Všechny recenze
Jednoduše nádherné a dechberoucí!!
Kraťasu dominují vynikající herecké výkony Aleny Mihulové a Antonína Procházky a jako bonus je tu malebná krajina Českého ráje s hradem Houska. Oba mladí lidé se rozhodně nemají nemají za co stydět, v jejich případě se lze na co koukat a mají můj obdiv. Samotný konec malinko šustí papírem a hudba byla na komorní příběh poněkud mimo, ale i tak mě snímek potěšil, byť na Furianta od Ondřeje Hudečka se nechytá. Přesto je v kraťasu O otci cosi sympatického a lidského. Určitě by to chtělo celovečerní verzi s rozšířenými charaktery postav, je v tom vidět dost velký potenciál.
I když švýcarská kinematografie nepatří mezi evropské filmařské lídry a přesto, že ji mám rád, nad některými nedostatky zkrátka přivřít oko nemůžu, notabene pokud ještě režisér má na kontě už filmů několik. Největší slabina tohoto dílka jsou herecké výkony, které jsou sotva průměrné, ne-li přímo podprůměrné. A to sekvencí, které přímo vybízely k rozehrání hereckého koncertu, bylo požehnaně. Chyběl mi taktéž hudební podkres, bez kterého na mě film působil hluše. V neposlední řadě se mi vnucovalo nutkání, že to měla být jakási švýcarská odpověď na německý "Volný pád" - bohužel, tato "odpověď" se ztratila v překladu. Švýcarům zkrátka...
Díky neustálému tlačení na pilu výsledek působí docela křečovitě.
Citlivý pohled na probuzenou sexualitu malého dítěte. Vzhledem k objektu chlapcova zájmu se ani není co divit...
U každého filmu se snažím rozepsat a zdůvodnit, proč hodnotím tak a ne jinak. Tady opravdu stačí jedno slovo předchozího recenzenta, a proto budu "opisovat": NÁDHERNÉ
Nádherné
Připadalo mi to jako nějaká dobře "odmakaná" herecká etuda studentů umělecké či herecké školy. Ta lehká nadsázka pronikla i na mě, na diváka a musím říci, že jsem ze sledování měl svěží pocit tak, jako samotní aktéři ...
Snímek poskládaný z několika málo opakujících se motivů se snaží navodit napětí i díky odpovídajícímu hudebnímu podkresu. Výsledek je ale dost plochý a nudný.
Filmy tohoto ražení mám nejraději, líbí se mi do jaké hloubky lidské duše je možno nahlédnout díky kameře, režii a nejvíce díky hereckým výkonům. Můžeme asi jen tušit co se odehrávalo v mysli Tomase či Anat, ale moje empatie si jejich výkony opravdu neskutečně užila. Říkám tomu vždy emoční supernova, když objevím film jako je tento a vím, že se k němu budu ráda vracet.
V průběhu tohoto krátkého filmu jsem si říkal, že bych chtěl být také takovým "zkoušejícím" a také, proč kameraman neumí scénu, kdy jsou ti dva u sebe ani správně zaostřit a dle mě to nebyl záměr. No, přes veškerou snahu když film neuvidíte, o moc nepřijdete.
The Times They Are a-Changin'... Před dvaceti lety bychom asi byli rádi, kdyby gay téma zapadlo do běžné filmové produkce tak přirozeně. Před pěti lety, kdy vznikl tenhle film, už bychom asi pociťovali právo to a ono odmítnout. Nichts mehr wie vorher si o odmítnutí vysloveně říká, nejen kvůli bulvárně dryjáčnickému pojetí, hlavně ale proto, že v něm homosexualita a pedofilie pro laické publikum opět splývají: homosexuál je ten, kdo je "na chlapečky". Příběh o tom, jakou katastrofou je pro rodinu i pro její jednotlivé členy falešné obvinění syna z pedofilního zločinu, není ničím nový. Při citlivém...
Vůbec se nestydím dát čistou desítku. Příběh mě naprosto dostal, a protože žádné z ostatních hodnotících kritérií nezaostávalo, nechci hodnotit jinak. Ano, každý se na film dívá svýma očima a pochopím i ty, kteří se ve filmu budou pitvat a hledat kdejakou kravinu. A proto jsme každý originál a někomu se líbí bílá, někomu černá. Niterné, hluboké, syrové i jemné zároveň. Vůbec mi nevadilo, že zřejmě kvůli času byl vztah Thomase a Orena prokreslen jen zrychleně. A pracovitost a hluboké duševno postavy Thomase, vůně máslových sušenek a přesvědčivost Sarah Adler...
Je příjemné zjistit, že stále existují lidé, kteří umí věrohodně odvyprávět obyčejný lidský příběh svým divákům.
Korejci se rádi vyžívají v různých grafických prvcích, které přidávají do obrazu. Ty působí často směšně (pro našince) a bohužel i rušivě.
Film mě překvapil v tom dobrém slova smyslu, i když nejsem příznivcem neustálého přeskakování a prolínání mezi dobou současnou a minulou, ale zde na tomto byl celý snímek vystavěn. Slušné herecké výkony a hudba, jen se shoduji na tom, že mi trošku chybělo hlubší vykreslení postavy Marvina, kterého v dospělém věku hrál Finnegan Oldfield, doporučuji.
Atraktivní prostředí fotbalových soutěží je pro film o homofobii ve sportu výborným rámcem, není ostatně použito poprvé. Zde nahlížíme detailněji také do zázemí klubu, do myšlení a jednání sportovních funkcionářů, trenérů, agentů, sponzorů. A také do vztahů mezi hráči, vztahů silně konkurenčních, kde za fasádou soudržného týmu nepanuje žádná idyla, protože u vyšších soutěží se už bojuje o velmi zajímavou a výnosnou kariéru. Jisté je, že zvláště u sportů, kde fyzický výkon je předpokladem úspěchu, se machovství a homofobie budou "odnaučovat" zdlouhavě. Bude-li ovšem politická korektnost tlačit na pilu příliš, vyvolá protireakci, jak už můžeme...
Silný, pravdivý, věrohodný příběh dvou gayů-profifotbalistů. Ani v liberálním západním světě nemají gayové pokaždé na růžích ustláno, zvlášť když se jedná o dva výborné fotbalisty, z nichž jeden míří do nejvyšších sportovních pater. Jenže vrcholová kopaná a homosexualita, to pořád jaksi nejde dohromady. Co by to mu řekli výrazně maskulinní fanoušci? A co sponzoři? Výtečně prokreslené charaktery obou kluků, jednoho vyoutovaného, druhého úzkostně střežícího své tajemství. Navíc zahrané dvěma krásnými kluky. Ale film má i obecně platné přesahy, neboť se zamýšlí nad otázkou manipulace s jedincem a nad nutností obětí, které sportovci podstupují. A nemůže se zbavit dojmu (viz plakát...
Docela zajímavá podívaná.
