Všechny recenze
Potká se nemožný scénář se skupinou herců ochotnického divadla, celých nadšených z toho, jak na sebe filmem o "aktuální problematice" (rok 2001) strhnou pozornost. Přitovaryší se k nim neschopný režisér. Byl to opravdu porod a světlo světa spatřil snímek nemálo bizarní.
Tento dokument je trochu rozpačitý, ale zároveň veľmi vzácny, pretože je to jeden z mála filmov o Radical Faeries (Radikálne víly) ktoré človek voľne nájde na internete. Dokument sa veľmi vlažným spôsobom snaží načrtnúť čo Radical Faeries sú pre jednotlivých účastníkov stretnutí, kombinuje magické-rozprávkové elementy s ilustráciou príspevkov od spovedaných rozprávačov. Napriek bizarnosti je veľmi blízko realite. Ako jeden z niekoľkoročných členov dodám, že animovaná forma bola zvolená kvôli pravidlám stretnutí - záznamy z nich zostávajú len medzi účastníkmi (pokiaľ sa nedôjde k inému konsenzu). Víly často neposkytujú žiadne kontakty, pretože s účasťou nemajú problém (skôr prebytok) a veria že...
Prostý příběh, takový trochu cukrkandl, ale zasazen do hezkých reálií. Tyto lehce předvídatelné příběhy mívají však jedno kouzlo, na které si obvykle musíme počkat do závěru: jak nechají tvůrci příběh vyznít? To už taková samozřejmost nebývá. Tady to však dopadne dobře a zas je nám na světě o trochu líp. Ostatně... proč se chvíli nezasnít a k tomu mít v puse lízátko?
Dějovou šedost o "návratu ztraceného syna" naštěstí vyváží vizuální pastva pro oči.
Sakra, kde se tady dávají záporné body? Tahle věc mě uráží!!! Je to něco tak hrozného, že mi to ani nepřijde směšné. Mám docela rád béčkové filmy. Romantické slaďáky sice většinou nehodnotím vysoko, ale klidně se na ně podívám. Tohle je ale toxický odpad! Nedotýkejte se toho, mohli byste onemocnět...
Neoriginální, pohodové, těžce americké a kýč až na půdu, ale celkově koukatelné.
Osmidílný seriál o testování síly sourozeneckých, mileneckých a přátelských vztahů, které mnohdy nebyly tak silné, jak na první pohled působily.
Mno, klidně připustím existenci trojky. Klidně připustím i smrtelnou chorobu. Ale tvůrci se zcela evidentně nemohli setkat ani s jedním z toho. Pojíždět po venkově a u každého patníku se umělecky vykusovat, zatímco má být jeden z protagonistů zesláblý chorobou? Kuš... co vypadalo uměleji nevím. Takhle určitě nevypadá ani láska ani odcházení.
Pomalý, křehký, melancholický příběh. Chvílemi trochu moc sladkobolný, ale rád jsem to autorům odpustil. Překážela mi tam ta nemocniční linie - přišlo mi, že tam je uměle naroubovaná. Ale líbili se mi herci - nebyla to přehlídka hezounků ani karikatur. Z mého pohledu to pravdivé na tomhle filmu je, že se všichni chovají docela umírněně (a když už ukápne slza, je to na místě, kde je uvěřitelná).
Přeslazená pohádka pro mladé americké gaye. Nutno však ocenit výběr herců, kteří nejsou karikaturou gayů. Kdo má rád muzikály, ocení nejspíš hudební stránku filmu.
Ve chvíli, kdy překousnete fakt, že se jedná o milostný příběh dvou bratrů, překousnete ne tak extra příběh s velkým dějovým skokem, pak vás čeká přijemná podívaná.
Nevážně o vážných věcech...Lehce potrhlý snímek o přátelství až za hrob.
