Všechny recenze

Gay postava v kmenovém obsazení a od 2. řady se ví, že další je bisexuální. Kupodivu si ale nemyslím, že míra gay obsahu 40% je příliš, zatímco u Shameless je 20% tak akorát. Možná proto, že druhý jmenovaný sleduje spodinu, tak si umím představit, že heteráky gay téma neiritovalo tolik jako v případě vymydlených vysokoškoláků, z nichž jeden už stačil chytit i AIDS, s výhledem nejméně na střední třídu. I mně byl kriminálník Mickey sympatičtější než budoucí právník Connor (J. Falahee), přitom ten se do zločinu zapletl jen nešťastnou náhodou. Víc si všímám sociopatických rysů u něj a naprosto mi...

Moc hezký, vtipný krátký film o jednom originálním coming outu

Steven Vasquez by měl zapátrat v análech nějakého opravdového režiséra a něčemu se přiučit ohledně své práce. Zatím se zabýval anály svých herců.

Tohle měla být lesbická verze Romea a Julie, ale nebyla. I když by se každá homosexuální romance dala považovat za variaci na Shakespearovu tragédii (nezapomínám, že nešťastní milenci šli i proti společnosti, která neuznávala romantickou lásku a manželství považovala za ryze účelový svazek). Navíc to byl filipínský film, tedy to připomínalo levnou TV produkci a byla tam jistá kulturní překážka v dětinských emocích, melodramatickém a zdlouhavém (2 a čtvrt hodiny) zpracování. Někomu by mohlo vadit i to, že postavy mluvily různými jazyky (vč. angličtiny s těžkým přízvukem). Afektovaný květinář a mužná lesba se filmem naštěstí jen mihli. Pro mě bylo...

Vše podstatné už napsali ostatní, tak jen stručně. Nijak výjimečný příběh ženatého gaye (bisexuála?) má jihoamerický filmařský šmrnc: neokázale krásnou kameru, která zaujme kompozicí jednotlivých záběrů i nevyumělkovanou barevností, a dobře zvolené typy v hlavních rolích, tedy žádné namakané manekýny, ale takové dva normální chlápky. Určitě to stojí za zhlédnutí!

David rozuměl docela dobře školním "vyvrhelům a outsiderům", protože dokonale patřil do obou kategorií a ještě ke všemu také nesnášel učitelský sbor. Sice jim pomáhal zcela "nepříručkovými" postupy, ale měl úspěch. Guidance nelze brát vážně. V opačném případě by se jednalo o totální prů.er.

Námět zmateného ženáče není nic nového, ale pokud jeho zpracování neuráží, bývají to příběhy, které většinou nějakou hloubku mívají. Kvalit žánrově podobného snímku "Segunda piel" sice nedosahuje, ale zpracování skutečně neuráží, ba co víc, patří mezi lepší průměr zdejší nabídky. Casting, kamera i zpracování příběhu jsou dobře zvládnuté. Scházelo mi snad jen větší přitlačení na pilu, větší dramatizace příběhu. Jinak podprůměrný zvuk si zaslouží hvězdu navíc za závěrečný soundtrack.

Testament lásky - už ten název je jak od Pilcherové, jenže to je aspoň dobrá řemeslnice. Jestliže The Falls, předchůdci tohoto filmu, řada diváků vytýkala slabý děj, zde je děje až až, celý je ale přesně v duchu toho, čemu se dřív říkávalo "román pro služky". Oba hrdinové se po pěti letech potkávají znovu a láska se opět rozhoří. Jeden z nich je ovšem ženatý a má malou holčičku, když ho předtím autoritativní otec donutil k "terapii", která ho měla vyléčit z homosexuality, marně. Přimíchejme silné náboženské cítění jeho rodiny, a na dramata, teatrální proslovy, hysterčení a potoky slz je...

Dramatické příběhy konfliktů církví a jejich příslušníků s menšinovou sexuální orientací můžeme slyšet, číst i vidět často. V naší ateistické zemi má většina diváků příčiny konfliktů za pošetilé, pro skutečně věřící jde ale často o hluboký otřes. Už jen proto bývají filmy na toto téma drsné. Tenhle je výjimečný tím, že jde o civilní příběh bez velkých dramat, proto je část diváků zklamána. Docela právem, děj je opravdu hodně "načechraný" a na celovečerní film nedostačující. Některé momenty střetání dvacetiletých mormonských misionářů s reálným životem a nahlodávání jejich víry v mormonská dogmata ale působí živě, herci hrají dobře, přirozeně. Nechme se...

Vysoké hodnocení čistě subjektivně za to, jak mě režisér v závěru dostal - nejen prokázal soustředěnou cílevědomost, ale ještě mi dokázal, že sám mám podobné předsudky jako hrdinovo okolí, jestliže jsem většinu filmu trnul, že hlavní hrdina snad zneužije někoho, kdo vypadá jako mentálně zaostalej, či ten snad má zoofilní sklony a zda je vůbec vhodné, aby tihle dva chodili bavit děti. Nemůžu ubrat hodnocení tím spíš, že to celé byla nejen cesta hlavního hrdiny, jak se oprostit od náboženského fundamentalismu a smířit se se synovou homosexualitou, ale i jak vytrvat v pomoci člověku v nouzi a rozdávat skutečnou radost....

