocnici jsem v Čechách neviděl :-)
Tak to dopadne, když obsah zvítězí o několik řádů nad formou.
Roztomilá komedie, kde umře snad jen jediný brouk, ženské působí jak z filmu Adéle ještě nevečeřela, kluci jsou přímo k sežrání a jejich lásku jim těžko bude někdo nepřát. Jde sice o typ filmu "lepší školní cvičení", ale vtipné scénky a celkově pozitivní atmosféra je v dnešní době a proti filmům tvrdě reálným takové milé pohlazení.
Zájem hraničící s obtěžováním očividně nezapůsobil. Že by byl objekt zájmu opravdu heterosexuál?
Rychlá jízda s několika vtipnými momenty.
Kromě známé homofobie jsem si díky tomuto osvětovému snímku rozšířil slovní zásobu o bifobii a transfobii.
Kdyby snímek vznikl v zemi se zavedenou LGBT produkcí, vytkl bych mu mnoho nedostatků v čele s topornými hereckými výkony připomínajícími "mluvící hlavy". Jelikož se jedná o prvního laoského zástupce, budu shovívavý.
Nadšení z natáčení přehrávající ženské části ochotnického spolku vyvažují kluci snažící se o reálnější pojetí svých postav. Sice se jedná o tuctovou produkci, ale jedno nelze filmu upřít - pozitivní energii.
Oceňuju hlavně scénář, krásný příběh a jeho konec. Dojem bohužel trochu kazí slabší technické zpracování. Přetočit to někdo, kdo to fakt umí, včetně o malinko lepších herců (i když tito vůbec nebyli špatní) nemělo by to chybu.
Sice chápu, že Kolibřík v podání Jonase Naye má působit jako agent z omylu, ale s jeho postavou jsem se nedovedl nějak ztotožnit. Vedle něho o řád vyčnívaly především "100% bitch" Maria Schrader a pro mě příjemné překvapení - Lavinia Wilson. Děj sice popisuje geopolitické události, ale jen na pozadí, hlavní jsou osobní příběhy a vylíčení NDR jako země lačnící po tvrdé západní měně. Děj je opět tak trochu naivní. James Bond na Východní způsob. Bez všemožných vychytávek, ovšem s Rumburakovým pláštěm.
Originální mexický kraťas, který rozšířil mé obzory ohledně této tradice, pro mě nadprůměrný a dobře koukatelný.