Silný film, který vyvolá silné emoce u těch, jichž se jeho motivy mohou osobně dotýkat. I po opakovaném shlédnutí však zůstává zřejmá nemalá řemeslná kvalita filmu: dobří herci, přesvědčivý a relativně dobře postavený příběh, solidní (byť nijak mimořádná) kamera a střih. Upozornit je třeba na po mém soudu zcela mimořádný herecký výkon Catherine Jacob (ve filmu vystupuje svým jménem) v roli profesorky matematiky. Také dva hlavní hrdinové, mladí herci Bérenger Anceaux a Jules Houplain hráli úctyhodným způsobem a jistě o nich neslyšíme naposledy. Kolega níže vyslovil údiv nad tím, že lékař může mít "tak zastaralé názory". Samozřejmě může, vysokoškolský...
Hranice mezi tzv. uměleckým filmem a totálním bullshitem je někdy velmi tenká. Věřím, že pro někoho je to ten první případ, pro mě spíš ten druhý. Pěkná krajina, dobře vybraná hudba, ale to je asi tak všechno. Kdyby bylo aspoň "na co koukat"... Ale takhle je to ztráta času.
Tak toto veledílo trumflo i tetu Kateřinu s její nepřekonatelným eposem O květince Martě. Místy mi přišlo, že herci i hrají. Technicky to taky nebylo zpracováno tak hrozně. Ale scénář i režie kladli nepřekonatelný odpor, a tak se výsledek se záměrem dramaticky rozvedli (o zpěvu raději pomlčím). Vylezla z toho červená knihovna k nedělnímu čaji.
Spíše doporučuji. Drsný příběh, ale zpočátku lehce bez napětí nebo vtáhnutí do děje. Nejsilnějších bylo posledních 30 minut
Big lips, big muscles a big b..ch - na těchto třech vratkých pilířich stojí tento snímek, který má zřejmě působit artovým dojmem, výsledek ale spíše připomíná soft porno a to nejen díky výběru hlavních protagonistů.
Růžová knihovna z pera Rosamunda Pilchera... Kluci to tu ztrhali, ale je to prostě slaďák, jak má být - děj je nenáročný, herci jsou pohlední, postavy jsou jednoduché a dobré, zlo bylo překonáno vřelými srdci a rodinnou podporou, štěstí si našlo cestu k životům hlavních protagonistů, happy end se dostavil. Je to spíš pro Němce milující kýč, ale (pokud u toho nebude přemýšlet) i Čech jistě bude držet palce našemu nadějnému párečku a na konci zamáčkne. Otázka je, co zamáčkne - slzy se nedostaví. Ale jo, je to nenáročná romance, tak to chlapcům přejme :o)
Na prostoru pouhých 14 minut se podařilo autorům postavit výrazově úsporný a vnitřně dramatický snímek. Hrdina příběhu Rémy se kvůli kamarádům a rodičům pokouší chodit se spolužačkou Yarou, ačkoli dobře tuší, že je gay. Nečekaný příchod vyoutovaného spolužáka Nikolaje na domácí párty i nečekané děsivé požadavky dívky na společnou noc uvedou vše do pohybu. Konec příběhu zůstává otevřený, hrdina však získává jasno ohledně svých citů a přijímá je. Velmi dobré herecké výkony, výborná kamera a střih.
Jednoduchý, trochu rozvleklý film. Příjemné k žehlení nebo (v mém případě) ke zpracování daní... Neočekával jsem nic moc, a tak jsem nebyl zklamaný. Film mě neuchvátil, ale také mě neznechutil ani neodradil. Bezvadně sedí Václavova recenze. Dívala se na to i dcera a celou dobu u toho vydržela - to je znak toho, že je to snesitelné. Ale také u toho celou dobu smskovala - to je znak toho, že to není dostatečně cool. Jediné otázky, které následně vznesla, se týkaly toho, zda ti pracovníci "nápravného" zařízení musí splňovat nějaké vzdělání a mít nějakou kvalifikaci, protože: "když...