Jak slibují anotace i divácké ohlasy, pro film je charakteristický britský humor a střety různých pohledů na svět, historii i vzdělávání, což je usnadněno usazením děje na střední školu: skupina studentů i několika klíčových učitelů je vzorkem představitelů různých východisek i směřování. Jde o filmovou adaptaci úspěšné a cenami ověnčené divadelní hry, adaptaci, která se zvlášť nesnaží o důslednější převedení prostředků jevištního sdělení do řeči filmu. V zásadě sledujeme divadelní představení, dokonce i potud, že osmice studentů vystupuje stále izolovaně od zbytku školy: že jsou v tak velké škole i jiní studenti poznáme leda z toho,...

Pokud bych měl hodnotit z toho většího množství pinoy filmů, co jsem už zhlédl, tak tento bych zařadil "jen" do průměru. Ukazuje nám to, co řada jiných filmů z této oblasti - filipínský pohled na erotično a sex a divák se dostane do jedné z "uliček lásky" této světově známé sexuální destinace. Nicméně snímek je i trošku jiný, kluci se zde tentokráte nenakrucují a netančí v barech a věnuje se tak trochu i citovým zmatkům jednotlivých postav. Jako bonus je zde hlavní postava - Edgardo (tetovaný svalovec Gio Gapas), mladík kdesi...

Sex ano, dychtivě a s radostí, polibek ne, "já přeci nejsem takový". Mikropřehlídka penisů a kluků z jedné univerzity, kteří si to nechtějí přiznat. Film jen kousíček od pokleslosti, před níž ho zachraňuje morální poslání "přiznej to aspoň sobě."

"Můžeš důvěřovat někomu, kdo je nevěrný i svému pohlaví?" - s touto logikou pohlížel castrovský režim dlouhá léta na homosexuály na Kubě. Jahody a čokoláda jsou okouzlující tragikomedií, tragikomedií dokonce ve dvojím smyslu: spíš jako komedii film vnímáme v dnešní svobodné Praze, jako tragédii zažívali takové příběhy lidé v tehdejší Havaně. Hlavní zápletka začíná zábavně: gay hrdina Diego, fotograf a disident, se vsadí, že sbalí negay hrdinu Davida, režimu oddaného studenta. A David naopak dostane svazácký (ne-li hůř) úkol Diega sledovat a donášet na něj. Rozehraje se partie, v níž jeden se snaží dostat druhého. Oba jsou...

Dá se říct, že film je o tom, jak s lehkou myslí neuspět v životě. Žádné veledílo to není, ale ani třeskutá blbost (čehož jsem se zpočátku obával). To podstatné nicméně je, že gay téma je v tomto filmu tak naprosto okrajové, že v něm vlastně ani není.

Jedná se o chvályhodný počin, vzhledem k době vzniku, ale moc na mě dýchala potřeba zavděčit se a ustoupit cenzorům, při zpracování citlivého námětu.

Po zhlédnutí prvních dvou dílů jsem měl pocit, že je to skvělý příběh v kulisách studeného, nepřívětivého Londýna, že se tvůrcům podařilo propojit gay-linii s napínavou zápletkou. No a Ben Whishaw že je skutečně špičkový herec. Jenže ouha, postupně tvůrci začali vršit čím dál krkolomnější zápletky, no a poslední díl s rozuzlením, to už je jen jedna velká křeč.

Po velmi zajímavém filmu Mannen som elsket Yngve z roku 2008 se objevilo pokračování Jeg reiser alene z roku 2011. Oba snímky jsou natočeny podle knižních předloh téhož autora o témže hrdinovi. Pro diváky, kteří knižní předlohy neznají, je snadné přičíst chyby autora knih scénáristovi a režisérovi filmu, hladce se tak může stát, že kvalitní film je kvůli respektování předlohy strhán, to je ovšem přirozené riziko. Je to stále ještě o něco lepší, než když je autorům vytýkána homofobie, protože příběh o gayích skončí špatně. I to můžeme najít na IMDB mezi diváckými reakcemi na Mannen som elsket Yngve. ...

Chápal jsem jeho trápení, ale vůbec ne její. Zvláště když si tím zkazila vztah s tak dobrým chlapem, který jí nejen vycházel všemožně vstříc jako ženě, ale ještě respektoval jejího teplého bratra. Pokud šlo o to, že pro někoho jsou solidní, zodpovědní, vstřícní a tolerantní chlapi nudní a dali by přednost klukovi, který je vzrušující snad jen svou neproniknutelností, mládím nebo klasičtější krásou, tak dobře jim tak. Já se s tím nemohl ztotožnit už jen proto, že tenhle Wilson mi vždycky přišel sexy i s tím předkusem. I tady víc než Holbrook, který se mi zdál jalovej, ale i dost...

Tom a jeho sexování a užívání si s několika mladými muži, Clay, Ježíš, vousky ... Pro mě jen průměrný kraťas se závanem života v NY.