No se lo digas a nadie / Dont Tell Anyone (1998)

Film na českého diváka nejspíš ihned zapůsobí jako z jiných časů a z jiných končin. A opravdu, je dnes 20 let starý a děj je umístěn do Peru. Chlapec z horních vrstev tamní společnosti od malička cítí svou jinakost, dvoukolejná machovská i náboženská výchova navíc pokazí skoro vše, co pokazit lze. Neporozumění kamarádů a kamarádek, odchod z domova, neúspěšné studium, drogy, odchod do USA, opět drogy a pokus o dráhu prostituta. Pak ale přichází deus ex machina a "vše je zachráněno". Vítězí nejen společnost, ale s ní docela šikovně i příroda - skoro, jako bychom nebyli v Peru, ale v Čechách. Zbývá otázka, co si o téma, které tak šikovně otevřel, sám autor vlastně myslí, když ho zakončil právě takto.

Hezky udělaný film, jemuž není moc co vytknout ani nad čím moc jásat, příjemný představitel hlavní role. Zpracováno podle literární předlohy, o níž diváci na IMDB píší, že je věrohodnější, než film.

Santiago Magill, přitažlivý peruánský herec, mě provedl celým, někdy skoro až depresivním filmem, a můžu říct, že už jsem se na něj díval znovu...velmi dobrý film, zajímavý časový úsek života hlavního hrdiny...

Již od útlého dětství v sobě Joaquín potlačoval "zakázané touhy". Uvědomoval si, že ho přitahují spíše chlapci než děvčata. Doma byl také pod tlakem. Otec ho učil lovit, zatímco matka mu vštěpovala "lásku k Bohu". Proto se rozhodl řešit situaci po svém. Začal šňupat kokain.