Všechny recenze
Tady si nám známý herec, např. Jongens, střihl kromě hraní poprvé i režii, no uvidíme jak nám bude "růst".
Když David Ondříček svou prvotinu Šeptej vystavěl na starém lidovém klišé "nemůžeš vědět, že jsi opravdu gay, dokud jsi si to nezkusil se ženskou", byl jsem udiven, že je mladý a vzdělaný člověk o věcech homosexuality tak nedostatečně informován, nebo je tak neomalený, že hloupý hospodský plk užije ke konstrukci lacině dojímavého příběhu i za cenu vědomé lživosti. A vida: on byl ve skutečnosti vizionář. Jak se zdá, éra obliby gayských příběhů mezi filmaři končí, a v nové éře vítězného tažení žen se bude dokazovat, že síla ženství dokáže i nemožné: vyléčit homosexualitu (v další fázi možná i rakovinu, ale...
Každý "správný gay" má svoji fag-hag. Co se ale stane, když do vztahu vstoupí třetí? Další teenagerovská komedie z NY řešící "nesmírně důležité" životní otázky.
S filmem mám opravdu problém. Je zpracováním reálného kriminálního případu sériového vraha, mladičkého sadistického pedofila a nekrofila, prý převyprávěním a interpretací reálných záznamů jeho výpovědí a deníkových záznamů. Myslím, že takový materiál patří do rukou odborné veřejnosti, kriminalistů a sexuologů, kteří ho dokáží vyhodnotit v souvislostech své odborné průpravy a praxe. Nikoli do rukou veřejnosti laické, pro niž musí znamenat šok (v horším případě jen senzaci) a vyvolat případně i neadekvátní reakce. Včetně toho, že poznatky z filmu laici nepřiměřeně vztáhnou i na jiné, nekriminální případy, na nepedofilní homosexuály atp. Anestetický "omyl", jímž tragický příběh skončil, by až příliš snadno...
Komu se líbil Thiedemanův film Last Summer o smutku dvou středoškoláků, které odloučí odchod na univerzitu, ten může Sur le départ považovat za francouzskou paralelu rozšířenou o pokračování: jak by to asi dopadlo, kdyby vztah neskončil. Jako Thiedeman, i Dacheux je inspirován vzpomínkami na středoškolská léta, a jak by ne, u většiny z nás to krátké období předurčuje schopnosti navazovat a budovat sociální vztahy všeho druhu, a (obvykle) ještě nezatíženi jinými prožitky, vnímáme intenzivně a ostře, všechno se děje poprvé. I Dachoux vzpomíná nostalgicky, zadumaně, a také jeho vyprávění je zdánlivě pomalé, i když s poetikou hodně odlišnou od té...
Ačkoliv sci-fi není můj žánr, ani Matrix mě moc nezaujal, tak tento serial byl pro mě příjemným překvapením. Cca od 3.tího dílu má serial velice příjemný spád a nutí vás to koukat na další a další díl. 8 postav, které jsou vzájemně provázané a mohou spolu komunikovat a pomáhat si svými super schopnostmi...
Vskutku zajímavý způsob, jak dokázat otci, že jsem gay :-)
Naprosto svěží bonbónek se třemi ještě svěžejšími mladými lidmi, herci, kteří to moc fajn zahráli a navrch šmrncnuto výborným zpracováním. Bezva podívání ...
Poučení z tohoto zvláštního kraťasu – touha být modelem a sex spolu úzce souvisí. Prostě model a "model" může mít mnoho významů. Jsou jistě na světě i tací, což už se ale asi netýká Jean-Christophera, kteří jsou schopni za roli muchomůrky v nějakém bezvýznamném filmu se vyspat s celou rotou všech těch fotografů, kameramanů, režisérů či producentů. Škoda, že tady není celá trilogie, ale jen její druhý díl, ale zřejmě to souvisí s tím, že ostatní díly zřejmě nejsou tematilkou gay ...
Příjemný kraťas přímo ze života a líbilo se mi na něm, že v něm zobrazuje obyčejné lidičky a ne hudební hvězdy či modely. Nicméně ten konec mi jaksi nevyzněl zcela dobře ...
