Všechny recenze
Překonejte počáteční pocit trapnosti ( když jsem čekala něco jiného) a užijete si kolotoč nechtěného jiskření prodchnutého krásnou melodií. Nenechte se odradit krátkou stopáží a hodně se zasmějete.
Felipe (Flávio Leimig) je opravdu skvostný brazilský sameček, Teo mi volejbalistu moc nepřipomínal. K tomu všemu bisexualita, která kvete i v Brazílii, tři vkusně vybrané brazilské písně a dojem je z tohoto delšího kraťasu přes jeho průměrnost vcelku dobrý ...
Zpočátku jsem hercům moc nevěřil, až teprve konec to celé trošku napravil. Ale jinak celý krátký film u mě jen průměr.
Stojí za zhlédnutí příběh mě doslova pohltil a dojal už ať se pracuje na překladu pro druhou serii
Je to třetí krátký film režiséra Jordi Núñeze zde na GT a musím říci, že zatím tématem mě oslovil nejméně. I když postava Edu byla spíše zamlklá, tak dle mě nejen v příběhu, ale i herecky dominovala Paula. Podruhé vidět film už nemusím.
Znáte kaleidoskop, který vytváří neopakovatelné obrazce? Stejně na mě působil tento snímek. Jako změť různých scén.
Pokud se spokojíte s vizuální stránkou, budete zcela spokojeni. Postavy i prostředí působí jako z nějakého lepšího lifestylového časopisu. Lu Feng je urostlý kluk, který se rozhodl ulovit křehkého chlapečka Xiao Chen...Ten působí zcela jako oživlá kreslená postavička. Nejen vzhledem, ale i chováním. Děj je na můj vkus příliš zhuštěný a potřeboval by naředit. Klidně i do seriálu. 100% romantika z prvního dílu se změnila v pokračování na psychohru. I přes mnohá klišé a nelogičnosti vše nakonec docela funguje.
Gýč, klišé, trapas.
Film na mě zapůsobil jen částečně. Styl spíše konverzační, zdálky mi někdy připadal, jakoby tvůrci byli ovlivněni filmem Weekend (II). Herecky slušné, ale zase naopak mi typově nesedl do role fotbalisty ten mladší z obou (heteráckého fotbalisty?). Určitě není snímek k zahození, ale ...
Krátký snímek, který je jen desetinkou celovečerní skládačky Rio, Eu Te Amo, režíroval Stephan Elliott, od kterého tady máme skvělý a vysoce hodnocený (k poměru počtu recenzí) celovečerní film Dobrodružství Priscilly, královny pouště, a to samo je už zárukou, že nemůže být toto dílko špatné. Jistě, nedosahuje úrovně Priscilly, ale to "něco" v něm je. Láska, cit, pouto, chvilkové poblouznění či desítkami jiných synonym pojmenované souznění dvou lidských duší je zde, alespoň pro mne, přehlušeno láskou a vztahem k městu tak krásnému (samozřejmě i drsnému), o to víc silnější, pokud mnozí z nás jsme jej...
Jo Weil pro mě navždy zůstane polovinou páru Chrolli ze seriálu Verbotene Liebe. Jde vidět, že je odkojený herectvím v "mýdlových operách", ve kterých není ani čas, ani prostor pro nějaké procítění rolí. V tomto případě měl navrch novic Pip Brignall, který celý pár táhl nahoru. Na režijní prvotinu Marka Wilshina se jedná o nadprůměrný snímek.
Těmto neumětelsky zpracovaným klišovitým obrázkům nejde uvěřit ani pozdrav. Nevím, jak se to říká ve Varšavě, ale bratia z Blavy by řekli: celé zlé!
Jonas se zpočátku jeví jako další z řady milostných příběhů o středoškolské lásce, která vzplála s příchodem nového studenta Nathana. Jenže...Záhy bezstarostnou atmosféru naruší pověstné neuchopitelné "něco", které kormidlem otočí o 180 stupňů k očekávání nevyhnutelné katastrofy, která se bohužel dostavila a tím i vysvětlila zlom v Jonasově chování.
Erotický seriál s minimálním dějem a amatérským zpracováním, ale na kluky se dá dívat.
Výborná televizní minisérie, kterou nešlo nedat na jeden zátah. Nesentimentální, nepřeslazené, s postavami, které rozhodně nejsou vykresleny černobíle. Za vypíchnutí stojí výkon Hugh Granta v pro něj nevšední roli. Scéna z posledního dílu, kdy spolu před vyřčením rozsudku, mluví Jeremy Thorpe, v podání Granta, se svým obhájcem, mi zůstane v hlavě opravdu dlouho.
Řemeslně poctivě zpracovaný snímek, který má pro mě jeden zásadní nedostatek. I když jsem pochopil časem jednání všech hlavních postav, nedokázal jsem se ani s jednou stranou bohužel ztotožnit.
Opět výborná věc, která by bez problému snesla velké plátno. Výborný scénář Russella T. Daviese (Doctor Who, Queer As Folk) dává velkou příležitost Hughu Grantovi a Benu Whishawovi, kteří jsou ve svých rolích naprosto přesní. Režie Stephena Frearse je bez debat absolutně suverénní a pečlivá výprava působí dojmem, jako kdyby tvůrci vynalezli stroj času a přímo nás vtáhli do Británie 60. a 70. let. Ohromný divácký zážitek.
Středobodem celého seriálu je neřízená střela a vztahy nepolíbený Haruta, kterého budete buď milovat a nebo už od začátku nesnášet.
Sice thajské snímky působí, jako by je měl na starost jeden realizační tým, ale mě tento rukopis zcela vyhovuje, pokud si chci u sledování odpočinout.
