Jonathan (2016)

Čekal jsem doják od začátku, ale rozjíždělo se to pomaleji a připomínalo mě to doktorskohorský a pilcherovský formát. Vzpomněl jsem si i na německý film Sklizeň (Stadt Land Fluss) popisující také práce na farmě, který zde máme s rozporuplnými reakcemi. Ale to jen na chvilku, až se příběh rozjel a vytryskl zcela na konci a vyzněla tak jeho hloubka (i zpětně). Herecké výkony velice solidní, především té starší generace (Burghardt, Martha, Ron), hudba nádherná na konci, vkusná. Na zpracování jsou rozdílné názory i na ČSFD. Já se přikláním k názoru že bylo opravdu velmi solidní, detailní, dotažené, úplně na mě sálala "vůně venkova", bahno, prach, pach potu. Výborné. Doporučuji.

Vizuálne kvalitný film, ktorého príbeh je na gay-interest produkciu prerozprávaný netradične s hetero mladíkom Jonathanom ako ústrednou postavou. Žije na farme v krásnom horskom prostredí, dozerá na nie-veľmi-nadšených sezónnych brigádnikov, stará sa o svojho umierajúceho trucovito-mrzutého otca. Ten má okrem bezodného zdroja zlosti naštrbený vzťah aj s podobne sedliacky-trucovitou sestrou a ako sa ukáže neskôr aj tajomstvo z minulosti.

Na farmu prichádza Jonathanovi s otcom vypomôcť Anka - a samozrejme medzi nimi preskočí iskra, ktorá sa rýchlo rozvinie do plnej romance. No odnikiaľ sa zjaví aj Ron, otcov niekdajší milenec, aby nadviazal na starý predčasne zadusený vzťah a spríjemnil otcovi posledné chvíle. No trošku iným - pôžitkárskejším - spôsobom než to robil Jonathan. Tomu to samozrejme nabúra koncept kde bol on "tým ktorý od svitu do mrku drie a trpí" ... a táto nechcená sloboda (mať čas, život i zodpovednosť aj pre seba) ho nesmierne irituje. Ako správny heterák si to vezme osobne, vyvádza všetky typické macho gestá mladého samca - a o konflikt na viacerých stranách je postarané.

Hoci dejovo to nie je nič okázalé ani zásadne prekvapivé, určite nejde o Pilcherovú. Film má umelecé kvality, je veľmi profesionálne spracovaný, so silnou atmosférou, krásne sa na neho pozerá, dobre balansuje medzi napätím, scénami rozkladu a tekavými momentami láskavosti, pohody či očarenia. Hoci hetero, erotika a sexuálne eskapády mladých zasadená do krásne vyobrazeného prostredia (asi) Schwarzwaldu - sú načrtnuté naozaj šťavnato. Na filme je na čo pozerať v celkoch i detailoch. Romanticky nenudí a aj tie konflikty a dráma sú podané znesiteľne.

Pre gay diváka môže byť milým osviežením, že jeho teplý motív sa odohráva medzi dvoma znovu-sa-zbližujúcimi milencami na sklonku života, so svojimi muchami aj nadhľadom veku, čo nie je prvoplánovo ľúbivé. Nie je to boj detí o toleranciu generácie rodičov, ale skôr naopak. Láska so šedinami tu nepôsobí ani príliš cukrovo, ale ani pateticky - čo mi bolo veľmi sympatické. Romantický gýč ani u jedného z párov nebiul do očí.

Jediné čo som prekúsaval ťažšie bola "zázračná" premena otca z mrzutého lazara na láskou obmäkčeného dobráka ktorý sa stáva obeťou živelného hnevu syna, ktorý sa zasa zrazu premenil zo starostlivého chalana na zakomplexovaného macha. Našťastie je to jeden z tých filmov s neveselým ale dobrým pocitom na konci.

Předpokládám, že tento příběh byl primárně určen k ukápnutí slzy. Pokud tomu tak skutečně bylo, ze mě slzu nevymáčkl ani jedinou, a až mě zarazilo, jak chladným mě zpracování příběhu nechalo. Když jsem trochu ve svých pocitech zapátral, uvědomil jsem si, že se nebylo s kým ztotožnit a jeho osud spoluprožívat. A v tom je problém tohoto, po filmařské stránce slušně zpracovaného snímku. Scénárista neseděl jen na dvou, ale hned na čtyřech židlích, a jak už to bývá, mnoho psů, zajícova - tady pointová - smrt. Nemusí být řečeno všechno, ale jedna nit by měla být ta červená. Tady, bohužel, mnoho nitek, ale červená barva žádná.

Dojemný příběh o umírajícím otci, o synovi pátrajícím v rodinných tajemstvích, lásce, přijetí i odpuštění. Výborně zahráno otcem i synem (v So auf Erdem má gay postavu). Někoho možná zarazí "postelová" scéna z nemocnice, ale ne. Nádherné kino.

Z mnoha dějových střípků slepený snímek hrající si především s vizuální a hudební stránkou, který na první pohled působí celkem nezajímavě. Jednotlivé postavy nejsou moc vykresleny a divák může mít dojem, že se ani nic na plátně neodehrává. Kouzlo je v detailech, náznacích, domýšlení se, bez jejichž postřehnutí vám snímek přijde povrchní.