Snaha tvůrců se zpracováním byla vidět, ale příběhem i tím, jak byl hlavní hrdina ještě dětský, mladý, mě tento kraťas neoslovil.
Kolekce tří nadprůměrných krátkých filmů a jednoho delšího průměrného filmu, všechny jsou originální, každý jiný a ty tři kratší mě opravdu zaujaly …
Řekl bych, že emancipace gayů postoupila natolik, abychom k hloupým machovským tatínkům mohli už být i trochu shovívaví. Pravda, ten legrační pán, zpěvák s repertoárem, který by zde nevzala ani Šlágr TV, se svého pubertálního synka s velmi zjemnělými rysy opravdu nemusel tak hloupě ptát: "Nejsi gay, že ne? To přeci, do pr..., není pravda?". Ale Jasper se mu zase nemusel tak strašně pomstít: jako ten chytřejší měl být velkorysejší.
Výborné řemeslo, výborně obsazeno, výborně zahráno (včetně dětských a teenagerovských rolí). Nad seriálem vidíme, že pro většinu zdejší TV tvorby jsou rozličné názvy exkrementů přejemnělými výrazy. Přesto nelze jenom chválit. Seriál zobrazuje řetězce kondenzovaného zla předávaného z generace na generaci, a zobrazuje bohužel právě jen to, což vede k jednostrannému, místy hodně přeexponovanému pohledu, ke zjevné účelovosti. V tom řetězení je navíc zakódována pochybená téze, jež nositele zla do nemalé míry omlouvá: nemohou za to, je to dědictví, je to výsledek výchovy nebo působení společnosti. To nelze přijmout, i v životě existuje k defektnímu jednání téměř vždy alternativa. Místy...
Když krása a nesmírná přitažlivost někoho jiného Vás bodne přímo do srdce i duše, rozhodí to snad každého. Teď je jen otázkou, co s tím uděláte … zadusíte to v sobě, necháte to volně plynout, půjdete tomu naproti …
Mihotavý okamžik z jedné brazilské rodiny, ze země, kde se sexuální orientací či chtíčem si mnozí nedělají takovou hlavu.
Ten večer přišel Paula pěkně draho, holt nesmí se motat v okolí Port Authority Bus Terminal … průměr, který neurazí, s přitažlivým Antony Raymondem v roli Marca.
Tak to je docela síla. Už dlouho jsem neviděl tak depresivní film (zhlédl jsem to najednou, proto píšu film). Filmařsky po všech stránkách na vysoké úrovni. Někdy je to moc rozkouskované, časové roviny se střídají ve velkém tempu, vizuální podoba osob v různých časových rovinách není ideální, nicméně to všechno je podružné oproti tomu, jak silné poselství, jakou sžíravou kritiku společnosti nám tvůrci filmu přinášejí. Vůbec si nedovedu představit, že by něco takového vzniklo v seriálové produkci našich televizí. Téměř vždy mě severské produkce nezklamou, zvláště švédská a dánská (naposled např. Broderskab). Já dávám „Určitě doporučuji“, ale ne před...
Hezky odpozorovaný a do filmu převedený kousíček obyčejného života (to "obyčejný" je maličká nadsázka), jenže právě to je problém: ve filmu nikdo nic tak obyčejného nečeká. Určitě jsou hezky zachyceny proměny chování a konverzace při přechodu z chatu do reálného kontaktu. Hledání a odvažování míry otevřenosti a vážnosti v konverzaci u stolu a na balkoně. Odlišnosti kontaktu ve dvou a ve třech. Pobaví ta rozpačitá chvilka, kdy se má od večeře přejít k tomu hlavnímu: kdo a jak začne? Scéna milování tím, že se snaží být decentní, toho k vidění nabízí málo, a jistě by měla být kratší. Klíčová otázka...
Nadprůměrný švýcarský kraťas o tom, že se Matteovi nebude podřizovat celý svět tak, jak on to zrovna ve svých 17ti letech cítí. Tvůrci vybrali pro hlavní postavu téměr dokonale odpovídajícího kluka a jestli by měl dostat o pár facek více a nebo je to mamlas jen dokazuje, že se své role zhostil velmi dobře.
